Úvod / Články

Minivýprava Praha 2010 - Po stopách atentátu na Heydricha

07. 09. 2010 Autor: candies 9178× 43
Nikdy nezabudneme!!! Nikdy?

Po stopách atentátu na Heydricha
Praha 2010

Okrem zdravia mám ešte to šťastie, že mám rodinu s troma krásnymi deťmi a manželkou, ktorí majú plné pochopenie pre môj záujem o históriu 2.sv. vojny. A tak sme značnú časť rodinnej dovolenky v Prahe venovali návšteve tých miest (známych aj neznámych), ktoré mali niečo spoločné s atentátom na Heydricha v roku 1942. Všetky okolnosti ohľadne atentátu ma zaujímali už ako 10-ročného chlapca po prečítaní knihy „Hitler žije – chyťte ho! “ a tento záujem ma doteraz neprešiel. Obdivujem ako samotných atentátnikov – čsl. parašutistov tak aj ich pomocníkov z radov obyvateľstva, na ktorých sa skoro už zabudlo. Je málo známou skutočnosťou, že bez týchto domácich pomocníkov by parašutisti toho v protektoráte moc nedokázali, nakoľko väčšia časť českého obyvateľstva sa starala hlavne o prežitie a nie o národné ideály ( v podstate pochopiteľné hlavne u tých, ktorí mali už vlastné rodiny a nechceli ich ohroziť). Na druhej strane som mal vždy rešpekt ako pred nekompromisným konaním zastupujúceho ríšskeho protektora Heydricha tak aj z mravčej práve Gestapa, ktoré malo svoje chápadlá prakticky všade. A nakoniec som cítil odpor voči všetkým zradcom ako Čurda, Gerik a im podobní, ktorí dokázali zradiť svoje ideály pre peniaze (aj keď po dlhoročnom študovaní danej problematiky nie je až tak úplne isté, či peniaze boli tým hlavným dôvodom zrady). Nechcem sa veľa rozpisovať, takže pekne postupne malá exkurzia po stopách atentátu na Heydricha z 27.5.1942:



Obr. 1: Stará cesta do Panenských Břežan, kadiaľ Heydrich denne chodil do Prahy. V pozadí je zámok K. H. Franka. Približne v týchto miestach pôvodne plánovali Gabčík s Kubišom natiahnuť lano cez cestu a týmto spôsobom zastaviť auto a zabiť Heydricha. Z dôvodu blízkosti sídla Heydricha a prítomnej stráže SS tento plán zavrhli.



Obr. 2: Horný zámok v Panenských Břežanoch – sídlo K. -H. Franka. Teraz je to domov dôchodcov.



Obr. 3: Dolný zámok v Panenských Břežanoch – sídlo Heydricha a jeho rodiny. T. č. neprístupný, nachádza sa tam Výskumný ústav kovov. Ako samotný zámok tak aj celé okolie sú v dezolátnom stave.



Obr. 4: Bývalý hlavný vchod do Heydrichovho sídla. Pred bránou sú jediné 2 sochy s loveckým motívom, ktoré sa zachovali (/ostatné dala Heydrichova žena odstrániť). Teraz sa teito sochy rozpadajú sami od seba, ani nie je treba pani Heydrichovej. Inak presne pred touto bránou zahynul dňa 24.10.1943 Heydrichov syn Klaus keď vyletel z brány na bicykli priamo pod nákladné auto, ktoré viezlo futbalistov Panenských Břežan.



Obr. 5: Praha-Libeň – miesto atentátu, bývalá zákruta v uličke V Holešovičkách. Dnes je oblasť celá prestavaná, ale všetky miesta sa v podstate dajú dobre rozoznať, nakoľko orientačné body v okolí zostali zachované. Atentát bol spáchaný v miestach, kde sa dnes nachádza pamätník ( veža nad malou Zinou v mojich rukách).



Obr. 6: Miesto atentátu – pohľad z východnej strany. Vľavo je budova Elektrických podnikov, ktorá je dodnes prakticky nezmenená ( až na nezmyselné grafity po celej budove) a slúži ako perfektný orientačný bod. Auto stálo po atentáte presne oproti tejto budove.



Obr. 7: Bývalá ulica na Kolínské – teraz Gabčíkova ulica. Po tejto ulici unikal Gabčík prenasledovaný Heydrichovym šoférom Kleinom. V mieste, kde stojím, stál deň po atentáte v rovnakej opozícii agent Gestapa aby znázornil vzdialenosť medzi utekajúcim Gabčíkom a Kleinom (viď foto v knihe Heydrich od Čvančaru).



