Aukce a pár přírůstků z Bavorských domácností

Ahoj všem slušným hledačům a sběratelům, dovolil jsem si poslat pár obrázků několika nových přírůstků do mé skromné sbírečky. V první polovině června (13.a14.) se konala poblíž francouzského městečka Royan aukce, kdy se rozprodávalo místní soukromé vojenské muzeum, které bylo umístěno v hale připomínající náš supermarket ve vesnici La Gua. Městečko Royan, podle kterého neslo muzeum název "Musée Militaire de la Poche de Royan" se nachází uprostřed zálivu Girondé na atlantickém pobřeží Francie jižně od  známé ponorkové základny La Rochelle. Bylo to místo posledního odporu německých sil na území Francie, bojovali až do 30. dubna 1945. Zakladatel muzea Alain Dodat, který vše sám nasbíral, krátce po otevření v roce 1995 tragicky zahynul, jeho následovníci již asi dále finančně neutáhli provoz a přes německou aukční síň Hermann Historica v Mnichově nechali všechny sbírky vydražit. Já jsem neměl zrovna co dělat a tak jsem se vydal poprvé v životě na pořádnou aukci. Letěl jsem z Norimberku(letenka byla o 10 000,-kč levnější než z Prahy!!! ) přes Amsterdam do Bordeaux a od tud půjčeným autem na místo. Na místě jsem byl velmi překvapen budovou muzea a hlavně jeho umístěním-vedle prodejních hal se zeleninou a brakovým ošacením, ale hlavě počtem účastníků aukce. Na místě bylo přes dvě stě dražebních čísel a dalších minimálně sto jich bylo v Mnichově, kde se také dražilo živě v přímém přenosu. V sále byla parta amíků ze soukromého muzea (znám obličeje z internetu, ale nevzpomenu si na název), dva němci a já jako jediný zástupce Čech, jinak samí Frantíci. První den se dražila těžká vojenská technika, spojenecké militarie a střelné zbraně všech bojujících stran. Druhý den to již byly německé věci, včetně motorek, vodníka, kolopásové housenky a  zbytku spojeneckých aut. Aukce trvala od devíti ráno do půl desáté večer a mezitím jen jedna přestávka na ústřice či bagetu s pravou paštikou. Bylo to vyčerpávající, ale stálo za to- v sále byla vynikající atmosféra. Ceny dosahovaly závratných výšek, nejvíce věcí koupili amící, kteří pokud něco chtěli, tak vůbec nesundavali ruku, ale spoustu určitě udělala i řevnivost mezi frantíky a němci. Pokud hrál někdo v sále nad mnichováky (spoustu z nich bylo jako vždy Rusů) tak byl odměněn bouřlivým potleskem, ale tleskalo se i  mnichovákům pokud některé položky vydražily za závratné částky. Největší boj byl o vodníka a housenku. Seděl jsem vedle kluka co  dražil vodníka- dle oblečení bych mu klidně koupil venku bagetu, ale podle obsahu peněženky bych mu jí mohl tak akorát nakrájet a namazat :-D, při každém jeho příhozu se celý třásl a jektal zubama, skončil na 110 tis. Euro, koupil ho někdo z Mnichova za 120 plus 23% poplatek, housenka šla za 150 plus poplatky taky do Mnichova. Bylo mi líto Němce, který si jel speciálně pro Harleye- před aukcí se ptal jestli může hned ten den odjet, vyvolávačka byla 10 tis, on  nabídl hned 20, ale výsledek byl 70 plus poplatky, tak se vrátil domů stejně jak přijel. Já jsem chtěl známku velitele Paříže a taky jsem jsí těžce vybojoval, jen tak navíc, jako daň výletu jsem ještě vydražil radistu. Téměř vše se prodalo za ohromné ceny, některé byly nejvyšší, jaké se kdy v historii docílily- např. maskovací povlaky SS na helmy - 4tis plus popl. , potápěčský nůž za 3tis + popl. atd. Koho to zajímá tak vše je na www.Hermann-historica. de. Domů jsem se  vracel spokojen s úlovky a nadšen z atmosféry, ale zároveň s lítostí nad zánikem velmi zajímavého muzea, které přežilo svého zakladatele o celých třináct let (většina sbírek je na prodej do roka od smrti sběratele), jak se v latině říká: "Post coitum tristum".

Další drobnosti jsem získal od kamaráda z Bayereuthu. Německý kříž ve zlatě je výrobce 134 a byl udělen v Rusku členovi rodiny Wolfel, víc doma neměli, o předkovo vojenské kariéře nic neví, dokud si  nekoupím chytrou knihu o tomto řádu tak také nic nezjistím. Číslo výrobce někdo luštil tak že ho dost poškrábal, ale jinak je kříž v  docela dobrém stavu.

Letecký flak je z domácnosti zuřivého nacisty Ditweilera (nositele zlatého stranického odznaku), ale bohužel nic jiného než tento odznak a fotografie se nenašlo. Flotilový odznak je po nadporučíkovi Eichmullerovi, který sloužil na křižníku Schleswig-Holstein a  účastnil se zahájení druhé světové války ve 4.45 palbou na  Westerplatte. Po válce sloužil u Bundesmarine. Zůstalo po něm spousty věcí, hlavně uniforem a fotografií, ale to jsem již finančně nezvládl. Odznak je od lepšího výrobce a v relativně výborném stavu.

Ačkoliv to nejsou žádné rarity, mám ze všech radost. Doufám že jsem nikoho neurazil a všem přeji bohaté nálezy a přírůstky do sbírek.

Zdraví Karl