Několik postřehů ze Španělska a Francie

Když na dovolenou, tak s detektorem. Takže do Španělska také i když na webu někdo psal, že je tam za to basa. Abych se do ní nedostal, držel jsem se nejdříve na málo frekventovaných místech. S přibývajícím časem a nepřibývajícími nálezy moje opatrnost otupovala a nakonec jsem hledal kde mě napadlo. Kamenů úrazu bylo hned několik. Prvním jsou vysoké teploty, druhým vedrem ztvrdlá půda, třetím poměrně nízká hustota osídlení v oblasti a s tím související absence nálezů a čtvrtým neuvěřitelné množství rostlin opatřených trny. Jedna je obzvlášť vydařená a zanechává při každém dotyku stovky lámavých jehliček zabodaných v místě dotyku. První hledací akci jsem nenašel vůbec nic (tedy kromě hromad hliníkových artefaktů a novodobého šrotu) Ani jedna mince a to ani na pláži (bohužel je také čistí strojově). Druhý den jsem zkusil útesy a na jednom místě narazil na stopy po přestřelce. Spousty vystřílených patron a spousty pro nás atypických kulek. Kdyby některý z pánů znalců poznal, kdo to tam po sobě střílel, tak bych měl aspoň zajímavou historku. Evidentně tam jedni stříleli z útesu a druzí z moře na útes. Pláže, které nejsou čištěné strojem, jsou plné hliníkových nuggetů velikosti 0,5 až několik centimetrů. Zajímavé je, že má každý jiný signál a to podle velikosti. Takže to po vykopání padesátého vzdáte a jdete na pivo. Tak jsem to po cestě zpět zapíchl na dva dny ve Francii na řece Gard a trochu si spravil chuť rýžováním. Zkoušel jsem i detektor ale v oblasti kolem řeky bylo tolik šrotu, že to připomínalo smetiště a to i v lese – tedy v té neprůchodné džungli kolem vody, která se tvářila jako les. Takže zase nula a tak mě potěšilo alespoň zlato z řeky.

Za celou dobu budil detektor spíše zvědavost nebo nezájem – žádné problémy nevznikaly. Na hrady jsem nelezl, to by mě asi hnali klackem – ale to je všude stejné. Shrnuto: když na jih s detektorem, pak brzy na jaře, kdy není metrový porost, není takové vedro a je měkčí půda.