100 halířů do koruny

Když v roce 1892 začaly poslední dvě mincovny rakouské monarchie chrlit mezi lid první drobné mince korunové měny, vyvolalo to spíše rozpaky než jásot. Prostý sedlák zvyklý od r. 1857 na poctivou zlatku a macatý krejcar, koukal na titěrné halíře a pohublou korunu spíše jako na zjevení. Gulden, který nahradila dvoukoruna, vážil přes 12 gramů o ryzosti 0,900.Dvoukoruna pohubla na 10gr. ryzosti0,835.Taktéž krejcar, kterých bylo rovněž sto do zlatky, prošel odtučňovací kůrou a nahradily ho již zmíněné pidihalíře. Např. často nacházený krejcar 1860A vážil 3,33 gramu, naproti tomu halířek jen 1,66gr. Dvacetikrejcary a desetikrejcary ražené ze stříbra, nahradily 10 a 20ti halíře z niklu. Důvod byl prostý. Rakousko sotva zmátořené z válečných událostí r. 1866 rozjelo průmyslovou revoluci a neutuchající nárůst oběživa i počtu obyvatel si žádal obrovský přísun mincovních kovů. Tedy především zlata, stříbra, cínu a mědi. V milionových nákladech jednotlivých ročníkových sad to byly úspory na materiálu v desítkách tun kovu. O tom co udělala v mincovnictví 1.světová válka, ví asi všichni kolečkáři své. Např. dvouhalíře a fillery ražené z kvalitní mosazi CuSnZn byly nahrazeny v r. 1916 mincemi železnými! Což svědčí o totální neschopnosti Rakouska čelit materiálové krizi. A tak místo v mincovně, končila mosaz ve výrobnách nábojnic a jiného válečného materiálu. Tavily se nejen historické zvony a děla, ale na řadu přišly i mosazné kliky a kování u dveří. Hold válka je válka…Na ukázku posílám hromádku nasbíraných halířů a rakouskou korunu 1893 ze zdejších polí. Sto jich bylo do koruny...

Pozdrav od Romaleho