První fáze Ostravské operace 10.–18. 3. 1945

Na jaře 1945 ustoupila do východního Slezska, na severní Moravu a západní Slovensko německá 1. tanková armáda, které velel generálplukovník Gotthard Heinrici. Generálplukovník Gotttgard Heinrici (vpravo) velitel německé 1. tankové armády, vyznamenává 7. března 1945 ve Skočově maďarského generálplukovníka Laszlo Viteze.

Jejím protivníkem byl sovětský 4. ukrajinský front pod velením armádního generála Ivana Jefimoviče Petrova, sevřený mezi úspěšnější 1. ukrajinský front maršála Koněva na pravém křídle a 2. ukrajinský front maršála Malinovského na křídle levém. Území severního Slovenska a severních předhůří Karpat zůstávalo daleko za postupem sovětské armády na dvou hlavních strategických směrech, berlínském a vídeňském. Armádní generál Ivan Jefimovič Petrov, velitel 4. ukrajinského frontu v době 1. fáze Ostravské operace.

V zimě 1944/45, při postupu Haličí, bránil sovětským útokům v severojižním směru hornatý až vysokohorský terén Slovenska. Příležitost k úderu směrem na jih a tím i k možnému obklíčení německé 1. tankové armády poskytovala sovětskému velení konfigurace horských hřbetů až v Moravské bráně. Pro Němce naopak představovala hornoslezská průmyslová oblast poslední zdroj oceli pro válečnou výrobu. Německé velení proto k ochraně přístupů na Moravu budovalo systém polních opevnění, do kterých zahrnulo také linie bývalého československého těžkého opevnění z roku 1938.

První útok 4. ukrajinského frontu ve směru na Moravskou bránu ve dnech 10. až 18. března 1945 uvízl v blátě a mlze polského Těšínska. Zámysl velitele frontu ze 13. února 1945, schválený 17. února Stavkou (sovětským hlavním stanem), počítal s počátkem útoku v období mezi 8. a 10. březnem. Plán optimisticky předpokládal přibližně pětačtyřicetidenní postup, který by ve třech etapách překonal celkem 350 kilometrů. V první, osmidenní etapě měl 4. ukrajinský front z jihu obejít Ostravu a dosáhnout Olomouce. Za dalších patnáct dnů druhé etapy měl front překonat cca 120 kilometrů a ve třetí, přibližně dvacetidenní etapě dosáhnout v polovině dubna Prahy. Čtvrtý ukrajinský front tehdy obsahoval 1. gardovou, 38. a 18. armádu a 8. leteckou armádu.

Útok začal 10. března na styku 38. a 1. gardové armády a 18. března byl zastaven, protože zcela selhal. Namísto plánovaných 120 kilometrů překonala útočná čela obou armád za stanovený časový úsek kilometrů pouhých osm. Stejná vzdálenost je dělila od Olše a tím i od československé hranice. Sovětská samohybná děla SU-85 zničená počátkem března 1945 ve Slezsku

Zpětně tato akce vypadá spíše jako intrika ambiciózních rivalů, velitelů 38. a 1. gardové armády generálplukovníků Moskalenka a Grečka, případně politruka frontu, generálplukovníka Mechlise, proti veliteli frontu, armádnímu generálu Petrovovi, než jako vážně míněný pokus o útok. Generálplukovník Kiril Semjonovič Moskalenko, v březnu 1945 velitel sovětské 38. armády

Generálplukovník Andrej Antonovič Grečko, v březnu 1945 velitel sovětské 1. gardové armády

Generálplukovník Lev Zacharovič Mechlis, politruk 4. ukrajinského frontu.

Již 16. března, ještě v době probíhajícího útoku (!), si nechal velitel 38. armády generálplukovník Moskalenko schválit přímo Stavkou (Vrchní velení ozbrojených sil) za Petrovovými zády plán nového útoku, který se v literatuře označuje jako druhá fáze ostravské operace (ta začala ráno 24. března).

Generál Petrov byl skutečně po neúspěchu útoku z 10. března odvolán a převelen do štábu 1. ukrajinského frontu. Dne 26. března 1945 ho nahradil armádní generál Andrej Ivanovič Jeremenko. Armádní generál Andrej Ivanovič Jeremenko, od 26. března 1945 velitel 4. ukrajinského frontu

Tomáš Jakl