Obr. 8: Dom v bývalej ulici Na Zápalčí – teraz Valčíkova ulica. Na prízemí za smetiakmi sa nachádzal obchod mäsiara Braunera. Do tohto obchodu sa vbehol Gabčík schovať, avšak Brauner vybehol a na ulici upozornil Kleina na parašutistu. Keď to Gabčík spozoroval, vybehol z obchodu a postrelil Kleina, ktorý sa schovával za takým stĺpikom ako je vidieť na foto vpravo (bol taký aj vľavo, avšak bol odstránený pri prestavbe, pri ktorej bol zlikvidovaný aj obchod).



Obr. 9: Dom v Biskupcovej ulici. Iba malá tabuľka upozorňuje na to, že v ňom bývala pani Marie Moravcová – najväčšia pomocníčka a „matka“ parašutistov. Pomoc im stála ako ju tak aj celú jej rodinu život. Inak jej syn „Aťa“ bol po nekonečných útrapách ten nešťastník, ktorý prezradil úkryt parašutistov v krypte. V ktorom byte bývala presne, sa mi zistiť nepodarilo.



Obr. 10: Taktiež Biskupcova ulica – dom nachádzajúci sa oproti domu rodiny Moravcovej. Tomto býval v byte priamo nad vchodom pán učiteľ Jan Zelenka – Hajský, neúnavný pomocník pri atentáte. Pomoc stála jeho ako aj celú jeho rodinu život.



Obr. 11: Washingtonova ulica – bývalý Petschkov palác, sídlo Gestapa. Takto asi vstupoval do brány dňa 16.6.1942 na Gestapo Karel Čurda, aby udal všetko, čo vedel. Jeho príchod spôsobil na Gestape doslova senzáciu a neuveriteľnú radosť gestapákov po dlhých dňoch márneho pátrania po atentátnikoch.



Obr. 12: Praha – Černínsky palác, bývalé sídlo ríšskeho protektora Heydricha.



Obr. 13: Praha – Melantrichova ulica. Tu sa vo dvore nachádzal byt rodiny Svatošových, ktorá taktiež patrila medzi hlavných pomocníkov Gabčíka a Kubiša. Aj ich stála táto pomoc životy.



Obr. 14: Vojenské múzeum v Prahe – originál bomby, ktorá zostala v Kubišovej taške na mieste atentátu. Vedľa originál Gabčíkovgo zásobníka do Stena.



Obr. 15: Vojenské múzeum v Prahe – originál osobných vecí a oblečenia Kubiša a Gabčíka po boji v krypte.



Obr. 16: Resslova ulica – pravoslávny kostol, v ktorom sa parašutisti po boji ukrývali. Stopy po boji nad malým okienkom nad kryptou sú dodnes fascinujúcim svedkami onej udalosti. Na tomto mieste by som dokázal stáť celé hodiny a pozerať sa na tých nemých svedkov toho nerovného boja. Inak cez okienko sa snažili vytopiť a vykúriť svedomití pražskí hasiči (aj keď nie všetci dobrovoľne), za čo si neskôr vyslúžili od Nemcov vyznamenania a vysoké finančné odmeny.



Obr. 17: V krypte sa akoby zastavil čas – ten dojem je úžasný a poznám na svete málo takých miest s tak obrovskou aurou predstavujúcou dobu 2.sv. vojny. Hrdinstvo a odvaha sa tu miešajú s beznádejou a strachom. Ako sa v krypte asi cítili parašutisti, keď už boli beznádejne obkľúčení?



Obr. 18: Krypta a diera v stene, ktorou sa parašutisti snažili prekopať nožíkmi a lyžičkami do mestskej kanalizácie. Dá sa snáď lepšie a výstižnejšie prezentovať slovo BEZNÁDEJ?



Obr. 19: Bočný vchod do kostola – týmto vchodom postupne vchádzali do kostola všetci siedmi hrdinovia – Gabčík, Kubiš, Valčík, Opálka, Hrubý, Bublík a Švarc. Piati vošli do dverí iba jedným smerom, iba dvom sa počas ich pobytu podarilo vyjsť aj von ( veliteľ Opálka si pár krát vybehol na vzduch a Kubiš raz na ošetrenie zraneného oka pričom túto príležitosť využil na prespanie mimo kostola – samozrejme v náručí Márie Kovarníkovej, ale to dokáže pochopiť každý zdravý chlap ).



