Příběh jednoho Liberátoru

Tento příspěvek je převzat z Křídel vlasti z r.1961 a k jeho napsání mne inspiroval článek o…
V r.1959 posádka vojenského letadla neočekávaně objevila v písečných dunách Libyjské pouště,asi 700 km jihozápadně od Benghází-v jednom z nejopuštěnějších míst světa-trosky bombardéru B-24 Liberátor,který se pohřešoval od dubna 1943.

Přímý účastník dr.Paule vypráví :
Byl jsem jeden z pětičlenné posádky,který onoho dne uviděl tu neočekávanou podívanou-uprostřed pouště,se nacházel vrak čtyřmotorového bombardéru,který vypadal,jako by se tam ocitl teprve včera. Naše Dakota přistála blízko vraku a my se vypravili rozpáleným pískem(vzduch měl kolem 50 st.Celsia) k troskám.Zadní část trupu letadla byla urvaná a stočená o 45 stupňů mimo osu Literátoru. Kolem byla změť výstroje z posledního letu: bomby kyslíkových dýchačů, neotevřené skříňky s první pomocí, kulometné střelivo, a další předměty. Na přídí bombardéru bylo číslo 64 a jméno „ Lady be Good“. Uvnitř kabiny byly vidět kožené letecké bundy, nedbale pověšené,jakoby si posádka jenom někam před chvílí odskočila. Duralový potah trupu a křídel byl oslnivě lesklý,bez známky koroze. Jedno z podvozkových kol bylo dosud pod tlakem. Ale nikde ani stopa po lidech-ať živých či mrtvých. Podrobný průzkum stroje přinesl mnohá překvapení. Termosky s kávou obsahovaly ještě horký nápoj- v horku pouště káva nemohla vůbec vychladnout a  když jsem ji ochutnal,byla ještě poživatelná. Radiovybavení letounu bylo po výměně baterií plně funkční. Ale nejvíce nám prozradila prohlídka motorů.Tři měly vrtule nastavené do praporu, čtvrtý byl utržený z lože a ležel v písku. Podle pozice zbytků listů v náboji vrtule vykazoval chod na plný výkon! To byl důkaz,že tento motor byl poslední funkční v konečné fázi letu.Zjištění,že byl zapnutý autopilot a že se nenašly žádné padáky svědčilo o tom, že posádka opustila stroj ještě za letu. Ale proč? Zprávu o nálezu vraku jsme poslali na základnu právě rádiem z Literátoru,neboť naše vysílačka v Dakotě byla mimo provoz. Odpověď ze základny nás šokovala- nad touto oblastí pouště nikdy nedošlo k žádné letecké akci během války.

Co se tedy vlastně stalo?
Podle imatrikulace letounu se pomalu dávala dohromady mozaika osudu onoho Literátoru a jeho osádky.Bombardér B-24 č.64 byl od počátku dubna 1943 součástí 376.bombardovací letky USAF,se základnou na libyjském pobřeží,jihozápadně od Benghází.. Velitel devítičlenné posádky byl poručík William Hatton,druhým pilotem byl americký Čech Jan Voravka z Clevelandu.
4.dubna 1943 stroj vzlétl ke svému prvnímu úkolu,k náletu na německo-italská letiště v okolí Neapole. Spolu s ním startovalo dalších 25 Liberátorů 376.letky. Byl to let na sever,napříč Středozemním mořem k cíli vzdálenému 1200 km.Start byl stanoven na 13.30,cíle mělo být dosaženo za soumraku,návrat kolem půlnoci. Určeného cíle dosáhlo jen 11 strojů-ostatní svrhly své bomby na druhořadé cíle.Téměř všechny letouny měly potíže s motory-jemný pouštní písek ucpával jemné mechanismy karburátorů.Nicméně kolem půlnoci byly všechny stroje zpátky na základně-kromě jednoho,č.64,Lady be Good.
5.dubna 1943 v 0,30 hod zachytila kontrolní stanice Benina ( 55 km jihovýchodně od Benghází) žádost od Lady be Good o zaměření. Poručík Hatton,zneklidněn ubývajícím stavem paliva a nemohoucí nalézt svou základnu,vyslovil podezření na vážný omyl v navigaci. Domníval se,že je nad Středozemním mořem a obával se velkého snesení západním větrem. Původní záznamy dokazují,že stanice Benina stroj zaměřila a že jeho posádka potvrdila příjem zaměření.To Byl také poslední kontakt s nešťastným strojem: Literátor č.64 se už nikdy nevrátil.Na základně byli všichni přesvědčení,že jej pohltilo moře. Teprve náhodné objevení vraku 700 km hluboko v srdci Sahary vneslo do případu více světla. Zároveň tak byl zjištěn osudný omyl,k němuž došlo v noci ze 4.na 5. dubna 1943 : ve chvíli,kdy poručík Hatton žádal o zaměření,nalézal se již daleko na jihovýchod od Beniny,nad pouští,nikoliv nad mořem. Omyl v radiogoniometrické zaměření činil 180 stupňů! V okamžiku,kdy operátor na věži stanice v Beninu otáčel rámovou anténou,Hattonův signál mohl znít a taky zněl-z úhlu 150 stupňů(skutečná poloha nad pouští) což je stejné jako z úhlu 330 stupňů (předpokládaná poloha nad mořem). Tragickým následkem toho všeho bylo,že Literátor,který se v té chvíli ještě mohl vrátit k severozápadu a šťastně přistát,pokračoval dál v letu na jihovýchod,vstříc záhubě.
Kdy asi došel poručík Hatton k přesvědčení,že situace je beznadějná a vydal rozkaz k opuštění letadla? Pozemní pátrání objevilo,že letci přistáli asi 13 km od dopadnuvšího Literátoru. Část po části,jak to umožňovaly nalézané kusy leteckých kombinéz,bot,padáků se sestavoval obraz toho,co museli tito k smrti unavení,žízní trápení muži zažít. Již s prvním rozedněním spatřili nepřehledné moře písku,které je obklopovalo.Správně usoudili,že moře –a proto i záchrana-leží severním směrem. Nemohli však tušit,jaká obrovská vzdálenost je dělí od pobřeží.
Šli pouze v noci, používajíce ve dne padáků k ochraně před žhavým slunce.Podél své cesty zanechávali jako značky součásti výstroje a kameny. Došli až k příšernému místu, jímž je Calanscio,pověstné moře tekoucího písku. Tomu Arabové říkají feš-feš a za dlouhé věky již pohřbil tisíce bojovníků a je téměř jisté,že v dubnu 1943 pohřbil i devět letců,posádku nešťastné „ Lady be Good“.