Heretik a koulování

Kopnul jsem železné koule. Menší byla uprostřed pole nedaleko lesa, ve kterém si vojáci hráli na vojáky již za Marie Terezie. Větší koule byla ve starém zákopu. Připomíná mi kouli, se kterou jsem házel v tělocviku na základní škole.

A také pořád nacházím spoustu nábojů (1899-1.válka-2.válka-ČSSR). Tak pro ně kopnu díru a nahážu je do ní, protože se často povalují jen tak, jak je voják nepoužité zahodil.

(Jedna zajímavost na konec: v roce 1835 německý fyzik a chemik Heinrich Gustav Magnus konečně přišel na kloub tomu, proč dělová koule leckdy mění směr a míjí cíl. Zjistil totiž, že při rotaci s sebou strhává nejbližší vrstvičku vzduchu, a tak na jedné straně vyvolává přetlak a na druhé podtlak. Rozdíl těchto sil pak vychyluje dráhu koule)