Jak jsme hledali na Orlíku

Jelikož jsme celý minulý týden usilovně pracovali, a byli hrozně nadržení na hledání, rozhodli jsme se s UCem, že to v sobotu vyzkoušíme v okolí Orlíka na nějaké válečné artefakty. Hladina přehrady poklesla o několik metrů, a tak proč nezkusit štěstí. Vyrážíme v sobotu kolem desáté, vezeme ještě moji drahou polovičku k rodičům (máme to cestou) a pak už konečně najíždíme na správný směr. Cestou se zastavujeme na pumpičce pro pivko a svačinku v podobě bagety a toastů. Počasí nic moc, podle předpovědi nemělo pršet, ale zdá se, že se Zakopčánik zase trošku seknul. Všude se válí nízká oblačnost a mrholí. Je také pěkná zima. Dorážíme na Žďákovský most, kde zaparkujeme a čumákujeme na pokleslou hladinu. Je opravdu zima, a protože dost fouká, rozhodujeme se, že to tu jen tak trošku prolítneme a pokud nic, vyrazíme na upuštěné rybníky, které jsme viděli cestou. Začínáme sestupovat po příkrém skalnatém svahu dolu k vodě, ale kromě pár patron zde nic zajímavého není.



Odborně vyhlížím správnou lokalitu

Balíme to a jedeme k námi dříve vytipovanému vypuštěnému rybníku. Zde UC s autem jako s traktorem zajede až na hráz. Občas se ozve podezřelý zvuk ze spodní části vozu a mám obavy abychom ještě dojeli nazpátek domů. Rybníček vypadá skvěle, jen nás hned v začátku naštve obrovské množství děr, vedle kterých se válí železný odpad. Je nám hned jasné, že zde asi moc nezabodujeme. Ten, co tu byl před námi, to vyluxoval dokonale. No stejně nám to nedá a poskakujeme po kostkách rozpraskaného bahna. Náš předchůdce byl opravdu pečlivý a nekolegiální, nenechal nám vůbec nic. Z hráze na nás pokřikuje nějaký děda a říká nám, že bychom měli radši doma ležet v posteli, jelikož zde viděl hodně lidí. Zkoušíme se s ním domluvit, ale po pěti minutách marných pokusů o konverzaci nám konečně dochází, že je děda nahluchlý. Balíme to a jedeme se podívat na jedno známé a staré místo. Jde o vyvezené vybagrované bahno z rybníka. V létě se zde nedalo kopat, jelikož bahno bylo tak vyschlé, že se od něj odrážel i krumpáč. Kopání celkem jde, bahno je po deštích promoklé. Nicméně po hodině nalézáme pár nábojů do Mausera, několik ráže 9 mm a šrot. Po poli pokračujeme k dalšímu nepříliš vzdálenému rybníku, který je z poloviny upuštěn. Půda na poli je krásně rozbahněná a na podrážkách se nám začíná tvořit několikacentimetrová vrstva jílu. Boty mají náhle několik kilo a sotva táhneme nohy za sebou. Na okraji tohoto rybníka očistíme boty o rákosí a jdeme k přítoku, kde se dá do rybníka pohodlně vlézt. Zde nalézáme spodní část hylzny dělostřeleckého náboje velké ráže. Pokračujeme po mírně zatvrdlém bahně do nitra rybníka. Všude nacházíme celkem velké množství patron do amerických leteckých kulometů. Jsou docela nízko pod povrchem, občas jsou vidět pouhým okem. Plazíme se bahnem a lepší si bereme a snášíme na hromádku.



Šrot z rybníka





Hrabu se v nálezech





A ještě jednou





Lopatka a náboje

V některých místech je bahno málo vyschlé a nějak se boříme. UC zachraňuje pomocí lopatky množství chráněných škeblí rybničních, a tak máme alespoň pocit, že tu nejsme nadarmo. Je celkem překvapující, že v rybníku není žádný bordel po ostatních lidech a nemusíme pořád kopat šrot. Nacházíme všudypřítomné náboje do Mausera, střepiny, trubku od panzerfaustu a vrchní část pistole. Počasí se trošku zlepšilo, občas z mraků vysvitne sluníčko, ale zase začal foukat studený vítr. Jsme celí prokřehlí, a tak nastupujeme na zpáteční cestu. Bereme to druhou stranou pole, ale nic zajímavého kromě všudypřítomných nábojů Mauser už nenajdeme. UC se už hlady sotva potácí a pořád sní o bagetě, kterou si nechal v autě. Auto stojí pořád na stejném místě a není vykradené, což oceňuje hlavně UC, jelikož je auto jeho a má tam pořád bagetku. Sedáme do auta a mažeme domů. ENDE