Úvod / Články

Archeologové a hledači: seminář v Archeologickém ústavu AV ČR

31. 01. 2014 Autor: Kasander 91 komentářů
"Každé neodborné vyzvednutí archeologického předmětu ze země znamená nevratné zničení kusu historie, a to musí být vyváženo získaným poznáním. " Tak by mohl znít jedním z hlavních motivů společného semináře detektorářů a archeologů, který o uplynulém víkendu pod názvem "Nedestruktivní metody v archeologii" proběhl ve studovně Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze.
Takové setkání archeologů a hledačů se konalo na půdě Archeologického ústavu znovu po dvou letech a jeho cílem bylo především představit základní metody práce a dokumentační postupy používané v nedestruktivní archeologii a získat znalosti, které detektoráři usnadní komunikaci s profesionálními archeology, pod jejichž vedením se může zapojit do poznávání a ochrany archeologického kulturního dědictví.

Z mnoha zajímavých a pro některé hledače někdy i kontroverzních momentů jsme vybrali některé.

V první přednášce zodpověděl zástupce ředitele ARÚ AV pro památkovou péči a legislativu Jan Mařík, archeolog z oddělení archeologie středověku, otázku, kdo všechno vlastně může u nás provádět archeologické výzkumy.
Zákon č. 20/1987 sb. o státní památkové péči v paragrafu 21 říká, že archeologické výzkumy je v České republice oprávněn provádět pouze Archeologický ústav AV ČR, který v případě potřeby uzavírá dohody s právnickými a fyzickými osobami, které musí získat získat povolení od Ministerstva kultury ČR, a to na základě splnění podmínek odborné kvalifikace a dalších přísných podmínek.
Vyhledávat archeologické nálezy lze pouze v rámci archeologických výzkumů. Bezpodmínečně by se měli hledači vyhýbat nejen "archeologickým lokalitám", ale i „územím s archeologickými nálezy". O co přesně jde? Pojem „území s archeologickými nálezy“ vymezuje paragraf 23, z jehož výkladu plyne pro mnohé hledače překvapivé i poněkud tíživé zjištění, že to není jen území, kde se našel archeologický artefakt, ale i území, kde se jeho nález předpokládá.

Nález, ať již byl učiněn v rámci archeologického výzkumu či náhodně, náleží - jak většina hledačů bezesporu ví - kraji či obci – pouze koná-li výzkum státní instituce, nález náleží státu.

Co všechny přítomné určitě v této souvislosti zvláště zajímalo, je otázka vyplácení odměny, nálezného. Podle platného zákona má "šťastlivec", který nalezl předmět ze zlata či stříbra nárok na základě odborného posudku na 10 procent z hodnoty drahého kovu, u ostatních předmětů na 10 procent z historické hodnoty nálezu.

Převažující praxe je v poslední době naštěstí taková, že kraje stanovují odměnu i u předmětu zhotovených z cenných kovů z jejich historické hodnoty. Především proto, že mají zájem obohacovat svá muzea o zajímavé přírůstky a rovněž při mimořádném nálezu z toho pro ně plyne určitá prestiž někdy i trocha té mediální slávy.
Co je jistě vítané - chystaný nový zákon počítá již s variantou výpočtu odměny pouze z historické hodnoty předmětu.
Není asi třeba zvlášť zdůrazňovat, že odměna se vyplácí pouze za předpokladu, že byl artefakt či depot nalezen zákonným způsobem, tedy ne pomocí detektoru.

V další diskuzi přišly na přetřes i různé teoretické modely a varianty spolupráce detektorářů s archeology. Jan Mařík pak předložil dva příklady, jak je taková spolupráce nastavena v Maďarsku a Estonsku. V Estonsku musí zájemce o spolupráci s archeology projít kurzem, kde získá příslušné znalosti a pak obdrží něco jako „řidičák na detektor“. V Maďarsku zase musí před hledáním zajít do příslušného muzea se zaregistrovat a obdrží seznam lokalit, kde nesmí hledat. Většina přítomných se klonila spíše k „estonské“ cestě.

