Hlodavci také rádi hledají

Dobrý den. Jako začátečník jsem se plazil s detektorem po jednom takovém docela prudkém kamenitém svahu a v duchu jsem si říkal: „Jediné, co si odtud odneseš, budou asi vykloubené kotníky.“ Jenže tenhle svah byl něčím zvláštní – bylo možné si tudy výrazně zkrátit cestu. A tak jsem si říkal, že lidé, kteří tudy možná chodili, sice riskovali, že si namelou ústa, ale zároveň ušetřili čtvrthodinu. Tato zkratka má však ještě jeden „efekt“ – pokud se tudy pustíte, je vysoce pravděpodobné, že všechno, co máte po kapsách, vyskáče ven. Takže se přece jen ozval slabý signál. Bylo to něco mezi malým rezavým hřebíkem v malé hloubce a velkým rezavým hřebíkem ve velké hloubce. Bylo to opravdu jen takové kraťounké pípnutí, ale neměnilo intenzitu ani při maximální diskriminaci. Začal jsem odhrabávat suť ze zvětralého trachytu. Tato hornina se mimochodem používá na kolejový svršek, protože když se do sebe tyhle kameny zaklesnou, tak drží. Tady také držely. Když jsem řádně ohobloval svoji zahradní lopatičku, tak jsem se naštval a začal jsem kameny skládat zpět do díry. Vstal jsem a znovu přejel detektorem nad zarovnanou dírou. A nedalo mně to. Obnovil jsem hrabání, když tu se objevil pravidelný tvar – zpuchřelý kovový rámeček z peněženky. Byl jsem mírně zklamán, ale ihned jsem si uvědomil, že patentek je stále ještě zapnutý. Takže co kdyby… A slovo „kdyby“ se začalo zhmotňovat v okamžiku, kdy jsem do díry vložil detektor. Hvízdání jak z lokomotivy. Opatrně a s gustem, jako když vychutnáváte olivu, jsem vysvobodil dvě stříbrné hlavy – jednu z vídeňské a jednu z kremnické mincovny (rakousko-uherský stříbrný zlatník, oba 1879, na snímcích po půlhodinové lázni v čisticím roztoku). Šmejdil jsem pak okolo ještě dlouho, ale kromě těchto nádherných kousků už nic nepřišlo. Ten zkřehlý rámeček z peněženky jsem si k nim ponechal na památku – vždyť patrně díky němu jsem mince objevil ve více než dvaceticentimetrové hloubce.
Rád bych se ještě podělil o jednu zajímavou zkušenost. Už se mi podařilo najít hromádku bezcenných mincí a získal jsem pocit, že dost mincí i jiných drobných kovových předmětů se nachází v blízkosti myších děr. Chtěl jsem zde tento postřeh dokonce zveřejnit, jenže se mně to pořád jaksi nezdálo. Nedávno jsem však viděl v televizi pořad o forenzních detektivech, ve kterém kriminalisté s pomocí biologů zkoumali, co se stane s mrtvým tělem, je-li ponecháno v lese přírodě napospas. A mimo jiné tam uvedli, že detektivové prozkoumávají široké okolí nálezu těla, protože hlodavci sbírají a shromažďují lesklé předměty u vchodů do svých nor.
Přeji pěkné nálezy.
Všechny zdraví

Chaenap Tanefas