Nebezpečný dárek

Dostal jsem SMSku, že mi někdo chce darovat do muzea válečnou minu, prý jí nalezl v lese detektorem a nechce jí. Každý přírůstek do muzea a zadarmo, to beru, řekl jsem si. Jelikož dárce byl z jihu a já ze severu, dohodli jsme se, že mi minu nechá u značky jedné obce blízko mé chalupy, až pojede na západ. Zajel jsem tedy ke značce a v trávě, vpapíru zabalené železo jsem tam našel. Na chalupě jsem to rozbalil a trochu jsem se opotil. ONE SRANDA, napadlo mě a přemýšlel jsem, zda stojí lidský život za to riziko. Zda by nevyšlo levněji si tu minu, už delaborovanou, někde za pár stovek radši koupit.

Poslal jse tedy SMS mému známému pyrotechnikovi, který však byl na misii někde, kde si ještě dnes magoři taková železa hážou na hlavu a věří, že Alláh je ochrání.

Odpověděl mi:
Předpokládám že ve předu je zapalovač, takže bych minu nerozebíral sám, odborně by vám minu jen tak nikdo nerozebral z důvodu stáří a možnosti jejího poškození věkem. Pošlete mi foto detail té špice uvidíme jestli je to zapalovač nebo krytka počinky. V žádném případě zatím nedoporučuji demontovat a minu nevystavovat a uloženou ponechat bezpečně!!!!
Odeslal jsem mu tedy fotky MMSkou a dostal odpověď:
Pozor, je to skutečně německá mina a nahoře je bakelitový zapalovač s rozbuškou - nedelaborovat - odevzdat!!!

Takže jsem radši volil cestu bezpečí a vytočil 158. Za chvíli přijel policista z místního oddělení. Ten kontaktoval základnu a zavolali pyrotechnika z Ústí nad Labem. Povídáním u kafe s historkami jak střežili nalezenou munici ve vojenském prostoru, jsme strávili pár hodin čekání, než pyrotechnik přijel. Ten pak kouknul na minu, strčil jí do kufru bílé dodávky a odjel.

Maruška