Kalba na Vysočině

V sobotu odpoledne jsem zase jednou dorazil na Vysočinu trochu zvednout tržby místnímu music baru a pár okolním hospodám, ale to až po filmu Valkýra. Večer se vydařil a skončil až druhý den za svítání. Po pár hodinách spánku jsem se už tradičně vydal do lesů trochu nastartovat metabolismus a provětrat detektor. Les, do kterého jsem zamířil, na mě působil magicky už v dobách mého dětství a teď po letech mě napadlo to tam projet detektorem. Sice je od města vzdálený asi 5 kilometrů a nepočítal jsem, že něco extra najdu, ale na druhou stranu tam chodí dost houbařů a třeba někdo ztratil snubák nebo hliníkový deseťák.

Nasadil jsem ostré tempo, ale když už jsem byl nějakých 100 metrů od toho „mého“ lesa, stala se mi zvláštní věc. Jakoby mě něco zastavilo a otočilo doleva od směru mé cesty. Přes čerstvě posekanou louku jsem se díval na další les, vzdálený asi 200 metrů, ve kterém jsem nikdy nebyl a který jakoby do mého mozku poslal zprávu: „Pojď sem, tady je to pěkný!“. Musel jsem se smát a celou tu záležitost jsem přisuzoval zbytkovému alkoholu v krvi, ale protože jsem byl v dobrém rozmaru, seskočil jsem z cesty dolů na louku a zamířil jsem k tomu lesu, co se mnou nějakým způsobem komunikoval. Přešel jsem louku, na které úžasně vonělo schnoucí seno a od lesa už mě dělila jen říčka – naštěstí přes ní byl spadlý strom, po kterém jsem přešel jako po lávce.

V lese jsem smontoval detektor a začal jsem pročesávat mírný svah, v jehož horní části jsem po chvíli vykopal zajímavou malou sekerku. Myslel jsem, že už je to všechno a že už v tom lese tolik vzdáleném od civilizace nemám šanci nic jiného najít. Šel jsem lesem směrem k městu a pořád jsem mával detíkem a on se ozval další signál. Tentokrát jsem kopal do nějakých 30-40 cm než jsem konečně narazil na plochý předmět, ze kterého se vyklubal nožový tesák ze 14.-15. století, zbraň vojáků, ale i civilistů – šlechticů nebo sedláků a prostého lidu.

Už jsem chtěl detektor opravdu sbalit, ale o pár kroků dál se ozval další čistý signál a tentokrát se na mě z hlíny vykutálel odznak, který v sobotu večer předával Tom Cruise jakožto hrabě Stauffenberg ve filmu Valkýra zmrzačeným německých vojákům v nemocnici. Nevěřil jsem vlastním očím a říkal jsem si, že na Vysočině je prostě možné všechno. O nějakých 10 metrů dál byl ještě jeden ohlodaný odznak, ale to už mi došla voda na pití, měl jsem pekelně sucho v krku, vybitou baterku na mobilu a 5 km chůze před sebou, takže jsem to zabalil a vesele zamířil zpátky do toho starého královského města.