Můj první vlastní detektor

Když jsem začala chodit s Oťasem, tak první věc, kterou jsem musela udělat bylo, že jsem si musela koupit maskáče. Prý abych měla pořádný ohoz do přírody. Já jsem proti tomu nic neměla, výlety do přírody mi byly vždy blízké…
Když mě Oťas vzal poprvé na chalupu, tak odpoledne vytáhnul nějakou divnou tyč, na jedné straně nějaký talíř a na té druhé pípající skřínka. Že je to prý detektor kovů a že s ním chodí hledat už asi osm let a že tedy vyrazíme do okolních lesů a polí zkusit štěstí. Tak jsme vyrazili… Našli jsme spoustu různých drobností, to všichni znáte…
Oťas si pak pořídil lepší detektor a mě zůstal ten starý, vlastně to byl takový erární detektor. Když si někdo chtěl jít s Oťasem zahledat a neměl detektor, tak si vzal tenhle. Loni v létě jsem si půjčila předváděcí kousek modelu XP ADX 100. Žádné složité ovládání, stejně jako ten starý detektor, ale prostě jsem cítila, že tenhle detektor je lepší. Ani jsem nějak nedokázala říct proč, ale hledalo se s ním podstatně lépe. Připadalo mi, že ten starý má už za ty léta odslouženo a už nehledá tak, jak by měl… Ale předváděcí kousek jsem musela vrátit a zase hledat s tím starým.
V září jsem měla narozeniny a mě bylo divné, že se mě Oťas neptá, co bych k narozeninám chtěla za dárek. O víkendu před mýma narozeninama jsme vyrazili na chalupu, tak že si půjdem zahledat, jako vždycky, když na to bylo počasí. A Oťas že prý má pro mě překvapení a dárek k narozeninám. Dostala jsem nový detektor XP ADX 100. To bylo něco, co jsem absolutně nečekala…
Vyrazili jsme do okolí chalupy, kde je spousta zajímavých lokalitek. Sice už mnohokrát prohledané, ale vždy na zajímavé nálezy vděčné.
Posílám tedy pár foteček nálezů se svým novým detektorem za podzim 2005. Není toho moc, protože nějak nebylo moc času na hledání, ale už se těším na jaro až zase vyrazíme…