Konec jednoho téčka

Zdravím Všechny hledače vojenské techniky. Na základě některých hledačů, kteří by chtěli objasnit informaci, co se s tímto tankem stalo jsem se rozhodl, že napíšu ještě jeden článek ohledně tohoto téčka. Podle mého dlouholetého pátrání (ohledání místa nálezu, dobových fotografií a zpovědi několika svědků a zápisů ze soukromé kroniky jednoho člověka z naší obce), jsem došel k závěru, co se toho daného dne přihodilo tomuto tanku a celé jeho osádce. Pro zasvěcené, tento tank označen na věži 51-3 patřící do stavu: „Gardové tankové brigády Cb-6,5.GTS,21.GTB,3.prapor,“ toho osudného dne zaútočil spolu z dalšími tanky, které se v rojnici pokusili obklíčit a obsadit naši obec. Bohužel měli ale špatné mapy, někdy z roku 1925, kde byl potok u naší obce zaznamenán jen jako nepatrná strouha. Co ale nemohli vědět a nevěděli, že tato nevinná strouha se v roce 1930 proměnila vlivem regulace tohoto potůčku na pořádné koryto, které ve své podstatě plně nahradilo v roce 1945 dokonalý protitankový příkop. Po útoku tanků na naši obec se několik těchto tanků (4x T-34), doslova zarazil hlavní do protějšího břehu tohoto koryta. Dostat se z této přírodní pasti bylo téměř nemožné.
Posádky tanků, které přežily tento nečekaný náraz se  snažily okamžitě opustit do té doby svůj bezpečný úkryt. Některým se to podařilo, jiní takové štěstí neměli. Po opuštění svých tanků naházeli do nich ruční granáty, které byly ve výbavě tanku, a provedli destrukci tohoto tanku, aby nepadl do rukou Němců. Minimálně dva s tanků byly zasaženy buď pancéřovou pěstí z blízkých zahrad, nebo dělem, které měli Němci umístěné za stodolou jednoho z domů. Část členů jednotlivých posádek padla palbou emilosrdného německého kulometu, který je kosil jako obilí, když se pokoušeli opustit své stroje. Německá obrana zde v obci byla velice silná a dobře opevněná. Proto, když se podíváte na dobovou fotografii, tak tank nenese (evidentně) žádné viditelné znaky poškození. Toto právě mají na svědomí ruční granáty, o kterých jsem se již výše zmínil. Došlo vlastně k vnitřní destrukci munice a jelikož jí tam již asi moc neměl, nebyl tento účinek tak razantní a tlak uvnitř tanku vyšel přes poklop řidiče a přes dno korby tanku, která je jen 20mm silná. Podle mnou nalezených kusů 20mm zdutého pancíře směrem do venkovní strany je to docela logické. Proto ta malá míra poškození, ale jen na oko. Při větším ohledání byly škody obrovské. Co se týče toho pásu, filtru, výfuku, atd. to je jiná kapitola, ale jelikož Vás to zajímalo, tak tady je odpověď. Jelikož tanky v tomto zmiňovaném korytě potoka stály ještě dlouho po válce, museli se odtud vytáhnout. Toto vyprošťování bylo dost náročné a tanky se nejprve nedařilo vytáhnout. Později přišli s novou metodou, která se brzy ukázala jako velice dobrá.
Nejprve se odšroubovalo zadní čelo každého zapadeného tanku a horní motorový kryt. Odpojili se výfuky a sací potrubí včetně cyklonových filtrů. Rozpojilo se záběrové ústrojí a i s převodovkou se to vytáhlo ven. Pak jen stačilo rozpojit pojezd. Pásy a uvázaný tank za vyprošťovací vozidlo, byl z této své pasti vytažen nahoru. Vytažená převodovka a rozpojený pás nekladli žádný odpor a rozeplý pás udělal také svoji práci jako pevná podložka, po které mohli pojezdová kola vyjet jako po silnici. Tento tank byl později odtažen po vlastní ose na jedno blízké nádraží, tam navagonován a odvezen zřejmě někde do hutí k dalšímu zpracování, teď již k civilním účelům. Protože se  zde na tomto místě nalezli fragmenty i tohoto typu jako je cyklon, výfuk aj. Proč zde zůstal jen jeden pás je mi také záhadou. Toto koryto se v minulých několika letech asi 2x až 3x čistilo, tak je možné, že tento jeden pás byl vytažen a druhý tam nějakým zázračným způsobem zůstal. Zřejmě již tenkrát někdo uvažoval tak, že nechá něco příštím generacím, ale to je jen má domněnka. Co Vy na to, není to hezké.
Zmínil bych se taky ještě o posádce tohoto tanku. Ze soukromých zápisků jednoho člověka z naší obce, který již bohužel nežije se mi podařilo zjistit, že větší část posádky tento svůj tank opustila s drobnými poraněními a nedlouho nato byla ošetřena v jednom z blízkých domů ženou tohoto člověka, který si tyto zápisky poznamenal. Jeden z členů posádky ale tolik štěstí neměl, při snaze opustit tento tank byl zasažen střelou z pušky jednoho z obránců této části obce. Podle dochovaných zápisků se tento voják jmenoval „Snicharov“ narozen 1924. Více tam napsáno není. Byl po válce pochován přímo nedaleko tohoto místa a 2. února 1946 byl exhumován spolu s dalšími a v 8:30hod. nákladním autem převezen do společného hrobu asi cca 20km vzdáleného města. No a ještě co se týče Vámi zmiňovaných domů. Asi polovina domů byla během následujících let demoličně odstraněna.
Takže nevím, co bych ještě dodal, snad Vám to tak bude stačit. Pokud je to v mých silách, mám rád, když se vše dotáhne až do konce. Kopání a čištění je sice hezká věc, ale bez konkrétního daného příběhu je to jen polovina úspěchu. Jistě mi většina v Vás dá za pravdu. Přeji Vám spoustu úspěchů v naší dobré věci.