Prosím o určení

kámo moc pěkný

Turecký Obětní rituální núž , používaný k podříznutí ovce nebo jiného obětního zvířete. Používají muslimové poměrně vzácná věc u nás. Dověděl jsem se to z druhé ruky.

ty si ozaj velký znalec

Ahoj Laco. Mám pocit, že ten nůž byl vyroben jako suvenýr. Takže, krom toho, že se ten nůž používal jako každý jiný nůž ( na řezání), bylo běžné že si ho majitel třeba pověsil na zeď a používal ho jako dekoraci. Jinak moc hezkej kousek.

TEDA TURECKY SARAJEVO NO TO BUDE ASI DYKA TUJECKYHO PAŠI GOJKA MITIČE VINETOUVA

No abych pravdu řek,Balkan,ČÍna,Japonsko,Orient ,Afrika jaksi mě to neoslovuje.

Není to náhodou bicak, běžný kudlajs z Balkána? Tahali to sem k nám vojáci z 1. války. Jako souvenir.

A co ten rok? 1878-anexe Bosny a Hercegoviny, odzbrojení osmanské armády, kdy rakouští vojáci rozkrádali turecké zbraně na památku. Sám mam doma takhle jeden jatagan. Podle mě je to buď opasková dýka nebo sbroušený jatagan, není to moc vidět, nejspíš pak upravená nějakým šikulou.

suvenir

Je fakt že ta rukojet je celej jatagan ale bude to nejspis dyka jalo suvenyr z valky to se delalo.

Jedná se o Bicak, v turečtině nůž, je to typický nůž Bosny a Hercegoviny, a přilehlých oblastí.
Mezi střediska jeho tradiční výroby patří Sarajevo ( před tureckou okupací Vrbosna).Dále to v dané oblasti bylo město Travnik, Foča, Prizrem, Skopje, Kotor atd. Bicaky se v podstatě dělí na dvě skupiny. První jataganového typu je ta zde. Konce jsou v podobě křídlatých výstupků. Střenky jsou přinýtované k ploché stopce a jejich styčné místo je jako u jataganu překryto obvodovým páskem. Pata střenek je chráněna kováním zhotoveným z mosazi. Rovněž obvodová pásek bývá z mosazi. Střenky jsou zhotovené s kosti. Ta je někdy kladena vnitřní pórovitou stranou navrch. Takové uspořádání má zajišťovat majiteli zbraně magickou ochranu. Střenky jsou zdobeny kovovými kolíčky, barevnými terčíky, kroužky. Celkově se vyskytuje mnoho variant tvarů i výzdoby dle jednotlivých dílen. Nejvíce známých nožů je z konce 19 století a počátku 20 století. Nůž sloužil jak ke každodenní potřebě tak v případě nutnosti k obraně či útoku. Býval výsadou mužů. Nože byly zpravidla opatřeny pochvou. Většinou dřevěná vložka obalená mosazným plechem. Pochvy nemají závěs, zasouvaly se za látkový pás. Někdy se k noži dělala do páru stejně zdobená vidlička. Délka čepele kolísá až do 40 cm. Malé bicaky jsou 11-12cm. Střední kolem 15cm. Původ zrodu bicaků je teorie vzoru jataganu –zbraň osmanských Turků popřípadě inspirací dýkovitého nože bicu –což je jakási forma iránského kardu. Na naše území se dostalo bicaků v mnoha podobách poměrně dost. Dovezli je naši RU vojáci např. z vojenského obsazení Bosny a Hercegoviny v roce 1878. Dále pak při příležitosti RU anexe Bosny a Hercegoviny v roce 1908. Dále je zde účast českých dobrovolníků v balkánské osvobozenecké válce z r.1912-1913 a pak i . světová válka.