Obr. 20: Praha – Žižkov – Kolínská ulica. Na prvom poschodí sa nachádzal byt rodiny Fafkových. Rodičia aj ich dve dcéry, z ktorých jedna bola bližšou priateľkou a asi aj milenkou Gabčíka, skončili ich životnú púť v Mauthausene. Smrť bola iba vykúpením z ich utrpenia v pazúroch Gestapa.

Na záver:

Atentát na Heydricha je jednou z najvýznamnejších, najrozporuplnejších ale aj najprekrucovanejších udalostí čsl. histórie. Pre mňa osobne je symbolom odvahy a maximálneho ľudského hrdinstva. Do smrti si budem uctievať atentátnikov Gabčíka aj Kubiša, ale aj ich spolubojovníkov a pomocníkov z radov obyvateľstva.

Tieto dojmy a myšlienky som sa snažil sprostredkovať aj mojim trom deťom, ktorým som sa snažil zdôrazniť a vysvetliť, čo tí ľudia robili a hlavne prečo to robili. Mnohí budú namietať, že prečo ukazujem a objasňujem deťom také tragické a krvavé udalosti. Tým odpovedám: preto, aby si od mala uvedomili, že existuje dobro a zlo, že existujú hrdinovia a zbabelci, že bolesť a strach patria k životu tak ako radosť a spokojnosť. A že každý čin má svoje svetlé a temné stránky. To všetko skoro perfektne prezentujú udalosti okolo atentátu!

 Autor: candies

Komentáře

Kajman1

07. 09. 2010, 11:35

Hezkej výlet!!!!!! Dětičky taky sdíleli tvoje nadšení? Anebo to tak nějak přetrpěli Mojí dostat na takovej výlet tak nevim nevim. Pohádali by jsme se už u sídla K. H.Franka možná už po cestě v autě Neni nad to, vyšlápnout si do lesa s detíkem v klidu bez štěbetání(ptačí my nevadí). Prostě PARADA!!!

klarkon

07. 09. 2010, 11:39

Historie má tendenci neustále se opakovat, je to pořád stejné, stateční konají a umírají a svoloč se zašívá a vesele množí. NÁROD, KTERÝ SI NEVÁŽÍ SVÝCH HRDINŮ NEBUDE ŽÁDNÉ MÍT, AŽ JE BUDE NEJVÍC POTŘEBOVAT!

c.o.b.r.a

07. 09. 2010, 11:44

DUTMAN

07. 09. 2010, 11:47

I můj děda byl účastníkem atentátu. Né přímo. Ale byl v té hlavní skupině která získavala informace jak atentát provést. Dokonce se o něm píše v jedné knize. Naštěstí se ho nikdy nepodařilo vypátrat. S Prahy byl včas odsunut. Ale to co se dělo po válce jak se k němu chovali naši zástupci státu a k celé rodině byl děs. Ještě že to vše už skončilo.

Fenek

07. 09. 2010, 12:02

Smekám jseš super historik a rodina s tebou blahopřeji

dolin

07. 09. 2010, 12:27

Naprosto obdivuji tvoji ženu a smekám před ní za trpělivost
Tu moji bych na takový výlet nedostal ani za nic

Velice hezky napsané a nafocené!!!

gusper

07. 09. 2010, 12:30

Spáchal jsi něco podobného, jako já Ale já takhle trávil čas, který moje žena trávila nakupováním
http://detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=24145&mm=1&vd=1

DUTMAN

07. 09. 2010, 12:30

Blondi:Pěkně spracované.

DFC

07. 09. 2010, 12:32

Skvěle si to zpracoval

gusper

07. 09. 2010, 12:37

Obrázek 18. - já bych to nenazval beznaděj, ale spíše statečný boj do úplného konce a odmítnutí vzdát se 

Saladin

07. 09. 2010, 12:55

Supr příspěvek. Díky.

Petrcka

07. 09. 2010, 13:07

Naprosto perfektně si to celé napsal a nafotil, máš u mě jedničku s hvězdičkou - 1 . V kriptě jsem byl taky a tu zvláštní atmosféru - to se nedá snad ani popsat. Ani jsem nevěděl že před branou zahynul Heydrichův syn.

