Dočkal jsem se!

Zdravím bando, chtěl bych se s vámi podělit o radost z mého nového přírůstku, o který usiluji už nějákých pět let. Ale hezky od začátku, jako první bych chtěl říct, jak obrovské štěstí je být obklopen dobrými lidmi, teď mám na mysli sousedy a sousedské vztahy. V dnešní době je mít hodné sousedy obrovská výhra, slyšel jsem už tolikrát od různých lidí, jak si nerozumí se sousedy, dělají si zlo a naschvály, žalují se a kdo ví co všecko. Jsem rád, že toto neznám, bydlím v malé vesnici a se všemi sousedy, které mám kolem sebe - není jich extra moc znám. Většinou jsou to spolužáci otce, nebo stryků, takže panují čilé přátelské vztahy a na jaře to u nás po večerech celkem žije.

V našem kraji je celkem běžné, že jim všem říkám strejdo. Jednou tak před pěti lety, to jsem ještě chodil na základku dělal jeden ze stryků pořádek u babky na huře a pálil staré hadry, které měl v pytlach a jak tak bral ty pytle, jeden se mu vybulil a vysypaly se z něho ty hadry a jak je tam rval zpátky sáhl po té blůze co ležela na zemi a když ji zvedl uviděl na ní orlici (to jí zachránilo) já už jsem v té době sbíral militarie (ještě velmi amatérsky, byl jsem ještě celkem malý špunt, ale on věděl, že se na mě může obrátit a tak jednoho dne, když přišel na návštěvu za strykem mi o tom nálezu řekl. Řekl mi že našel nějákou německou pracovní blůzu, že je na ní orlice a že je taková šedomodrá a chybí jí výložky. Byl jsem ohromen, ale nedával mi smysl popis jeho pracovní blůzy, protože takovou pracovní blůzu jsem jaktěživ neviděl - spíš jsem věděl, že taková pracovní blůza nebyla. Začlo mi ale pomalu docházet o co asi pude a popravdě se mi to začlo tuze zamlouvat. Domluvil jsem se s ním a přišel jsem se na ni podívat, když jí vytáhl ze skříně, málem se mnou seklo, byla to ona .........flieger blůza! Začlo přemlouvání. Ovšem nešlo to podle mých představ (a možná to bylo dobře). Strejda mi řek: je tvoje, já ji neprodám neboj, ale! Dostaneš ji, až si ji zasloužíš. Samozřejmě v tom jako vždycky figurovala škola, kterou jsem jako jeden z mála u nás nesnášel už od první třídy. Podmínkou bylo vyhovující vysvědčení, což nebyla má silná stránka.

A tak se čas vlekl, nakonec se z toho vyklubalo několik let čekání, zklamání a beznadějného zlepšování (škola mi moc nešla a sem tam jsem na to kašlal, co si budem vykládat a tehdy jsem si vždycky vzpomněl na blůzu a posteskl si) Nepomáhaly ani psí oči, které jsem zkoušel vždy, když jsem ho potkal, ale vždy mne povzbudil větou: ty Pepiku ten mol má na ni takovou chuť! Aby ti ještě něco nechal. To bylo vždy něco na mě. Chodíval jsem tam každý půl rok s vysvědčením, ale pokaždé to dopadlo stejně a nejhorší bylo, že jsem si to sám prodlužoval.

Je Leden roku 2013 víc jak pět let po nálezu blůzy. Já už půl roku chodím na střední školu, ovšem je to jiné, není to ta nudná základka, vybral jsem si školu, která mě baví a učím se řemeslo o kterém vím, že se touto profesí chci v dospělosti živit a chci ji umět dobře. Možná to je důvod, že mám daleko lepší výsledky.

Dostávám vysvědčení, cítím, že by to mohlo to, na které čekám tolik let. Kontaktuju stryka, který teď není k zastižení bo chodí na šichtu, tak ještě několik dní napjatě čekám.

Konečně vyrážím, jsem vyklepaný jak ratlík a v ruce mačkám svůj růženec (nosím ho i na kopání, je to super :) ) , ale jsem v celkem dobré náladě. Stojí před dveřama, ani nezvoním, stryk mě viděl jak se ženu celý vyřechtaný a připravil se na mě. Prohlíží se ten pokrčený kus papíru, který mi už několik dní nedá spát. Co chvíli mění obličej, radí se s tetou a s šibalským úsměvem na mě čučí - mě už berou mory.

Přichází rozhodnutí. Strejda je v dobrém rozmaru, sahá do skříně a podáva ten vytoužený soukený předmět, ještě však, než ho stačím chytit zastavuje ruku a říká: dobrá, tak si ji teda vem, ale na konci roku příjdeš s tím papírem znovu! Dáváme si tedy dohodu, že na konci roku zase příjdu a obhájím si, že jsem si ji zasloužil. Souhlasím s ním je to skvělá motivace, navíc se učím pro sebe. Jsme domluvení já odcházím domů no spíše letím jsem nejšťastnější človíček, konečně jsem si jí vybojoval!

Doma přichází důkladná prohlídka, stopy po odpárané ošití jsou jasně viditelné, ovšem razítka na vnitřní kapse už tak viditelná nejsou bezpečně rozeznávám jen míry, značku leteckého oděvního úřadu s rokem 1938 a jakési jméno patrně výrobce, páč je vytištěné ovšem na internetu jsem ho nenašel, je to Karl Bust - říká vám to něco? Ovšem největší výzva pro mně celé ty roky byla rozlustit příslušnost tého uniformy, nebo spíše asi jejího majitele. Čitelnost razítka byla velice ubohá písmenek, které se daly jistě identifikovat bylo jen velmi málo, naštěstí jsem spolupracoval s knihou Němečtí vojáci ve Druhé světové válce, kde se na stránce 44-45 nacházel příslušník divize Hermann Goring zatím jen porovnávám zkratka totiž nesedí, ovšem potom jsem upřel zrak na pracku, náležící tetéž divizi a byla značena na kůži opasku, kdo tuto knihu vlastní, může se mrknout.

Čumim na to jak z jara, značení je stejné je to ono! Ještě se chci přesvědčit a důkladně prohlížím rukáv zda nenajdu stopy po rukávé pásce této divize a skutečně, po pečlivém ohledání nacházím slabě viditelné, ovšem jasné stopy po pásce. Propadám v euforii, opravdu to všechno stálo za to! Lidé kteří něco ví o této divizi se mi určitě nebudou divit :) Teď mě čeká běh na dlouhou trať pokusím se zkompletovat orig. výstroj a výzbroj (tu až někdy do budoucna) příslušníka této divize. Chtěl bych se tedy zeptat na límcovky-měli žluté že? Dále je zajímavý fakt, že jsem v naší hasičárně před léty našel masku, o které jsem zjistil, že sloužila u protiletadlové baterie spadající pod luftwaffe - mám ji v příspěvku Verdun a Afrika.

Odkaz na kterém se můžete dočíst něco o historii této divize naleznete třeba zde:

http://www.fronta.cz/dotaz/divize-hermann-goring

,nechtěl jsem to psát zde, myslím, že i tak je tento článek pro některé až otravně dlouhý, nezlob te se, neumím psát krátce :(. Přeji vám všem mnoho stejně krásných nálezů - ať tu historii zachráníme i pro další generace, o tom to je ne! 1942