Nejdřív nic a potom ryc

Rád bych se s Vámi podělil o jeden zajímavý zážitek. Minulý týden jsem ve čtvrtek v blízkém lesíku našel krásně zachovalý pětifenik a již plánoval velkou páteční akci. Natěšen jsem v pátek brzy dopoledne vyrazil. Nejsem lačný po nálezech. Nicméně tentokrát se těžce nedařilo. Večer jsem byl již dosti sklíčený a ani krásná příroda mě netěšila. Nenašel jsem nic a když říkám nic myslím opravdu nic. Ani knoflíček ani halíř. Jen odpad. Mé nálezy byly čistá 0 a to se mi ještě nestalo! U jedné lesní cesty jsem konečně kopnul pouťový prstýnek s kamínkem. Přátelé ta radost. Nepřijdu domů s prázdnou! Po dvou metrech čistý silný signál. Vysoká hodnota vodivosti dávala tušit měděný předmět. Nicméně jsem hned nejásal. Všichni víme kolik odpadu je kolem cest. Když jsem uviděl šestikrejcar Františka prvního bylo mi jasné, že jsem tu smůlu protrhnul. Překvapením však ještě neměl být konec. Po dvou krocích další přeskakující signál. Vteřinku jsem váhal. Asi nějaký zohýbaný odpad a nebo třeba dva cíle. Kopu. Jásám. Ein Kreutzer je má oblíbená mince. Další mince byla slabá,ale s patrným reliéfem. Doufal jsem ve sříbro, ale jistý jsem si nebyl. Doma po opatrném očištění na mě vykoukl tenhle groš-tříkrejcar Josefa I. z roku 1709. Kolegové stalo se Vám někdy, že po hodinách a hodinách bez nálezu najednou taková sklizeň? Za komentáře děkuji. Přeji všem hodně adrenalinu.