Vlasov68

07. 09. 2010, 14:18

Pěkné, zajímavé a poučné. Opravdu poctivě jste to všechno obešli.

jipin

07. 09. 2010, 14:26

Krásně napsaný, není co vytknout

miso

07. 09. 2010, 14:55

dakujem

zero

07. 09. 2010, 15:25

milda70

07. 09. 2010, 17:33

Před měsícem jsem byl s rodinkou taky na vejletě v Práglu a taky jsem se byl v kryptě podívat. Doporučuji všem. Běhá z toho mráz po zádech.

Giftmacher

07. 09. 2010, 22:54

Naprosto parádní reportáž

delixxl

08. 09. 2010, 07:53

Bublík byl bratr mojí bábiny, která ještě stále žije v Bystřici pod Lopeníkem. Pokud pojedeš z5 domů přes Bánov, tak mají před kostelem pomník/ letadlo s utrženým křídlem...

blond

08. 09. 2010, 08:19

To Delixxl:
1.Manzelka pochadza kusok od Banova, takze som tam casto - a predstav si, ze doteraz som si ten pamätnik nevsimol. Dik za tip.
2.Nechcem byt otravny, ale nakolko ma ta problematika velmi zaujima, myslis, ze by bol mozny rozhovor s Tvojou babickou? Dik

delixxl

08. 09. 2010, 12:42

no myslím že rozhovor po zkušenostech už asi ne-cca před 3 měsíci ji kontaktoval nějaký typat nebo rádoby zlatokop, že je  z rodiny atd atd. a zajímal se  taky o vše. . pak vyšlo najevo, že mu jde jen oto napsat knihu.. /samo nepřebírej si nic z toho, co jsem zde napsal na sebe/. . ale mám typ. . ten chlapík přišel i s bánovským farářem, ten se oto hodně zajímal a  zná i podrobnosti. . dokonce snad žije ještě další příbuzná, která v tom věku byla malá holka, a  před očima jí v souvislosti s atentátem němci zastřelili rodiče... snad se stačí spojit s ním. . snad jsem trochu pomohl. určo bude mít alespoň telefon na  toho týpka, co byl u bábiny. . /paní se silnou cukrovkou, co dnes bere hodně prášků a s podlomeným zdravím/. hola

blond

08. 09. 2010, 13:23

Delixxl: OK, dakujem.

pajik1

08. 09. 2010, 13:56

No řeknu ti, klobouk dolů před tvým fundovaným článkem s fotečkami, krásně stylizované i zdokumentované, jsi šikula. Atentát sice neschvaluji, ale to na věci nic nemění.

Tibor T.

08. 09. 2010, 18:34

Skvele spracované. Ľuboš vie vždy s niečim prekvapiť.

Flipp

08. 09. 2010, 23:30

Moc pěkně připravený
Kdysi jsme stáli v Resslově ulici v koloně přímo u poďobaného okénka kostela a tak jsem ho dětem (taky mám 3) ukazoval a vyprávěl, co se tam odehrálo. Od té doby měly toto místo pevně zařazené do seznamu toho, co by v Praze chtěli vidět. Tak jsme o prázdninách vyrazili na 15ti kilometrovou tůru, splnit jim všechna jejich přání a navštívili jsme i kryptu. Dostalo mě, jak marné bylo snažení parašutistů, když jsem viděl tu jamku ve zdi, kterou tam vyklovali a tloušťku zdi v novodobě vyraženém vstupu, která činí cca 3 metry... Máš pravdu, tak vypadá beznaděj...

siko

09. 09. 2010, 16:00

Paradny vylet aj clanok ako vzdy

brndo

10. 09. 2010, 21:53

Blondi, ako obyčajne výborný článok. Kladiem si otázku, kam na tie fakty chodíš.. ? Super... Dík.

Vojta68

10. 09. 2010, 23:07

Parádní výlet

exodus11

11. 09. 2010, 07:01

zdielame rovnaky nazor a dakujem za poucny prispevok

prizak

11. 09. 2010, 19:11

Opravdu mi až běhá mráz po zádech, dokážu se vcítit do té beznaděje, ale stejně to není ono, jsem na ně pyšný. Dík za skvělé počtení.

UCAdmin

12. 09. 2010, 19:07

Krasne zpracovan clanek Stopy po strelach v okne do krypty vidim kazdy, kdyz jedu z prace nebo chodim v okoli na obed. Vzdy me to pripomene jejich hrdinsky cin. Cest jejich pamatce!

