Konečně pořádnej nůž!

V lesích často nacházím zrezlé zavírací nožíky po nebohých houbařích, které tam rozsápali medvědi, vlci nebo rysi. Tahle polorozpadlá torza primitivních houbařských zbraní obvykle zakopávám zpátky pod zem, je to určitá forma recyklace, příroda si vezme zpátky to, co z ní vzešlo - železo. Občas se podaří najít i nějaký zachovalejší zavírák a pokud je alespoň trochu použitelný, tak ho beru. Dva nalezené nože vozím v autě pro případ, že by se pode mnou v Kuněticích propadl dřevěný most a po ponoření pod hladinu Labe by mi jako na potvoru nešel odepnout pás, jsou to takové vyprošťováky.

Jiné dva nože, které jsem dotáhl domů, mají na střenkách vyryté nápisy (jsou na fotkách) a dneska se mi na poli podařilo zakopnout konečně o pořádnou velkou kudlu Made in China. Z písku koukalo jen to blýskavé ukončení rukojeti, do kterého jsem kopnul, protože jsem nejdřív netušil, o co jde, a tak jsem si vykopnul tenhle zachovalý nůž. Pamatuju si, jak se podobné modely začaly těsně po revoluci prodávat v jednom místním obchodě a jak jsme z nich byli všichni vedle, protože jsme do té doby byli zvyklí jen na trochu staromódně tvarované výrobky značky Mikov s plastovými střenkami imitujícími parůžky nebo něco takového.

I dneska se mi tenhle akční čínský výrobek líbí a dokonce má ostří z materiálu připomínajícího ocel a ne hliník jako některé porevoluční Rambo-nože. Zrovna takovouhle kudlu si jeden spolužák zapíchnul do stehna, když se snažil naučit se s ní žonglovat. Půl roku pak strávil v nemocnici. Jako kluk jsem tenhle nebezpečně vypadající nůž hrozně moc chtěl a dočkal jsem se ho až teď – pozdě, ale přece!