Poklad z divadla ještě nevydal všechna tajemství

Přinášíme podrobnosti o nálezu depotu zlatých mincí v lombardském městečku Coma nedaleko Milána, o kterém před několika dny informovala média. Na poklad narazili dělníci v suterénu nevyužívané budovy pod vrstvou černé hlíny, kde prováděli stavební práce. Ty byly okamžitě zastaveny. Odhadem na tři sta zlatých mincí pochází z doby pozdního císařství. „Bylo to jako otevřít naditou peněženku, “ popsali archeologové pocity při odkrývání výjimečného nálezu. Mince byly uloženy v amfoře originálního tvaru, která nebyla, jak se dalo očekávat, z terakoty, ale z tzv. mýdlového kamene – což je druh mastku těžící se v horách Valtellina. Nádoba pochází ze čtvrtého století nebo z počátků Byzantské říše a chybí ji velký kus, takže hromada blyštivých mincí uvnitř byla vidět hned na první pohled. Budova stojí v centru města na Via Diaz, v oblasti, kde již byly dříve objeveny vzácné předmětů ze starověkého Říma. V 19. století v ní bylo divadlo Cressoni a později sloužila jako kino, od konce 20. století byla ale pustá. Teď se má přeměnit na apartmány. Numismatička Maria Grazia Facchinetti uvedla, že mince byly původně naskládané ve sloupcích do malých zásobníků (které se během staletí rozpadly), podobně, jako se ukládají v bance dnes. „To nás vede k domněnce, že majitelem nebyl soukromník, spíše by to mohla být banka, " vysvětlila a dodala: „Kdokoliv ukryl amforu na toto místo, pohřbil ji tak, že v případě potřeby se k ní mohl snadno dostat a vyzvednout ji. “ „Je to v podstatě jedna celá kolekce, něco takového jsme v severní Itálii ještě nenašli, “ říká archeolog Luca Rinaldi. „Někdy bývají mince přilepené k sobě, ale tyto jsou všechny zvlášť, " pochvaluje si Rinaldi.
Amfora byla přemístěna do konzervační laboratoře regionálního archeologického pracoviště, kde je v současné době zkoumána, což může trvat delší čas, neboť archeologové a restaurátoři budou zkoumat minci po minci, vrstvu po vrstvě. Analýza vrstev bude klíčem k určení, zda všechny mince byly zakopány naráz, nebo byly ukládány po nějakou dobu. Vědci proto považují za zcela rozhodující pro zjištění co nejvíce informací o historii a původu pokladu, že s mincemi nikdo před archeology nemanipuloval. Odborníci se tak pokusí zjistit, komu mince patřily a proč je zakopal.
Místo nálezu je jen pár kroků od fóra bývalého římského města, kde byly obchody, banky a chrámy, kde tedy bylo potřeba mít při ruce „flow cash“. Ale byla to také elitní obytná čtvrť se soukromými domy římských šlechticů, takže není úplně vyloučeno, že si zde svůj majetek ukryl nějaký bohatý soukromník. Archeologové rovněž připomínají, že Como bylo sídlem mohutné římské posádky střežící severní hranice a cesty přes Alpy. Dosud bylo vyjmuto a laboratorně zpracováno několik desítek zlatých mincí. Mince vážící 4,5 gramu jsou výjimečně zachovalé, portréty a ražba opisů jsou velmi dobře čitelné. Všechny pocházejí z 5. století. Množství a kvalita mincí jsou, na dobu pozdního impéria, výjimečné. Mince z tohoto období jsou vzácné, protože už neobíhaly v ekonomického systému pozdního císařství tak lehce. Již prozkoumané mince byly vyraženy, když Římu vládli císařové Honorius (384-423), Valentinianus III. (425-455), Leon I. (457-474) a Libius Severus (461-465).
Italská médií spekulují o ceně nálezu v řádech milionů dolarů, archeologové, jako například Luca Rinaldi, jsou ale přesvědčeni, že jde o tak mimořádný objev, že jeho cena je nevyčíslitelná. V amfoře vědci nenašli jen zlaté mince, ale také jednu zlatou tyčinku a dva zatím neidentifikované předměty. Archeologové tak mají důvod se domnívat, že hluboko v nádobě, skryté ve shluku mincí, na ně mohou čekat ještě další zlaté artefakty - jako např. drobné figurky či malé ingoty.