První hafan

Poprvé v novém roce zdravím všechny objevitele věcí dávno i nedávno ztracených, zapomenutých, schovaných či jinak pozbytých. Venku panuje takřka jarní počasí, takže jsem na Nový rok nelenil, zabalil Fíšu do igeliťáků a mazal jen tak na dvě hoďky ven. Přeci jen, jak na Nový rok, tak po celý rok. Jenže: dlouho jsem nebyl venku a nenabíjel baterie, takže když jsem to cestou na místo zapnul, byly mrtvé. Byl jsem tak natěšen a pospíchal, že jsem to já hlupák nezkusil ještě doma... Nevadí, domů to mám asi dvacet minut, takže letím zpátky. Beru druhou sadu, zkouším, je taky k. o.. Naštěstí mám ještě jednu - hurá, dvě čárky ze tří, to na dvě hoďky v pohodě vyjde. Opět zakuklím detík do pytlíků a hurá zpátky, na tu starou cestu. Na místě spustím stroj a nevěřím svým uším. Tolik signálů jsem nečekal, v první chvíli jsem si myslel, že jsem něčím rušen. Nebyl, na DD cívku tam toho prostě bylo moc, neuvěřitelný kovový chaos. V tu chvíli mi došlo, že mám doma v polici malou koncentrickou cívku od Ježíška, která by sem byla ideální. Jenže po půl hodině bylo stejně po všem, došla štáva v bateriích... Jak na Nový rok, tak po celý rok? Mám se na co těšit. Jedinou věc, kterou jsem nakonec kopl vedle cesty, je tato psí známka, moje první a ještě k tomu novoroční. Nakonec tohoto kecání bych chtěl všem hledačům popřát v novém roce hodně pokladů a to nejenom těch pod zemí (zdraví je taky poklad) a nějaké ty neposkvrněné lokality. To je už dnes mimochodem taky poklad. Tak ať to hvízdá NONFERROUZ.