Konec archeovýzkumu a můj první objevený hrob

Tak se mnou viroza sekla jak s boxerem KO. Konec plánům o nalezení nějakého pokladu s mým elektronickým čmuchalem a jen meditace v hlavě svého zesláblého těla. Nakonec se rozhoduji stručně sepsat mé vlastní zážitky z ukončení záchranného archeologického výzkumu v nejmenované lokalitě, kterého jsem se fyzicky účastnil. Pod vedením archeologa Mgr. Ivana Čižmáře z ÚAPP Brno jsem s nimi kopal a občas to kontroloval detíkem. Zde byl detektor jen jistota přehlédnutí, protože za celou dobu se z kovu našla jen bronzová minišpachtlička a kousek bronzové jehlice. Budu se ale držet jen svých fotografií zatím neuvedených ani ve svém prvním článku a jen těch pro mne nejzajímavějších.

Na prvním fotu skládá antropolog kostičky dítěte asi dvouletého, které jsme pracně jednotlivě s kolegyní Luckou vyndávali z mazlavého bláta. Lebka byla i poškozená recentním výkopem asi telefonního kabelu a tak jen odborník tyto malé kůstky složil v celek.



Následující dny se nic moc nedělo. Samá lineární keramika, občas zvířecí kosti z hodů našich předků a počasí pod psa. V této atmosféře všednosti jsem přistoupil k dalšímu označenému objektu a rýčem zahájil práci. Náhle v hlíně zářila bílá plochá kůstka co jsem oddloubl z místa na stěně výkopu. To byl signál ke zvýšené opatrnosti a protože se schylovalo k odchodu, nechali jsme věci na další den. Ráno jsem chvíli s kolegou meditoval zda to bude kostra, nebo jen kostička, kterých se nacházelo skoro v každém druhém objektu několik. Nakonec padlo rozhodnutí pokračovat z opačné strany naznačeného objektu a tak jsem několikrát zaryl rýčem a pak to přišlo. Opět tvrdý náraz a stop. Přišla změna nářadí, vzali jsme motyčku, špachtli a šli do kolen. Po chvíli se objevil kloub kotníku a naděje vzrostla, že se jedná o hrob. Pro potvrzení svých předpokladů jsme pomalu odkrývali dvě sondy. Já si vzal předpokládané místo krčních obratlů a kolega místo pánve. Co jsme uviděli je na následující fotce.



Sondami identifikovaný hrob byl a  pro nás laiky zde práce skončila. Když se dostavil antropolog pokračoval v práci jak jsem zachytil na následující fototografii. Práce odkrytí celého hrobu probíhala pomalu, neboť možné poškození je v tomto případě nevratné.



Po odkrytí celého hrobu skrčence se kromě jeho kostry objevil i milodar ve formě černého keramického hrnečku. Zda byla jeho náplní hlína či něco jiného se zřejmě zjistí až v laboratoři ÚAPP v Brně. Pro nákres, zaměření a fotografování byla podoba odkrytého hrobu skrčence asi takto.



Pak se objevil kameraman ČT se svou reportérkou a my ustoupili do ústraní a dali slovo odborníkům k tomu povolaným. Záznam pak proběhl v Jihomoravském večerníku i s proslovy a náš skrčenec mezi tím dostal jméno Řehoř,neboť ten den měl právě svátek. Kdo neviděl toto vysílání přidám v závěru odkaz a kdo chce a umí může si jej shlédnout pod názvem: Na Zlínsku objevili kostru z doby bronzové. Ještě přidávám fotku samotného hrnečku jak vypadal před zabalením na převoz.



Tak to byl můj první objev hrobu v životě i když se veřejně hovoří, že archeologové objevili atd. tak to tak není, objevil jej detektorář ve službách archeologů. A abych vzpomínku dokončil tak kolegové nalezli v objektu asi 30 metrů vzdáleném samostatnou lidskou lebku.



Ani z následující detailní fotky není patrné, že jí chybí čelist a tak se již nikdo nedoví proč je takhle volně pohozená. O tom se dá jen hypoteticky odhadovat, neboť na výzkumech asi o 1km dál se nacházely také podobné části lidských koster.



Z jiných nálezů mimo keramiky,kostí,parohů,tkalcovských keramických závaží a přeslenů mne zaujala pěkná celá a nepoškozená zrnotěrka neboli plochý kámen na drcení semen či obilí. Proto ji přidávám na konec.



Co dodat na závěr? Dnes již stavaři svými těžkými mašinami srovnali terén a rýsuje se tvar nového rozšíření silnice, která asi navždy pohřbila naše snažení o odkrytí toho mála co zbylo ze života našich předků. Z tohoto pohledu jsou drobné kopnuté a opět zahrnuté jamky detektorářů jen slabým odvarem stavební a jiné devastace krajiny. Končím s archeo výzkumem a přecházím zpět pomyslnou hranici názorových rozporů do tábora detektorářů.