Hrob vojáka

Hans se pomalu přicházel k sobě a slyšel hlasy pronášené měkkým slovanským jazykem. Rána v pravém boku krvácela a nemohl hýbat nohama ani rukama. Otupěle zíral na těla svých tří spolubojovníků, která ležela bezvládně na planině. Partyzánka právě z jednoho z nich zouvala boty a hlasitě se smála. . „Počištiti smeče“ zaječel vesele starší partyzán, asi velitel. Někdo ho chytil za ruce a táhl po kamenech. V hlavě mu zableskla spásná myšlenka na  ošetřovnu. Mýlil se, odhodili ho na okraj jámy. Pak již jen kopanec do boku a padal do temnoty…

(Volně zpracováno na základě vyprávění dundo (strýčka) Balda z vesničky Dančanje, Chorvatsko)

O 66 let později……

Honza se pomalu spouštěl do temné díry, nebylo to příjemné, nevěděl, co ho čeká dole. Při ústí má jáma tak metr na metr. Sluneční světlo začíná mizet. Po dvou metrech se náhle prostor rozšiřuje a nyní visí na laně volně v prostoru. Svítí baterkou kolem, stěny se rozestoupily na několik metrů širokou šachtu. Dole v chabém světle baterky asi 10 metrů pod sebou vidí nejasně dno jámy. Pomalu klesá. Nahoře slyší hlasy podpůrného týmu. Dundo Baldo, Josip, Ilja a táta. Snad vše dobře dopadne. Pro jistotu škrtá zapalovačem, co kdyby zde byly nějaké nedýchatelné plyny. Plamínek jasně hoří, vše je O.K. Dopadá na měkké dno, fuj, noha se zabořila do mazlavé hmoty, svítí na zem, naštěstí jen staré brambory a spousty bordelu, vedle rezavá lednice, kamna, plastové pytle s odpadem. Vesnice zde má soukromou černou skládku…..Opatrně se pohybuje po nestabilním podloží k nejvzdálenější stěně. Světlo baterky osvítí ohnilou hlavu psí zdechliny,fuj tajbl,uleví si. Pro jistotu opět škrtá zapalovačem, plamének svítí, vše je O.K. U zdi vidí nějaké kosti, ale né, trochu s úlevou a trochu se zklamáním zjišťuje, že jsou z nějakého zvířete. Mise pomalu končí, to co chtěl vidět leží pod několikametrovou vrstvou odpadu, tady nejde nic dělat. Volá k malému světlému otvoru u stropu, „tahejte, jdu nahoru“. Naposled se rozhlédne po červených vápencových stěnách s krápníky a mráz mu přejede po zádech. Už toho bylo dost. Souká se úzkým vstupním otvorem na planinu. Slunce zapadá, je teplý chorvatský večer. Pohlédne do černé díry, otřese se,zaplať bůh, mám to za sebou….