Památník

Zdravím kolegy a kolegyně

Je mi radostí se podělit o památník mého pradědy vojína Fratiška Pavelky z pomocné eskadrony jízdního (jezdeckého) pluku č. 5. Jde o poválečný deník z let 1928-1930 v Košicích.

Zařazení:
Název: Jezdecký pluk 5
Datum vzniku: 1.10.1920
Předchůdce: 5. Jízdní střelecký pluk
Datum zániku 01.01. 1936
Nástupce: Dragounský pluk 5
Podřízená jednotka : Pomocná eskadrona 5. Jezdeckého pluku




O památníků
Nedávno jsem se s mou babičkou při oslavě bavil o svém pradědovi a rozhovor se ustálil na vojenský památník, ve kterém je spousta sprostých říkanek, nákresů koní, ženských. Nicméně můj zájem opadl po zjištění, že památník nepřežil a jistě skončil v kotli pro svůj nevhodný obsah, již před dávnými časy. O půl roku později se po návratu z Hradce Králové objevil památník na mém stole!!! Náhodně se našel zahrabán v cestovním kufru na půdě! JOOO!!
Památník voní historií a typickým starým papírem. Obsahuje několik nákresů koní a žen. účetnictví, zápisky dopisů. Pocity a myšlenky pradědy. Záznamy o úmrtí svým kolegů a hlavně básně. Básně jak od pradědy, tak od jeho kamarádů. JIž zaujímá čstné mésto v mé knohovničce a kotel ho na dlouho nečeká.



Básně
Přepsal jsem několik básní, říkadel a možná píseň. Některé jsou vlastní, některé jsou asi lidově psány do památníků. Snažil jsem se je přepsat ve stejném tvaru, jaké jsou v památníků ( i s chybami), někdy i s autorem. Bohužel tehdejší krasopis je nenapodobitelný). Slova v závorkách jsou v originálu nečitelná. Sprosté básně jsem našel, ale zas až tak sprosté z našeho pohledu nejsou..jiná doba, kdy políbit ženu na veřejnosti, nebo žena která se miluje před svatbou, lze opravdu znát.

Výstraha

Když tě děva osudným
zrakem svádí k lásce, dej si hochu
pozor dobrý je to pohled hadí, když
Tě lahodným úsměvem k lásce cosi
lechtá, dej si pozor, že v té řeči sám
se čertík chechtá, když do uší prosí
pláče za řeči krutou dám
dej jí srdce celé, ale marcipán.


Pavelka 1929

Vzpomínka

Až jednou při zábavě se budeš bavit
a se svou milou tančit
vzpoměň si na přítele, jak na zádech nosí tebe,
v ruce kvér, ve rtech klení, tak se potí
bez tančení.


desátník Vilém Praseil
1930




Příteli!

Vlast tobě život dala,
ji obětuj jej zas,
vlast Tobě lásku dala,
jí vroucně miluj zas,
vlast Tobě slávu dala,
jí slávu získej zas,
vlast Tobě jmění dala,
jí nes je v oběť zas.


Svému příteli

Jako vojáci jsme se poznali
později koně spolu sedlali
vždy neustále jeden při druhém
jsme dleli a rádi jeden druhého
jsme měli.
Doufám, že se až po čase v civilu
budem zase věrni si na dále
zůstanem a rádi na sebe
vzpomenem


(Albín Poláček)



Každá holka mrskne si ráda

Děti, děti, jen si řeknem, kam to povede.
Nemravnostu u ženy dnes je ctnost.
Malá žába v lásce dneska více dovede než sáma jeji máma.
dámy je to hrozné snad, však omluvu vám uznám rád,
hezkým hochům, že nelze odolat: No né?


refrén
Každá holka mrskne si ráda očkem po chlapci jako já. Však já jdu dál,
vší vášně prost, bych zachoval si nevinnost. Mě, ženské tělo by uráželo
Mám vyvinut panenský stud.


Děti, děti, mně to pořád nejde do hlavy. Den co den přemýšlím stále jen,
proč bůh vlastně stvořil tohle něžné pohlaví, sotva přec, jen pro tu věc, abych když si výjdu
ven, v patách za mnou šlo dvanáct žen
a svádělo mně k prasečinkám jen. No né?


refrén
Každá holka mrskne si ráda...

