Úvod / Články / Odkrytá historie

Chemické zbraně v mořích stále hrozí

18. 07. 2014 Autor: Kasander 9 komentářů
Po skončení druhé světové války bylo podle profesora Jacka Bedovskiho z Polského institutu oceánografie svrženo do Baltského moře 65 tisíc tun chemických zbraní. Jen do Gotlandské prohlubně uložily ruské a britské jednotky minimálně 15 tisíc tun německé munice obsahující chemické látky.
V moři skončila velká část chemických zbraní používaných za druhé světové války. Většina těchto úložišť je známa: v Baltském moři je to zejména okolí ostrovů Gotland a Bornholn. Jde o tak nebezpečné látky, jako je yperit, chlór, adamsit, fosgen, tabun, kyanid sodný či arsiny. Tyto bojové látky byly nalezeny v sedimentem skládek, což dokazuje, že mohou unikat přes zkorodované obaly kontejnerů.
Nedávná studie přinesla alarmující zjištění: ryby ulovené v blízkosti těchto podmořských skládek vykazují vysokou míru genetického a buněčného poškození.

Výzkumy částečně financované EU v rámci nadnárodního projektu Chemsea byly prováděny v Bornholské pánvi, která je důležitou oblastí pro tření komerčně ceněných druhů ryb. Vědci zkoumali na 42 studijních stanicích populaci Platýse bradavičnatého (Platichthys flesus), sledě obecného (Clupea harengus) a tresky obecné (Gadus morhua), které byly loveny standardními vlečnými sítěmi. Extrémně vysoká úroveň genotixicitidy byla takřka stoprocentně zaznamenána na všech stanicích u všech zkoumaných druhů ryb. Navíc oproti výzkumům prováděným v minulých letech šlo o vyšší stupeň poškození a závažnější genetické mutace a byla zaznamenána vyšší úmrtnost ryb ve znečištěných oblastech.

Jedním z důvodu toho mohou být velké podmořské projekty realizované v posledních letech, jako je pokládání plynovodů a kabelů a odminování dna, které mohly narušit pláště chemické munice.

Do oceánů byly ukládány chemické zbraně nejen po druhé, ale již i po první světové válce. Podle zprávy amerického ministerstva obrany sama americká armáda uložila na dno oceánů mezi lety 1918-1970 chemické zbraně v 74 případech.
V moři skončila munice obsahující chemické látky (dělostřelecké a minometné granáty) či zásoby chemických látek uložené v betonových či kovových kontejnerech. Mnohdy byly naskládány do útrob vysloužilé lodě a ta byla poslána ke dnu. Možným důsledkům na životní prostředí nebyla tenkrát věnována velká pozornost.

Tyto operace byly většinou pečlivě evidovány, některé však proběhly nahodile, bez jakýchkoli záznamů. Zejména bývalý Sovětský svaz o takovýchto svých aktivitách nikdy mezinárodní společenství neinformoval. Dělalo se to často takto: námořníci stáli na palubě a shazovali náboje do vody za plavby. Tedy na obrovských prostorech leží chemické náboje, které rezavějí. V ruských pobřežních vodách může být uloženo až 160 tisíc tun chemických zbraní, jež jsou potenciální hrozbou pro ekologii i zdraví člověka.
V roce 2009 šokoval švédské diváky dokumentární pořad místní veřejnoprávní televize, který informoval o tom, že Sovětský svaz ukládal chemické zbraně na dno Baltského moře ještě v roce 1992. Skrytá kamera umístěná ve švédských vodách tehdy jednu takovou operaci zachytila. Sovětská armáda na záběrech házela přímo do moře kontejnery s nervovými plyny a radioaktivním materiálem.

Nikdo přesně neví, kolik vyřazených chemických zbraní je skryto ve vodách kolem Evropy. Ale například jen šestina chemické munice pocházející z německých zbrojních skladů prokazatelně uložená v Baltském moři by zde dokázala zabít vše živé na sto let.

Chemické zbraně na dně oceánů představují tři druhy hrozeb: Mnohé obsahují výbušný materiál, a tak může dojít k samovolné explozi. Rybolov, bagrování, pokládání potrubí a kabelů v těchto oblastech může narušit zkorodované obaly a do vody se mohou uvolnit chemické látky, které ohrozí lidi v okolí. Třetí hrozba spočívá přímých a nepřímých škodách způsobených chemickými látkami a jejich degradačními produkty na životní prostředí.

Od poloviny 90. let prudce vzrostl výskyt rakoviny plic a kůže mezi švédskými rybáři, kteří lovili u ostrovů Bornholm a Gotland u jihošvédského pobřeží. Jde o typické následky kontaktu s yperitem (hořčičným plynem). Laik však v podstatě nemůže poznat, že nebezpečná chemikálie do vody uniká – yperit je téměř bezbarvá kapalina, která je „lehce cítit po česneku nebo ředkvi“. Ve skladovacích nádobách vydrží desítky let a pomalu uniká do okolního prostředí...
Toto nebezpečí nehrozí pouze v Baltském moři, ale také třeba u Japonských ostrovů či v Jaderském moři, kde bylo zaznamenáno velké množství úrazů v důsledku vystavení se chemické expozici při náhodném kontaktu s bojovými látkami. Většinou k tomu došlo při vlečení rybářských sítí či bagrování. Italští vědci evidují v Jaderském moři v období od konce II. světové války přes dvě stě případů zasažení yperitem, včetně pěti úmrtí.

Ani největší zbrojní experti se ale nemohou shodnout na tom, zda je třeba potopenou munici vyzvednout, anebo bude lépe se jí nedotýkat.
Kasander

Zdroj: War History Online, VOXeurop.eu, Hlas Ruska, PolskoDnes

 Autor: Kasander

Komentáře