Nový detík dává

Zdravím slušné hledače, poslední dobou moc nepřispívám, ale teď sme si řekl že bych mohl o vánocích jsem upgradoval detektor a pořídil i o pár řed snad lepší - zatím se zdá že je lepší :-) přijde mi že lépe zaměřuje, mám ho asi od 22.12.2011 hledám asi 3 roky a do téhle doby se mi nepodařilo najít jediný pořádný metál až na jednu medily za zásluhy.. a hned co sem pořidil novej detík tak jako¨by ty věci skákali pod cívku nebo co :-) jasně šrotu se kope pořáýd a stále dost a na jednu pěknou věc vykopete zhruba vždy tak 30 patron a nějaký alobal a tak, ale za poslední měsíc mi pod cívku skočila 1/2 ID horského střelce, 3,5 železného kříže, psí známka 2 ocílky 1,5 víčka z cibulý jeden franta stříbrnej a kus medailonku také stříbro, včera se mi ale povedla tato dobová replika k druhotnému udělení celkem zajímavý nález na miionkráte prošlé lokalitě at to pípá Tayla.

Info k nálezu zdroj WARCROSS

Aby mohla být garantována kvalita a vzhled vojenských odznaků a vyznamenání, rozhodli se členové Prezidiální kanceláře (Präsidialkanzlei) během jednoho ze svých shromáždění pečlivěji kontrolovat a licencovat jejich výrobce. 15. července 1940 se sešel státní podsekretář Prezidiální kanceláře Dr. Heinrich Doehle se zástupci německého průmyslu v oblasti výroby odznaků a vyznamenání v hotelu „Russischer Hof“ v Berlíně a uvedli v život organizaci „Die Leistungsgemeinschaft der Deutschen Ordenhersteller“, zkráceně LDO. Tato organizace měla především za cíl odborně dohlížet nad výrobou odznaků a vyznamenání pro privátní účely. Do této kategorie můžeme zařadit všechny odznaky a vyznamenání, které jsou ve svém zpracování rovnocenné oficiálním prvotním kusům určeným pro udělení, liší se však tím, že nikdy oficiálně uděleny nebyly. Výroba takovýchto replik měla v první řadě za cíl nahradit ztracené či poničené oficiální prvotní kusy. Dále byly tyto „druhotné“ kusy oblíbenými, ale také nutnými součástmi dalších kompletů uniforem nositelů. Po předložení „Wehrpasu“ či „Soldbuchu“ se záznamem o udělení příslušného odznaku (příp. ve spojení s udílecím dekretem) si mohli nositelé zakoupit další kusy v tzv. „Hnědých obchodech“, které byly zásobovány firmami s licencí pro tuto činnost, případně zadat objednávku na klenotnické zpracování. Kromě produkce odznaků, řádů, vyznamenání a miniatur byli výrobci odpovědní i za dodávky náhradních udílecích etují, sáčků či stuh. Výrobu těchto komponentů pokrývalo velké množství papírnických a textilních firem. LDO měla sídlo ve městě Hagen (Nordrhein-Westfalen), Körnerstrasse 27, později Eugen-Richter-Strasse 6. Byla samosprávnou organizací, a vydávala předpisy pro výrobu odznaků a vyznamenání. Její členové přísně dohlíželi na množství, materiál a výrobní metody vyznamenání, kterými měli být dekorováni němečtí # vojáci. Stala se tím zároveň orgánem, který vydával zprávy o kvalitě výroby jednotlivých firem. 1. března 1941 byl prezidiální kanceláří zaveden takzvaný LDO číselný systém. Každému licencovanému výrobci odznaků a vyznamenání, kterému byla povolena jejich výroba pro privátní účely, bylo přiděleno samostatné číslo, které začínalo kódem „L“. Těmto výrobcům vyznamenání bylo na základě nových předpisů nařízeno, aby všechny kusy určené pro soukromý obchod označovali přiděleným LDO # číslem. Při nedodržení této regule hrozilo odnětí licence. Udílecí etuje byly rovněž opatřeny LDO logem, známém ve dvou graficky rozdílných provedeních. Každé firmě, pověřené výrobou odznaků a vyznamenání, včetně členských firem LDO, bylo přiděleno Prezidiální kanceláří samostatné číslo (Presidialkanzleinummer). S ohledem na pověstnou německou důkladnost by se dalo očekávat, že všechny produkty byly označeny tímto číslem, aby bylo možno zpětně dohledat, odkud produkt pochází. Realita však ukazuje, že výjimka se mnohdy stala pravidlem. Do dnešní doby se dochovalo nezanedbatelné množství originálních neznačených kusů, k nimž je možno přiřadit konkrétního výrobce pouze na základě technologie zpracování, pokud je tato známa od označených exemplářů. Ale proč na takovém množství odznaků chybí označení výrobce? Zde se názory různí, nejpravděpodobnější se zdá vysvětlení, že přidělování čísel prezidiální kanceláře započalo časově stejně s přidělováním LDO čísel nebo až po něm. To by znamenalo, že všechny kusy vyrobené před zavedením LDO číslování byly neznačené či opatřené pouze logem výrobce. Této teorii však odporuje výskyt značených odznaků, jejichž datum výroby je prokazatelně (na základě udílecích dekretů či # záznamů ve vojenských knížkách) starší než datum zavedení LDO číslování. V některých případech jsou odznaky značeny číslem výrobce, přiděleným Prezidiální kanceláří (Präsidialkanzleinummer) i LDO číslem. Proč tomu tak je, nebylo doposud spolehlivě objasněno. Takovéto dvojité značení se nejvíce # vyskytuje u výrobců Carl Friedrich Zimmermann z Pforzheimu (”20″ a “L/52″), Wächtler & Lange z Mittweidy (”100″ a “L55″) a Steinhauer & Lück z Lüdenscheidu (”4″ a “L/16″). Firmy, mající přidělena obě čísla, byly jednak pověřeny výrobou oficiálních udílecích kusů, směly však zároveň produkovat odznaky pro soukromé využití. Rozlišovacím znakem je tedy to, že odznaky a vyznamenání opatřené pouze číslem výrobce, přiděleným Prezidiální kanceláří, či bez značky výrobce, jsou oficiálními kusy, určenými pro prvotní udělení, ostatní nesou buď obě značky, nebo pouze LDO číslo. Na základě této skutečnosti jsou tedy všechny odznaky opatřené LDO číslem „dobovými kopiemi“ oficiálně udělených kusů. Dalo by se tedy říci, že pouze „v poli udělené odznaky a vyznamenání“ jsou oficiálními # originály. Bez ohledu na tuto skutečnost se však na trhu nedá vypozorovat rozdíl v cenách originálních odznaků v závislosti na druhu značení. Ve skutečnosti totiž obě varianty – ať už opatřené jednoduchým číslem či LDO číslem – pochází ze stejné válečné epochy lidských dějin. Přehled 3 - Čísla firem s licencí LDO (Die Leistungsgemeinschaft der deutschen Ordenhersteller).

