Hledači na Havaji

S manii hledat za kazdeho pocasi a v jakemkoliv terenu jsem se uz setkala ba dokonce sama se ho zucastnila. Detektorovym nadsencem se totiz stal muj milovany tata, ktery si neodpustil me na nejednu hledaci vypravu vzit sebou.

Jak spravne nafotit vylestene mince, jak a cim vycistit zkorodovane keltske sekyry a nebo kde sehnat stare historicke mapy – to vse, jsem absolvovala v mnoha hodinovych prednaskach pokazde, kdyz jsem s mymi rodici travila cas u rozpaleneho krbu se sklenkou dobreho vina.
V dobe kdy hlavnim stredem zajmu meho otce bylo rybareni, jsme meli aspon chutnou a cerstvou stravu. Ted se muzu spokojit pouze s tunami rezavych trubek, hrebiku a jinych nalozenych, neidentifikovatelnych predmetu, kterymi mohou byt pozor – historicke nalezy! Musim vsak uznat, ze tento novy trend ma i sve svetle stranky. Diky prochozenym a upocenym desitkam kilometrum, muj tata dal na frak sve nadvaze a dokonce i pocet vykourenych cigaret se zmensil. Ono to da zabrat vykopat pulmetrovou diru - to se potom setri na dechu uz jen z pudu sebezachovy :o)

Za pomerne kratkou dobu se muj tata pysni skvelou sbirkou starych minci mezi kterymi se najdou i oblibene “stribrnaky”, grose nebo rimske mince. Keltske podkovy, hreby, sipky, sekyry a dalsi obdivuhodne predmety, ktere pamatuji staleti nam dnes zdobi rodinny krb. Slovo “depot” nejvetsi magnet kazdeho hledace u nas doma zni temer kazdodenne s touhou pokazde, kdyz se muj otec, ted i s mym stejne nadsenym bratrem a jeho dvemi malymi syny vydavaji na dalsi vypravu.
Z jednoho takoveho hledaciho dobrodruzstvi se vratili docela prepadli a neprirozene unaveni. Az po nejake dobe priznali, ze se ocitli na musce myslivcu, kteri byli zapaleni do honu. Maly desetilety syn meho bratra sedel v krovi se slzami v ocich a kricel: “Tati oni nas zastreli!” Hold byt hledacem je fuska.



Na nejakou dobu jsem opustila svuj milovany domov a prestehovala jsem se na druhou stranu planety – slunnou Havaj. Hned druhy den jsem se vydala na Waikiki beach, kde jsem si rozlozila svuj plazovy rucnik a zacala se slunit. Kdo by nechtel v zime plne mrazu a snehu skoncit na rozpalene plazi v Honolulu? Neubehlo ani 10 minut, kdyz mne me tak dlouho vysnene slunce, za kterym jsem letela 17 hodin, zastinil manik se safari cepici, mohutnymi sluchatky a maskacovym oblekem. Na maly moment jsem si myslela, ze je to prizrak a mym stinem je pouze palma, ktera ma ve tvaru listy detektoroveho blazna. Kdyz jsem vsak slysela velmi dobre zname pip…pip….pip u meho ucha, pochopila jsem , ze jsem timto strojem snad vecne pronasledovana. Plazovy cowboy se nezdrahal kleknout si hned vedle me deky a hrabat se pulhodiny v pisku. Malemu diteti s babovkami bych to odpustila ovsem dorostlemu jedinci, ktery nerespektuje me teritorium, jsem me sympatie rozhodne nevyjadrovala. Pochopeni a entusiasmus pro tento detektorovy sport asi jeste budu dlouho hledat, to mi vsak nezabranilo napsat techto par radku z druhe strany planety a dodat tak dalsi evidenci o vyskytu techto neskodnych piskovych silencu, kterych jak jsem posleze zjistila, je zde, opravdu mnoho.

Waikiki beach muze byt pro vas hledace take dalsi skvelou inspiraci a destinaci, kde muzete sve detektory zaborit a pritom se prijemne opalit.

Vyzva opustit plaz pred hrozbou pacifickeho tsunami a nebo cedule “Nevstupujte do vody, vyskyt morskych meduz !” tyto nadsence, kteri se prochazi ve vode pouze s bradou nad hladinou, rozhodne nazastavi. Je to naopak vyzva HLEDAT, nebot plaz neni ucpana turisty a teren je vice dobytny. Pro predstavu posilam par fotek. Na zaklade zajmu mohu priste napsat o tom, na jake nalezy vasi kolegove nejcasteji narazeji a jak to na tomto ostrove s “diamantovou hlavou” a misionarskou minulosti vlastne chodi.

Zdravim valaskeho Loheho a preji hodne zdaru vsem hledacum!