Úvod / Nálezy

Malá lahůdka z 1. světové

24. 04. 2009 Autor: McClane 6343× 14
Zdravím všechny slušné hledače, tenhle odznak jsem našel na poli asi 30 km od Prahy. Po očištění a malém přemýšlení jsem pochopil, že se jedná o vojenský odznak z WWI. Patřil vojáku z 28. pluku a je spojen s bitvami na Soči (Isonzu) hlavně tedy s 10. a 11. v roce 1917. Text na odznaku zvýrazněn na fotkách. Pro zájemce následuje krátký text popisující bitvi na Soči.

Krásný nálezy přeje McClane



BITVY NA SOČI

Na Soči ( Slovinsky) / Isonzo - italsky, německy/ se odehrálo celkem jedenáct bitev mezi italskou a rakousko-uherskou armádou.
Povodí Soče mělo prvořadý strategický význam pro oba protivníky. Italský úspěch v tomto prostor by znamenal nejen pohromu pro celou italskou frontu, především však rychlý průnik protivníka do vnitrozemí habsburské říše a na dalmatské pobřeží. Tím by byla válka rozhodnuta. Fronta na Soči postupovala od severu z Julských Alp až k Přímoří. Na severu začínala v Tolminské kotlině (Tolmin, Tolmein) ke Krnu, kde byla operační hranice mezi Rohrovou korutanskou skupinou a Borevićovou armádou. Odtud sledovala frontová linie řeku přes S. Lucii, Avče (Auzzu), Kanal (Canale), a Plavu (Plave) k výšině Monte Sabotina a ke Gorici. Od města se frontová linie vrátila zpět za řeku a směřovala k výšinám Monte S. Michele, Doberda. Odtud ve svém závěrečném úseku klesala přes S. Giovanni al Timavo (Štivaň) k Duinu (Devin) a k břehům Jaderského moře (Panzánského zálivu.)
Boje se většinou odehrávaly ve velmi obtížném horském terénu. V některých úsecích fronty se nebojovalo o souvislou linii, ale především o důležité terénní body. Těžko průchodný terén vápencových masivů kladl mimořádné nároky na fyzickou i psychickou odolnost vojáků. Důležitou roli sehrálo na obou stranách dělostřelectvo, jehož dělostřelecká příprava ničící přední okraj obrany a vše živé kolem předcházela každému útoku (šlo o to, aby děla umlčela obranu protivníka, usmrtila většinu obránců na přední linii, smetla z povrchu překážky a zátarasy bránící postup pěchoty). Bez jeho podpory neměla šanci na úspěch žádná akce pěchoty. Tato příprava se bitvu od bitvy prodlužovala a trvala až několik dní. Když děla přenesla palbu do hloubky, vyrazily do umlčeného území masy pěchoty. Sledy pěchoty se draly při oživující se kulometné palbě obránců a ke zteči na bodák. Útočníci, kterým se podařilo vniknout do rakousko-uherských zákopů byli pobíjeni v boji muže proti muži. Po opakujících se vlnách ztečí a protiztečí se po několika dnech z pluků o třech až čtyřech tisících mužích vraceli hloučky padesáti vojáků.
Rakousko-uherské velení hledalo cesty jak čelit narůstající italské početní převaze, a tak na jaře 1916 sáhlo k použití otravných plynů. Plyn začal být plněn také do dělostřeleckých granátů a stal se součástí dělostřeleckých paleb na obou stranách. Snaha o proniknutí do stále odolnějších obranných jednotek vedlo na obou stranách k zavádění úderných jednotek (Sturmgruppen). Tyto skupiny vycvičené k umlčování odporů a ničení palebných prostředků bojem zblízka sloužily k uvolnění překážek a čištění cesty pro postup řadové pěchoty. Úderné jednotky se staly nepostradatelným prvkem při protiztečích, likvidaci ohnisek odporu v nepřátelských zákopech a v dalších akcích, usnadňující postup pěchoty. Mezi úderníky patřili i vojáci IV. praporu pražského 28. pěšího pluku a královehradecký 2. prapor polních myslivců. Největší příchod českých vojáků nastal v roce 1917, kdy zde nacházíme většinu českých pěších pluků, některé prapory polních myslivců, dělostřelecké baterie i součásti jezdeckých pluků. České jednotky zde podávaly nejlepší výkony v celé válce (na rozdíl od ostatních front). Byly označovány za spolehlivé, s dobrou kázní a morálkou, proto byly nasazovány na exponované úseky fronty, nikoliv kvůli národní předpojatosti. Italská armáda nebyla schopna porazit rakousko-uherské postavení v Jižních Tyrolích, proto svůj útok opět soustředila na sočskou frontu, zvl. na její jižní část bránící přístup k Terstu. Rozpoutala se desátá bitva na Soče (12.5.- 5.6. 1917). Desátá sočská bitva byla jedna z dalších bitev z nejasným výsledkem, ale útoku, v němž byla získána ztracená obranná linie se účastnil písecký 11. a pražský 28. pěší pluk. Do poslední chvíle na piavském bojišti bojovaly české jednotky: opavský 1., chomutovský 92., turnovský 94. pěší pluk, kroměřížský 28. střelecký pluk, královehradecký 2. prapor polních myslivců, dragounský pluk č. 23 (Dobřany) a klatovský pluk č. 14., tereziánský hulánský pluk č. 11. V posledních ohniscích obrany nacházíme litoměřickou 26. střeleckou divizi podmaršálka Podhajského, čáslavský 21., vysokomýtský 98. pěší pluk, brněnský 8., písecký 11., pražský 28., a znojemský 99. pěší pluk.

