"AGARTHA?"

Cca. 500 let n. l. , země mezi kmeny Vandalů a Langobardů. Les charakteristický táhlým hřebenem snižujícím se zvolna k západu. Na jih mírně svažujícími se rovnými pláněmi. Sem tam přerušenými klikatými údolími protékajících potůčků. Jeho severovýchodní část je naopak až dramaticky rozeklána mnoha roklinami. Prudkým klesáním do k západu zužujícího se údolí ústícího v protáhlou rokli, ze které se opět k severu zvedá svah. Údolí, kde je množství vody, mokřad napájený z mnoha podzemních pramenů na jeho úpatí. Stádo laní se v poklidu pase v hojnosti trávy lesní mýtiny a napájí se čisté, všudypřítomné, pramenité vody. Nic netušíc, že z okolních svahů je bedlivě sledují lovci. Staří Germáni, kteří tento les velmi dobře znají. Je totiž místem, kde hovoří se svými Bohy, kde loví a kde jsou i pochováváni. Skupina lovců uzavírá z východu jediný široký volný přístup na lesní planinu. Klid lesa najednou přerušuje jejich křik a volání. Laně se dávají na útěk, instinktivně směrem hloub do protilehlého zužujícího hrdla údolí. Netuší, že vnikají do pasti, kde budou ze tří stran následně pobity. Na konci údolí ze svahů je budou mít číhající lovci jako na dlani. Jeden z lovců ale zřejmě mine a jeho oštěp se v zemi láme. Hrot oštěpu nedohledá, proto tam zůstává dalších 1366 let.
Možná na konci roku 1304 v zimě ustupuje od nedobyté Kutné hory žoldnéř polského krále Vladislava I. Lokýtka. Sám, nebo ve skupině prochází tím samým lesem a nedaleko zapomenutého hrotu oštěpu. Po osmi stech létech tam z nějakého důvodu zahrabává díl své kořisti. Depot Pražských grošů českého krále Václava II. Mezi mincemi je i ta, která je ražená starším typem ražby (dnes numismatiky značena jako Sm. 1).
Co mají hrot germánského oštěpu a tato mince tam společného?
Dne 3. července l. p. 1866 dopadne na to místo granát a rozmetá oba artefakty zpět ze země na světlo boží. I v tomto lese totiž zuří v ten den bitva. Rozhodující bitva války prusko-rakouské. JSME V LESE SVÍB!
Je květen roku 1944: Veliteli letiště v Hradci Králové volají telefonem ze skladů Luftwaffe u Lesního hřbitova: "V noci nám utekli dva italští zajatci, zbrojíři, co nám dělají profilaktickou údržbu italských kořistních zbraní. " "Co já s tím, " odsekne důstojník ve slušivé letecké uniformě. "Mám tam snad poslat je hledat své piloty, nebo pozemní technický personál? ! " Přesto raději zavolá zpravodajcům Luftwaffe, kteří sídlí v budově bývalého Armádního sborového velitelství v Hradci Králové Ti mají jistě dobré kontakty. A má pravdu! Za chvíli volají z Gestapa - Aussendieststelle Königgrätz. "Přistavte za hodinu dva nákladní vozy pro 40 osob před budovu Hitlerjugend na Kavčí Plácek do centra Hradce Králové. Zajistěte strážní psy skladu s psovody. Ihned odeberte od utečenců jejich osobní prádlo a uložte jej pro provedení pachových stop. " Stane se! Strážní skladů Luftwaffe dávají německým ovčákům očichat osobní věci Italů. Nebohé němé tváře hbitě vyrážejí následované svými pány a skupinami mladých chlapců od HJ. Netuší, že jde o lov lidí. Hledají ty, jejichž pach jim připomíná díl od skromných přídělů jídla. Co jim ti hodní lidé takřka vždy do kotců předhazovali. Netrvá dlouho a oba Italové jsou díky psům objeveni. Na loukách, nedaleko řeky Orlice. Psi oba vystrašené mladé muže láskyplně olizují, čekajíc od nich opět na sousto. Co teď! ? Mladí muži z HJ se ohlížejí jeden po druhém. Blíží se přeci Sommersonnenwende (letní Slunovrat), doba zasvěcení. Starší hoši mají proto jasno. Ty nejmladší ze svých řad postrkují před uprchlé zajatce. "Co, jak a čím? ! " Posunky kamarádů dávají na srozuměnou. Máte čestné HJ dýky na opasku, přeci! Staří strážní od Luftwaffe raději odvrací tvář. Oba zavražděné odváží spolu s jejich vrahy obě auta zpět do města. Těla jsou bez obřadu ihned pohřbena na vojenském hřbitově v Hradci Králové na Pouchově. Unavení mladíci od HJ smývají pot a někteří i krev. Pak ulehají ve svých ubikacích za zvuku večerky. Vlajka HJ na stožáru na střeše je svěšena.