Trabant

14. 09. 2010, 11:49

O Heydrichovo synovi psali článek v časopisu Enigma s tím, že to je právě on, kdo je vyobrazený na protektorátní dvacetikoruně... Mě se jednou v antikvariátě stala neuvěřitelná věc, ptaljsem se na nějaké druhoválečné noviny a dostal jsem jich pár za cenu 5 Kč za kus, podívám se na první z nich a tam je palcový titulek: Běda čerskému národu, nenajdou-li se vrazi a následuje vyhlášení milionové odměny... Abych to rozdejchal, sáhnu po druhých a ty byly vydány 6.5.1945 v Plzni, v den osvobození...

Hary 007V

14. 09. 2010, 19:05

Nádhera krásný článek a fotky děkuji

Špageta

15. 09. 2010, 22:54

BLONDI: Vzal jsi to pěkně od podlahy. Precizně zpracované. Až se červenám. My Pražáci co to máme pod čumákem tak takovýhle poučný report neuděláme. Jsi pašák!

FerdaMravenec

16. 09. 2010, 11:37

Pěkně napsané.
Nově vybouraný vstup do krypty podle mně hodně ubral na atmosféře krypty - už to není ono (ten pocit stísněnosti v tmavé uzavřené kryptě je už rozředěný). Pamatuji když se ješte chodlio do krypty dveřmi přes zakristii (muselo se zvonit na zvonek a dveře (na fotografii č. 19 otevíral kaplan) a potom přímo z kostela původním schodištěm. Bohužel doba si vynutila vybudování náhradního vchodu do krypty (větší počet turistů, klid na bohoslužby a pro věřící v kostele, prostor na expozici o atentátu)...

Belmondo

16. 09. 2010, 11:39

Čágo BLONDI fakt super článek, pošli mi mail na beelmondoo@email.cz, měl bych pro tebe pár zajímavostí;-)

Ruppert

16. 09. 2010, 17:04

Hezké, jen bych upřesnil, že do budovy Gestapa se vstupovalo hlavním vchodem, z tehdejší Bredovské ulice, nikoli z té kde jsi pořídil fotku. Pokud se nemýlím, tam se nacházela jídelna Gestapa. Konfidenti do budovy nechodili ( z pochopitelných důvodů ), ti měli pro styk s řídícím orgánem zvláštní kanceláře, ale tehdy ještě Čurda konfident nebyl. Co se týče Bytu Moravců, teď si nevzpomínám na patro a byt, ale kouknu do literatury.

rejjack

17. 09. 2010, 08:54

Ta smrt Klause Heydricha je rovněž zvláštní. Zvláštním řízením osudu ho náklaďák ho přejel přesně na den rok poté, co v Mauthausenu popravili jednu skupinu příbuzných atentátníků. Řidič náklaďáku nebyl potrestán (i podle závěru německého vyšetřování šlo o nehodu), ale konec války nepřežil. Záhadně zmizel na prahu svobody v květnu 45. Lina Heydrichová si Klause vykopala (byl pohřbený na zahradě zámku) a odvezla s sebou, podíval se někdo do Klausova bývalého hrobu? Jestli tam třeba Lina z pomsty nenechala zabít a zahrabat řidiče? Jiná varianta je že zahynul během Pražského povstání.

rejjack

17. 09. 2010, 08:57

Druhý syn Marie Moravcové, Miroslav, zahynul ve Velké Británi v roce 1944 jako pilot stíhacího Spitfiru. Tato rodina už nemohla obětovat vlasti víc.

reb2

19. 09. 2010, 01:42

Pekný článok.
Napadajú ma slová:

Ὦ ξεῖν’, ἀγγέλλειν Λακεδαιμονίοις ὅτι τῇδε
κείμεθα, τοῖς κείνων ῥήμασι πειθόμενοι.

Ó xein', angellein Lakedaimoniois hoti téde
keimetha tois keinón rhémasi peithomenoi.

Postoj pútniče, a zvestuj Lakedaimóňanom
že my tu všetci mŕtvi ležíme, ako zákony vlasti kázaly nám.

diamond

19. 09. 2010, 15:00

Nádherně zpracovaný článek Díky za něj

fífa

20. 09. 2010, 12:07

Hezké i potřebné. Dětem je třeba ukazovat historii. Též tak činím.......

Glassmine

17. 10. 2010, 17:39

super článok