Bitvy na Soči
1915
1. bitva - 23.6. -7.7.
2. bitva - 18.7.- 10.8.
3. bitva - 18.10.- 4.11.
4. bitva - 10.11. - 14.12.

1916
5. bitva - 11.3.-16.3.
6. bitva - 4.-16.8.
7. bitva - 14.-19. 9.
8. bitva - 9.-12.10.
9. bitva - 31.10 - 4.11.

1917
10. bitva - 12.5. - 5.6.
11. bitva - 18.8. - 13.9.
12. bitva u Kobaridu - 24.-27. 10.

 Autor: McClane

Komentáře

brndoš

24. 04. 2009, 10:02

Hezký článek i odznak,gratuluji

McClane

24. 04. 2009, 10:06

Ještě doplnění: na odznaku je znázorněn hrad Duino - tehdy v Rakouzských rukách. Hrad byl italskou dělostřeleckou palbou v bitvě hodně poničen. Buď se stal jakýmsi symbolem anebo se daný voják na jeho obraně podílel.

Jo a bitvy se samozřejmě píšou s Y - za to se omlouvám - spěch..

McClane

24. 04. 2009, 10:07

poničený hrad na dobové fotce...

isonzo front

24. 04. 2009, 10:12

very very nice they have battle near i live.... gratulace pekny nalez!!!!

Marouš1

24. 04. 2009, 11:14

Pěknej čepičák a pěknej mazec tam musel být..... Jenže moc se o tom nemluví, neb v kurzu jsou legionáři, který bojovali v italských mundurech. Vojáci v rakouských barvách se moc neoslavují.....,
Ale vyšla moc pěkná knížka o této problematice.

McClane

24. 04. 2009, 11:40

Marous: ten odznak se dával na čepici? Nemáš nějáký obrázek ne tak poničeného polem? Po knížce se podívám.
Mimochodem mám takovou "hříšnou" myšlenku, že kdybychom zůstali v rakouzských barvách jsme na tom i teď mnohem lépe

drug

24. 04. 2009, 15:56

to McClane: ja jsem čech vždycky jsem chtěl mluvit česky a mit vlastní stat ,mame svoje dějiny svoje zvyky a svoji zem ...

McClane

24. 04. 2009, 18:50

drug: vlastence já chápu - i když v té tvé charakteristice trochu postrádám moravany a slezany. Čech je jenom jeden ze tří "národů" v naší republice... To abychom na ně nezapomínali

DFC

25. 04. 2009, 06:10

Pěkné, že k odznáčku připojíš i příběh. Na Sočské frontě zůstala spousta našich chlapů. Jsou jich tam plné hřbitovy.
McClane. V rakouských barvách bychom šli v roce 39 bojovat za Führera a Vaterland. To by ty venkovské pomníčky vojákům z 1. sv. války musely pořádně rozšířit. Podívej se na rakouské venkovské hřbitovy nebo návsi. Taky by se spousta z nás vůbec nenarodila
Aneb kdyby v prdeli byly ryby...

McClane

26. 04. 2009, 08:29

DFC: je to opravdu kdyby ryby, ale kdyby nebyla první světová RU by se nerozpadlo - my zůstali v RU - německo by se nedostalo do ekonomického srabu - žádná 2. světová by nebyla - my bychom si v současné době žili spokojeně ve velkém státu, jehož hranice by zasahovali k moři (a nezažili žádný komunismus) Ale je to opravdu hooodně hypotetický...

DFC

26. 04. 2009, 09:40

McClane: RU si za ten rozpad mohlo samo. Před válkou tady nebylo moc radikálů, kteří by chtěli samostatný stát. Habsburské válečné dobrodružství možnou evoluci ovšem ukončilo.

Marouš1

26. 04. 2009, 11:05

Jistě, že je to čepičák. Nosil se na boku "švejkovky". Mám jen několik katalogů, ale přímo I.R28 na fotce nemám, ale mám fotky čepičáků jiných pluků na čepicích.
Mail je pod obálkou.

McClane

26. 04. 2009, 13:10

DFC: asi to tak bylo..

Marous: díky

avers

28. 04. 2009, 11:48

Jestli chceš foto tohoto odznaku v dobré kondici,tak napiš...