Jeden voják, hluboko v horách

Ahoj,
tak jsme si po dlouhé době s kolegou pořádně zařvali. Byl mrazivý lednový den a už to byl náš třetí přejezd na jinou lokalitu, už to vypadalo, že půjdeme domů ten den zase s prázdnou. Poslední dobou zkoušíme nová místa a sondujeme, tentokrát se vyplatilo, když jsme šli hlouběji do lesa. Po půl hodině slyším kolegův řev tak upaluju k němu, orientuju se v lese podle řevu. Sturmabzechen, pěkný. Euforie stoupá, to když nám dochází, že tam může být ještě něco. Tak jedeme jak fretky. Reaguji na kolegovo větu, že by se mu hodil ještě železňák, se slovy: Tak to bys chtěl trochu moc ne? ". Jakmile to dořeknu, barva. A ono ejhle, byl tam, erste klasse p. čo.
Pak ještě takový ty háčky ze saka, vše na jednom místě. Docházíme k závěru, že někdo našel sako, zahodil nepotřebné věci a sako si nechal. Všechno určitě z jednoho vojáčka. Odjíždíme s dobrým pocitem, můj pocit akorát hatí fakt, že já jsem opět ostrouhal. Ale dobrý, zážitek krásný a pro takovéhle zážitky já vlastně mávám tím klackem. Ať už je to sólo nález nebo sdílený ;-)
Pěkný lednobranní všem,
Kleitos