Za zcela zoufalý bylo ale všemi přítomnými označeno represivní řešení, které zvolily slovenské úřady, důsledkem čehož je mj. mizení vzácných archeologických nálezů do ciziny.

V druhé dopolední přednášce přiblížil archeolog Martin Kuna, vedoucí oddělení informačních zdrojů a mj. hlavní autor i pro hledače inspirativní publikace Nedestruktivní archeologie, možnosti, metody a efektivitu povrchového sběru. Ten se v některých oblastech kryje s vyhledávacími postupy detektorářů a může jim pomoci získat plastičtější obraz o historii lokality, kde se pohybují. Ideální je stav, když se tyto metody při archeologickém výzkumu doplňují. Podstata tématu další přednášky Martina Kuny – Evidence archeologických výzkumů a nálezů - je jedním z latentních sporů mezi archeology a detektoráři. Jak archeolog zdůraznil, "každé vyzvednutí archeologického předmětu ze země znamená nevratné zničení kusu historie, a to musí být vyváženo získaným poznáním. " A to nezískáme, když nevíme, kde přesně byl artefakt nalezen, jak byl uložen, v jakých souvislostech a vztazích k okolí atd. - tedy, když řádně nezaznamenáme „nálezové okolnosti“. Jinak se stává pouhým krásným předmětem, který nám ale nic nepoví o své historii.

Přednáška Povrchový průzkum s detektory kovů v areálu opidia Třísov v letech 2010-2013 archeologa a numismatika Národního muzea Jiřího Militkého byla o to víc zajímavá, neboť někteří z přítomných měli možnost se jej zúčastnit. Průzkum odhalil mnohé nové skutečnosti o životě na opidiu.
Jiří Militký při této příležitosti vysvětlil, proč je pro numismatiky důležitá evidence každé jednotlivé keltské mince zaregistrované s nálezovými okolnostmi, byť jich třeba několik stejného typu už mají uloženy ve sbírkách. Důležitý je už samotný fakt, že se mince vůbec našla – je střípkem do mozaiky vytvářející plastický obraz oběhu mincí v keltském světě a tím přináší i bližší vhled do keltského obchodu a ekonomiky.

Na Třísov navázal Jan Mařík příbuznou přednáškou Nedestruktivní průzkum hradiště v Libici nad Cidlinou. Byly při něm použity metody leteckého snímkování, geodetického zaměření, povrchového sběru, geofyzikálního výzkumu pomocí cesiového magnetometru a výzkum pomocí detektorů kovů. Kombinace těchto metod přinesly tak překvapivé výsledky, že doslova převrátily pohled fungování hradiště, než jak jej přinesl výzkum v 50. letech.
Oba tyto případy - jak výzkum na Třísově tak v Libici - přítomným jasně ukázaly, jak je důležité, aby byl na takových lokalitách výzkum odborně veden a řízen – získané poznatky poskytnou zcela jiný obraz o historii místa, než ojedinělé, byť nahlášené nálezy.

Každý účastník školení obdržel na závěr potvrzení o účasti, které samozřejmě není dokladem opravňujícím provádět samostatně archeologické výzkumy, ale může detektoráři pomoci při komunikaci s muzei jako jakési osvědčení jeho poctivého zájmu o archeologii.

Stejně jako loni byl seminář určen hledačům, kteří již s archeology spolupracovali a na základě jejich doporučení, aby se tak zamezilo účasti těch, kteří by chtěli získané informace zneužít k vyhledávání a rabování archeolokalit.
V únoru se bude konat v ARU další seminář se stejným programem, zájem o něj však už nyní vysoce překračuje kapacitu studovny. Proto hodlají archeologové i přes časovou náročnost pořádat tyto semináře s větší časovou frekvencí, aby se dostalo na více zájemců.

Takováto dlouhodobá iniciativa Archeologického ústavu je velmi důležitým a jasným dokladem toho, že se jeho zástupci snaží nalézt společnou cestu se "slušnými" detektoráři, kteří mají zájem na oficiální spolupráci.

 Autor: Kasander

Komentáře