Pořádný koule

Co víc si každý z nás může přát když sluníčko svítí a detík zpívá krásnou písničku. V neděli jsem si po ležení v posteli a vyhánění bacilů dopřál takovou krásnou procházku po okolních kopečcích. Předpověď počasí říká, že to zase bude stát za prd, tak ještě frkající honem skáču do maskáčů. Nešel jsem moc daleko, vlastně jsem pod kopcem stále viděl střechu mého domu. Místečko jsem asi trefil dobře, protože novodobej bordel se těchto místech vlastně nenacházel, snad jen ty komančovské mince.

Takto vypadal jarní terén bez toho bílého svinstva do kterého jsem se tak těšil.



Z pod cívky mého žlutáka se ozval první tón a hned RU medaile Franze Josefa VIRIBUS UNITIS 1848-1908.



Po tomto nálezu jsem si řekl, že už mám dnes již určitě vybráno a tak si užiji aspoň procházku. Několik metrů dál spustil žluťák další písničku, ze které se vyklubalo několik kulí z olova, tyto jsem poctivě vydloubal. Pak už jsem se konečně dočkal těch koleček které tak vyhlížím z každé kopané díry.



Některá kolečka měla i očka k přišití na vestičku, kabátek, či blůzku.



Několik fóglů tu ztratilo své prstýnky.



A co více potěšilo, že i opravdový prstýnek či prsten můj žluťák neminul. Malej je dětský pouťák a ten větší už něco pamatuje. Jen škoda jeho stavu, nedokázal jsem vyčíst co je na něm vyryto. Zub času to před náma navždy schoval.



No a to už byl pomalu čas se otáčet zpět na cestu domů. Den byl na nálezy plodný a tak jsem se konečně s cinkáním těch všech koleček v kapse vydal starou pěšinou domů. Jak to tak bývá, když jdeš na mince najdeš válku a to se opět potvrdilo. Válka to nebyla WW ale památka z dob dávnějších. Město Loket za třicetileté války obléhala švédská vojska a tak je možné, že tyto koule patří právě švédským obléhatelům. Nález jsem pouze částečně obnažil a pak opět zahrabal pro archeology. Ale to až jindy, to by se sem nevešlo.



Zdraví somira