Děti , děti proč pak bych vás tahal za nohu? na konec s barvou ven musím přec:
Já ta " žebra Adamova" cejtit nemohu,
mně je z žen vždy špatně jen,
Chápejte však, že zkusím, když mezi dámy jít musím a pod
pohledy jich se pak dusím: O jé!


refrén
Každá holka mrskne si ráda očkem po chlapci, jako já
i ta bábka drbne si ráda když potká chlapce, jako já.
Říct bych si dal, však škoda slov u mě se vzdal i (Koronov).
Mé lásky fáze, dík jediné žláze, jsou mimochod? O du mein Gott?!




V jídle je moje máma

U nás za horama, pláče moje máma
že má syna na vojně, že fasuje třeba denně
veku chleba a ono že by zblafl dvě.
Vojna jako řemen já jsem chudokreven,
máma slzu uroní, ví když pere pláčky
podvlíkačky že mne vojna nevoní.


Kde je moje máma, kde je kdo ji zná
někde za horama na mne vzpomíná,
někde za horma pro mne pláče snad
kde je moje máma, kde se vždycky vrátím rád.


Poslala mě máma, bednu z lahůdkama
abych tady neměl hlad, kaprálovi nudle
roťákovi štrůdle z toho jsem však musel dát
Sťabák sebral krátky, kluci karbenátky,
laitnant z husi pečínku, když se cpali div že
nesežrali i tu prázdnou bedínku


Kde je moje máma...


Dnes mě psala máma, chlapče nebuď fláma
pána hejtmana si váš, spi na levém uchu
drž si nohy v suchu, (branibrzantsvaizem) si je máš
mě nák v zádech bolí, strejda prodal voly tak Tě
líbám na čelo. Všichni se mě smáli,
smíchy řvali, jen mě se smát nechtělo.


Kde je moje máma...



U mlýna

Co je to za devče s modrýma očima,
přivezla do mlýna dva pytle ječmena


Prosila mlynáře aby ji ho zemlela, že mu
dá hubičku na levou tvářičku.

Hubičku mu dala smutně zaplakala
že ještě mlynáře nikdy nelíbala.

Nedaleko mlýna, blíže u Kolína
utopil se synek (mlynář) když neděla byla

Na břehu ležela, košilenka bílá
jak pak si se koupal, když tmavá noc byla?

Já jsme se nekoupal, já jsme koně brzdil
můj vraný koníček do vody mě shodil.

Do vody mne shodil do velké hlubiny
abych nepodváděl chudobné dívčiny

Chudobná dívčina mnoho skusit musí
lecjakého chlapa poslouchat musí.

Tonda Vrána

Budíček

Všude ticho, smutné dusno
všechno spí naříká chrápe
ze sna kdosi volá "rozkaz"
v koutě mrzutě zni chlape.

Náhle tichem zazní trubka
jak by z dáli volal sýček
Blýskne světlo ve světnici
v rohu zazní "vztyk budíček"

Každý skáče gatě bere
práce mrzutá a hojna
deky skládat prach utírat
v duchu šeptám, ach ta vojna

Pavelka 1929



Vzpomínka

Až mladá léta uplynou a v stáří
zbělí vlás
tu vzpomeň si ty hochu drahý
na náš vojenský čas
Ze v Košicích byl náš 5. pluk, tam jsme vojnu proklínali


když prvý říjen nám nastal
osud na vojnu nás povololal
my sloužili jsme věrně své vlasti
a zapoměli na civilní slasti.


Svob. Martin Jindra

Navždy

Když ve světě, vše tě opustí
ty proti bouři klidně pluj
všem ranám nastav hrdě čelo
Trp tiše - a nežaluj


Vojnova bohatství

Vojnova duše patří: Bohu
Vojnovo tělo patří: Republice
Vojnova zpomínka: Bratrům a sestrám
Vojínova láska patří: Rodičům
Vojínova srdce patří: Milence






Snad se Vám alepoň trochu tento příspěvek líbí. Není to žádne ID nebo přezka, ale je to příběh, osobní příběh..o životě vojáka. Mého pradědy. A pro zimní měsíce ideální počteníčko. Přeji Vám mnoho nálezů a dobré počasí:))

Lord Kryploza