Jak jsem našel poklad Hadího prince

Den po nálezu Fridricha Míšeňského,což byla otázka několika málo minut(prostě jsem to náhodou hned trefil:-D),jsem celej natěšenej,sebevědomej a nesoudnej ,vtrhnul opět do onoho lesa s úmyslem samozřejmě NAJÍT Fríďovi bratříčka..Luxoval jsem jako divej snad tři hodiny v dešti,bez cigaret a hladovej.Jak plynul čas,doléhalo na mě čím dál víc svědomí a já se stával pokornější a odevzdanější tváří v tvář zjištění že dnes PROSTĚ NIC NEBUDE!!.Dorazil mě toho večera můj největší nález.Po desetníku z roku 1961 to byl vystřelovací deštník,který bohužel vystřelil …. Oslepen blátem a tlející květenou jsem zakopl o větev a v letu další dostal po hlavě od kolemstojících smrčků.Alebrž-to jsem cholerik,moje okamžité hodnocení nastalé fatální situace bylo natolik zřetelné,že z lesa prchlo vše co nebylo hluché.To už na mě bylo dost,tak jsem se jal,kulhavě odejít z lesa zapít žal do hospody.A tu mě padl do vyčištěných očí nádhernej starej ,mechem porostlej pařez,tyčící se majestátně na terénní vlně.V šeru lesa vypadal jako tajemný hrad v Karpatech .Cosi mě našeptávalo,že tam je to kolečko,ano ,bylo to hamižnost a touha po odvetě tomu,, zlému,, lesu.To mě povzbudilo k poslednímu zapnutí klacku a z posledních sil ,na pokraji smrti racionálního myšlení ,nedbaje deště a přestálých útrap,vyrazil jsem na zteč.A opravdu …..SIGNÁL !Zuřivě jsem se dobýval pod kořeny ,nejdřív lopatkou pak už jen ručně,abych vydoloval přinejmenším zlaťák …. Jo,mince to byla,ale 20halířů z 80.let20.století .Tu sem zahlídl něco lesklého v hlíně pod kořenem.Koukám a já se prodoloval do rezidence zazimovanýho hada.Inu s omluvou jsem zase zpět navršil hlínu ke kořenům a chvilku rezignovaně v kleče civěl nepřítomně před sebe na les pomalu se hroužící do tmy a přemítal,zda se raději nedám na sbírání známek……..A tak jediný pozitivum celého večera bylo,že jsem alespoň hadího prcka nevzal lopatkou kvůli těm 20 halířům.

Dejvi