Je noc 20. června 1944, kdy po 23. hodině nastane letní slunovrat. Od severozápadu z obce Benátky, kolem lesíku Dubina po polní cestě, jde průvod za svitu pochodní. Pochodují spořádaně a tiše stejným směrem jako předci mnohých z nich před 78 lety. K temnému táhlému lesu na horizontu, který se krok za krokem blíží. Vstupují do něj a mihotavé plameny pochodní osvětlují nejen kmeny stromů, ale čím dále častěji pomníky a šachetní kříže. Stoupají, míjí křižovatku s pomníky v jejích rozích a klesají dále po lesní cestě. Na jižním horizontu v mladém lese na mírném návrší v záři plamenů velkého ohně spatřují mystickou siluetu mohutného dubu. U paty jeho silného kmene stojí jako pradávný menhir kořeny stromu nahnutý obrovský balvan. Nezvyklý kříž, symbol křesťanství, na jeho vrchu vrhá ve světle plamenů dlouhý stín. Stín kříže s Ježíšem se v plamenech ohně proplétá se stíny majestátných staletých zprohýbaných větví staletého dubu, symbolu Germánie. Průvod mužů s pochodněmi se mění v kruh okolo tohoto jejich oltáře. Uprostřed kruhu jsou po třech ve třech pyramidách ve třech rozích rovnoramenného trojúhelníku. S jedním jeho rohem orientovaným přesně k severu. Poskládány úzké bubny se zářivým "zmijím" červenobílým vzorem. Posvátné ticho temného lesa je rušeno jen občasným praskáním hořícího dřeva velkého ohně v kruhu. Jiskry z něj vylétající k nebi plného hvězd mají být vzdáleným pozdravem. Těm co tu stáli vloni, předloni... Těm co právě jsou, nebo byli v prvosledových jednotkách i v nově otevřené frontě západní! Obřad začíná...

Ale vraťme se znovu do vily v Rosnicích. Staršího z mužů opět navštívil ten mladší. Nad stále zamčeným vojenským kufrem, o kterém jsem zde psal v předchozím příspěvku, mladší povídá: "Příteli, letos na výročí 3. července jsem samozřejmě opět vedl velkou výpravu zájemců o tuto historii. Ve Svíbu nás chytla zničehonic bouřka, zatmělo se a nedaleko křižovatky lesních cest to zase těsně vedle nás "křáplo". To byla rána člověče, až se pod námi země zatřásla! Těsně před tím mnozí viděli i modrostříbrný klikatý blesk sjet z oblohy. Co všechny přítomné udivilo, že blesk uhodil tam do té úzké rokle. Však víš, o čem mluvím. Přemísťovali jsme odtud před léty jeden pomník. Nalezli jsme tam tehdy kromě spousty nevystřelených rakouských projektilů i zohýbaný hrot starověkého oštěpu. Taky ten stříbrný pražský groš, co jej královéhradecký numismatik odmítá srovnat. Nikdy předtím neměl prý v ruce tak "srolovanou" minci z nálezu. Co to bylo za tlak, za explozi, která minci z kvalitního stříbra dokázala svinout až do ruličky! ? I ten hrot starodávného oštěpu je ohnutý takřka do pravého vinglu...? ! Co za sílu stahuje blesky do té prohlubně? Když přitom stromů je všude na hřebeni lesa plno a k nebi trčící statný dub nedaleko. (Pozn.: To samé v den výročí bitvy se stalo v roce 2014 autoru těchto snímků. Na stejném místě Ještě zvláštnější bylo, že krom té jedné rány, přestalo pršet a obloha se najednou opět rozjasnila. Nu a my proto pokračovali dále. "
Starší z mužů zamyšleně vstal a odešel do vedlejší místnosti. Vrátil se zpět se starou černobílou fotografií v ruce a předal jí tomu mladšímu. Ten jí hned poznal se slovy, "tu máš od pana prof. S. "? Mám jí od něho rovněž i s jeho vlastnoručním popiskem na jejím rubu. Tuto fotografii použil jako jednu z mála ve svém Průvodci po bojišti Královéhradeckém z roku 1936. "Nyní tě vyzkouším, jak pilným jsi našim žákem, " praví ten starší tomu mladšímu. "Najdi na tom pomníku zde na fotografii jeden drobný, ale zásadní rozdíl s jeho nynějším stavem. "
Najdete jej i vy, milý přátelé na Detektorwebu? Pro ulehčení vám zde přikládám aktuální fotografie pomníku. Ten chybějící staletý mohutný dub to není. O jeho osudu příště, tedy budete-li si přát, abych tady pokračoval ve svém vyprávění...
benedek