Chata aneb výlet do Sudet

Zdravím všechny slušné hledače. Po delší době jsem se rozhodl něčím málem přispět. Je toho celkem dost a tak začnu, no řekněme, třeba dílem prvním. Volal mi kamarád „Ahoj, co děláš o tomto víkendu? Myslím že nemám ještě nic v plánu (má klasická odpověď a to „Myslím“ tam je z toho důvodu, kdyby nebyla nabídka dosti „lákavá“ J). Nechceš jet s námi na chatu, stejně s tebou potřebuji něco probrat. A kde se nachází inkriminovaná chata? Je to asi 20 km za Varnsdorfem“. A bylo to jasné – Sudety, to je moje srdeční záležitost. V pátek balím svoje nádobíčko a vyrážíme s přítelkyní směr Sudety.

Navigace dovede až před barák, kde jsme už očekávání. Počasí ucházející, na zahradě připravený gril, chata už pohledem vybízela prozkoumání nejen půdy a všude okolo chaty les dávají příslib velmi příjemného víkendu. Jsme představení jeho nové přítelkyni, jejíž jméno po deseti minutách stejně v podstatě zapomínám. Jirka a jeho žlutý Hummer H2 jsou luxusním základem jeho oblíbených „týdenních vztahů“ a pamatovat si jména všech jeho přítelkyň je úkol nadlidský a bohužel žádný z Jirkových kamarádů není autista. Chvilku plkáme o životě, o práci a podobných bezvýznamných záležitosti. Jirka mi říká „Hele, zítra ráno musím odjet ale jestli se ti tady libí, klidně zůstaň a klíče mi hoď domů“. Zajímavá nabídka ale uvidíme, ráno se půjdeme projít po lese. Zněla moje odpověď. „Hele, co je v támhle té kůlně?“ Ptám se protože už pohledem vybízela k lehkému průzkumu. „Bordel, ani nevím kdo v ní naposledy uklízel, ani bych se nedivil kdyby to byla ještě babička. Otec už tady tři roky nebyl a já sem jezdím tak 4x do roka.“ Zajímavá odpověď na kterou se nedá nezareagovat. „Nemrknem do ní? Ani nevím kde jsou klíče.“ Po 10-ti minutách máme klíče a jdeme přes zahradu směrem ke kůlně. Léty neotvíraný zámek nám dá trochu práce ale výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. „Ty kráááávo co to tady máš? Já nevím, to tady snad visí ještě po dědovi. Co za to chceš? Ty vole, jsi snad nějakej vetešník nebo co? Tak trochu tyhle věci sbírám ale nijak zvláštně. Si to vezmi, vole.“ Tak jsem si to odvezl. Omlouvám se za fotky, foceno mobilem ještě z původního místa.

Sobotní procházka v sestavě, přítelkyně, pes, Fisher 75 a já stála taky za to. Nedělní půda byla taky zajímavá ale už ne tolik jako páteční kůlna (snad to byl původně chlív). Až budu mít chvilku času, něco zase pošlu. Omlouvám se všem za dlouhé čtení, nějak se mi rozjela klávesnice. Přeji všem hezký pípance dle přání a krásný půdy předešlé generace.