Nevěřil bych nikdy jak potěší Uhry

Po ucamraném bloudění s Hurim, kdy tónů bylo málo a kilometrů v nohách hodně. (nohy myslím moje - Huri během mrcasu ani neslezl ze svého JAWA. SONA) Ozval se na cestě lesem signálek. Takové nedochůdče. Kopal jsem, kořeny lesních velikánů proklínal.
A pak najednou... tam byl... leskl se jako nový. Řevem nepopsatelným jsem ho pozdravil. Kluk jeden uherský se na mě smál. Na druhý den jsem vyrazil s rodinkou na houby. Goldíka, co se včera tak proslavil jsem samozřejmě vzal sebou.
Tam co jsou houby nejsou většinou signálky. Rodinka spokojeně rabovala a do košíků ukládala jedlé plísně.
A můj goldík dostal chuť na jednu křižovatku lesních cestiček... byl tam FrantaPepa. Dva dny za sebou a slušné skóre - doufám jen, že jsem nevyčerpal veškerý potenciál toho "pokakanýho štěstíčka".

bELLa a GoldíkMaxxík