Úvod / Články

Mrcas v Egyptě

19. 06. 2006 Autor: Albik 10 komentářů
Zdarec !
Abych někoho nezklamal , že se vydáme po stopách Africa Korps, musím vám hned v úvodu napsat, že mé zaměrení ze třetí návštěvy Egypta bude směřováno pouze k oblasti překrásného Rudého moře a tím tedy k jeho lodním vrakům , ať už známým , či těm méně slavným.
Samotná oblast Sinaje či přímořské oblasti africké části Egypta , totiž není nálezy na souši nikterak zajímavá a navíc situace , která v Egyptě již několik let panuje je taková, že vás ani turistická policie nepustí do neobydlených oblastí, byt jen kousek od hotelu, takže právě zde můžete vyzkoušet UCem tolik propagovaný podvodní mrcas a nebo můžete vraky lodí pozorovat jen tak pro potěchu oka a přemýšlet nad jejími pohnutými osudy. Vyjímku tvoří oblast u Středozemního moře na západ od města Alexandrie a  to samozřejmě legendární El Alamejn, zde budete historii mnohem blíže , ale do této oblasti je velmi náročné se dostat, tak tedy zpět k lodním vrakům.
Já jsem navštívil vrak lodi Loullia, který leží nad hladinou moře u  korálového útesu Gordon, nedaleko Sharm El Sheikhu, kde jsme byli ubytovaní, poté jsme navštívili v rámci potápění korálový útes Jackson, který zase zdobí vrak lodi Lara , která měla za úkol vyprostit lod Louilla , ale sama také ztroskotala. Následující den jsem se zůčastnil náročnějšího šnorchlování v oblasti Temple reef a Ras Umm Sid a díky podceněnému nácviku dýchání jsem si bolestivě namohl břicho. Druhý den mi bylo jasné, že nejslavnější vrak Rudého moře, přezdívaný Titanik Rudého moře letos určitě nenavštívím. Jedná se o úchvatný vrak britské nákladní lodi z 2 . světové války Thistlegorm.
Fotky z Jackson a Gordon Reefu jsou z mého archívu, zbytek mi přenechal zkušenější kolega z jeho několika návštěv tohoto vraku.. Asi ze mě bude šnorchlař už navždy. Alespon tedy posílám pohnutou historii tohoto slavného vraku, kterou jsem čerpal ( a pro vás upravil ) ze knihy Red Sea od G. Guadalupiho a G. Mesturiniho.

V Květnu 1941 Thistlegorm s 49 muži na palubě pod vedením Capt. W. Elvise vyplul ze skotského přístavu Glasgow do Alexandrie. Loď byla naložena municí, granáty, vozidly, motorkami, tanky, vlakovou soupravou a dalším vojenským materiálem pro spojenecké vojsko v severní Africe, ale cesta do Středozemního moře byla pro spojenecké lodě uzavřená, a  proto trasa vedla kolem celého afrického kontinentu a Rudým mořem. Thistlegorm právě kotvil v oblasti Sha´ab Ali v Rudém moři a čekal na povolení k proplutí Suezským průplavem. Ve stejnou chvíli z Kréty odstartovaly dva německé bombardéry Heinkel He 111 letky Kampfgeschwader KG 26, které měly potopit Queen Marry, nacházející se právě v Rudém moři s 12 000 australskými vojáky na palubě a směřující na severoafrickou frontu. Kvůli nepřízni počasí a špatnému spojení piloti svůj cíl nenašli, a tak se vraceli zpátky. Když přelétávali nad Suezem, spatřili kotvící loď a rozhodli se, že na ni svrhnou bomby původně určené pro Queen Marry. Kotvící lodí byl Thistlegorm.
Ve 12.35 6. října 1941, den před svým vyložením, byl Thistlegorm zasažen dvěma bombami. Jedna dopadla do muničního skladu a výbuch roztrhl trup na dvě části. Ihned se začal potápět, ani ne za deset minut ho mořská hlubina sevřela do své náruče. Jeho posádku zachránila nedaleko kotvící HMS Carlisle, nepřežilo 9 lidí. Dokonce ani němečtí piloti nezůstali za svůj čin nepotrestáni, nad Středozemním mořem je sestřelili spojenci a do konce války zůstali v zajetí. Když se Thistlegorm potápěl, jeden z členů posádky, Angus McLeay, hrdinně obětoval svůj život pro záchranu námořníka, který ležel v bezvědomí v  plamenech pod navijákem na kotvu Několik měsíců po svém potopení o Thistlegormu už nikdo nevěděl. Až 17. března 1955 se opět dostal na světlo světa. Objevil ho Jacques Cousteau na své výpravě v Indickém oceánu a Rudém moři na své lodi Calypso. První fotografie z vraku byli publikovány v časopise National Geographic v  únoru 1956. J. Cousteau se obával se o budoucnost lodi s ohledem na dobrodruhy a vykradače, úmyslně proto uvedl špatné informace o jeho posledním odpočinku. Vrak tak opět upadl v zapomnění. Nikdo o něm neměl ani tušení až do roku 1992, kdy byl znovu objeven.
Od té doby je vrak hlavní atrakcí potápěčských výprav po celém světě. Mnoho potápěčů z celého světa se sem sjíždí, aby se seznámili s historií a kouzlem tohoto vraku. Thistlegorm je dlouhý 126,5 m a široký 17,5 m. Paluba se nachází v hloubce 17 metrů a kýl ve 30 metrech, proto je dostupný pro rekreační, avšak zkušené potápěče. Kvůli často se vyskytujícím mořským proudům musejí potápěči sestupovat pomocí lan, jež jsou uvázaná k vraku lodi do hloubek 20-30m. Stačí malá nepozornost a  silné proudy vás odnesou daleko od vraku. V místě exploze jsou vidět převrácené tanky typu Carriers MK II o hmotnosti 4 tuny, munice, torpéda, křídla letadel. Nalézají se tu stále nevybuchlé hlavice, proto je na místě velká opatrnost.
Téměř dvacet metrů od levoboku, v hloubce 28 m, byla výbuchem vymrštěna lokomotiva Stanier 8F-součást vlakové soupravy určené do Afriky. Na provobuku najdeme druhou lokomotivu. Součástí soupravy jsou i cisterny a  tendry na uhlí, která se nachází stále na horní palubě. Na zádi jsou dva protiletadlové kánony, 40 mm a 11,9 cm kanón a obrovský lodní šroub . Vplutí do vraku a nákladového prostoru vyžaduje již značné zkušenosti, znalosti a dodržování pravidel bezpečného potápění při průniku do vraků. Pozornost upoutají především nádherné motorky BSA W-M20 a také výkonné motocykly NORTON 16 H a Matchless G3L a další vojenský materiál (obuv, šatstvo, nářadí, náhradní díly a motory do letadel). Za zvláštní prohlídku stojí armádní auta na druhém podlaží : FORD WOT2, BEDFORD OY, jeep Morfia Commercional CS8 a dlouhý typ nákladního vozu Tilling regens TS-19.

Tolik k historii tohoto poutavého vraku a vám všem přeji krásné léto a  Letu zdar!

AlbiK





































 Autor: Albik

Komentáře