100 halířů do koruny

Když v roce 1892 začaly poslední dvě mincovny rakouské monarchie chrlit mezi lid první drobné mince korunové měny, vyvolalo to spíše rozpaky než jásot. Prostý sedlák zvyklý od r.1857 na poctivou zlatku a macatý krejcar, koukal na titěrné halíře a pohublou korunu spíše jako na zjevení. Gulden, který nahradila dvoukoruna, vážil přes 12 gramů o ryzosti 0,900. Dvoukoruna pohubla na 10gr.ryzosti0,835. Taktéž krejcar, kterých bylo rovněž sto do zlatky, prošel odtučňovací kůrou a nahradily ho již zmíněné pidihalíře. Např.často nacházený krejcar 1860A vážil 3,33 gramu, naproti tomu halířek jen 1,66gr. Dvacetikrejcary a desetikrejcary ražené ze stříbra, nahradily 10 a 20ti halíře z niklu. Důvod byl prostý. Rakousko sotva zmátořené z válečných událostí r.1866 rozjelo průmyslovou revoluci a neutuchající nárůst oběživa i počtu obyvatel si žádal obrovský přísun mincovních kovů. Tedy především zlata, stříbra, cínu a mědi. V milionových nákladech jednotlivých ročníkových sad to byly úspory na materiálu v desítkách tun kovu. O tom co udělala v mincovnictví 1.světová válka, ví asi všichni kolečkáři své. Např.dvouhalíře a fillery ražené z kvalitní mosazi CuSnZn byly nahrazeny v r.1916 mincemi železnými! Což svědčí o totální neschopnosti Rakouska čelit materiálové krizi. A tak místo v mincovně, končila mosaz ve výrobnách nábojnic a jiného válečného materiálu. Tavily se nejen historické zvony a děla, ale na řadu přišly i mosazné kliky a kování u dveří. Hold válka je válka…Na ukázku posílám hromádku nasbíraných halířů a rakouskou korunu 1893 ze zdejších polí. Sto jich bylo do koruny...

Pozdrav od Romaleho