Pancíř v potoce I.

V týdnu před vánoci jsem si při pročítání ročních rekapitulací kolegů hledačů uvědomil, že se mi letos podařilo s detektorem vyrazit do terénu asi je třikrát a vždy s nevalným výsledkem. Využil jsem počasí, kdy bylo ještě nad nulou a vyrazil s přístrojem do lesa. Tentokrát mé kroky vedl typ od pamětníka z nedaleké vsi. Pán říkal, že v lese u potoka se ještě dlouho po válce válel velký kus pancíře. Potok jsem našel celkem snadno, ale neměl jsem tušení kde konkrétně vrak ležel. Vyrazil jsem tedy po břehu a mával detektorem kolem sebe. Dlouho se neozval vůbec žádný signál. Překvapivě čistý les. Ale pak to přišlo. První pípanec mi ohlásil velký kotouč a po něm ještě několik dalších železných předmětů, které mi ale stále nedávaly pádný důkaz zda jde o zbytky vojenské techniky, nebo jsem zase narazil na jeden z mnoha směťáků. Důkaz na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat. Nález gumové patky z pásu mluvil jasně. Byl jsem na správném místě. Patka byla v hrozném stavu. Guma seškvařená a železná část se po 63 letech ve vodě rozpadala na prach. I přes tento žalostný stav se dalo určit, že na tomto místě skončil buď tahač Demag, nebo pancéřový Sd. Kfz 250. Následovalo několik nic neříkajících hrud bláta a rzi, než jsem z břehu potoka vydloubnul přední pancéřové sklo. Demag byl tím pádem ze hry a zbývala už jen ta 250ka. Vrcholem toho dne byl nález pancíře od 2cm kanónu. Mohlo by tady jít o Sd. Kfz 250/9 s otevřenou otočnou věží, jako měly čtyřkolé Sd. Kfz 222. Protože se začalo stmívat, posbíral jsem své poklady a vyrazil k domovu