L/10 Deschler & Sohn, München
L/11 Wilhelm Deumer, Lüdenscheid
L/12 C.E. Juncker, Berlin
L/13 Paul Meybauer, Berlin
L/14 Friedrich Orth, Wien
L/15 Otto Schickle, Pforzheim
L/16 Steinhauer & Lück, Lüdenscheid
L/17 Hermann Wernstein, Jena-Lobstedt
L/18 B.H. Mayer, Pforzheim
L/19 Ferdinand Hoffstätter, Bonn
L/21 Förster & Barth, Pforzheim
L/22 Rudolf Souval, Wien
L/23 Julius Maurer, Oberstein
L/24 Fritz Zimmermann, Stuttgart
L/25 A.E. Kachert, Wien
L/26 Klein & Quenzer, Idar-Oberstein
L/50 Gebrüder Godet & Co., Berlin
L/51 E.Ferdinand Weidmann, Frankfurt am Main
L/52 C.F. Zimmermann, Pforzheim
L/53 Hymmen & Co., Lüdenscheid
L/54 Schauerte & Höhfeld, Lüdenscheid
L/55 Rudolf Wächtler & Lange, Mittweida
L/56 Funcke & Brüninghaus, Lüdenscheid
L/57 Boerger & Co., Berlin
L/58 Glaser & Söhne, Dresden
L/59 Alois Rettenmeyer, Schwäbisch-Gmünd
L/60 Gustav Brehmer, Markneukirchen
L/61 Friedrich Linden, Lüdenscheid
L/62 Werner Redo, Saarlautern
L/63 G.H. Osang, Dresden
L/64 F.W. Assmann & Söhne, Lüdenscheid
L/65 Franke & Co., Lüdenscheid
L/66 A.D. Schwerdt, Stuttgart