Římané v německu

Zdravím všechny příznivce!
Rád bych se podělil o zkušenosti ze sousedního Německa. Asi po šesti letech jsem měl příležitost se podívat do míst, kde jsem strávil část života a setkal se s kamarády a bývalými kolegy z práce. Že se hned dva z nich dopídily ke stejnému koníčku, pro mne bylo překvapením (v dříve jsme spolu chodily do lesa jen na houby). Jelikož vozím detík většinou sebou, bylo jasno, co se druhý den bude dít. Okolí města Trevíru, nejstaršího německého města, které v době svého květu mělo přes 100.000 obyvatel - jen pro orientaci, dnes by se Trevír (něm. Trier) rádo zařadilo do seznamu velkoměst, ale i přes početné francouzské garnizóny těch sto tisíc nedosáhne - se zdá jako úrodná půda pro hledání. Jinak řečeno, ve starověku to tam frčelo, a okolo opevněného města stávali statky (římské vily) které město zásobovali (víno, obylí atd.). Většinou postavené na vyvýšeném místě, poblíž pramene a v dohledu jiné vily z důvodu varování se navzájem při nebezpečí. Na takových místech najdete jako první poměrně vysokou koncentraci úlomků pálených střešních tašek, cihel a keramiky.
Teď ale přímo k hledání: není to tak jednoduché, alespoň co se týče právní stránky. Hledat se totiž smí je s licencí a výhradně na půdě, která je v pohybu (bewegter Boden) takže jen na polích, která se ořou - to aby hledači, a těch je tam opravdu dost, toho moc nezničili. Louky a lesy jsou tabu.Tamtamy mezi zemědělci a hledači ale fungujou výborně, například traktorista zavolá že jde orat a už tam jsou mrcasníci. Další možnost hledání je na deponii půdy, poblíž Trevíru, kam se vozí výkopy ze stavenišť z města. Pokud takový náklaďák přijede (většinou jich jezdí více za sebou), vypadá to jako na skládce v Sao Paulu, jen s rozdílem, že tady mají všichni detíky a hledají něco úplně jiného.
Ať už je ten nález odkudkoliv, musí se odevzdat do muzea, kde ho odborníci nafotí, zdokumentují naleziště a dobu užívání daného předmětu, a po ne vždy přesně určené době vrátí mrcasníkovy. Nedržet se těchto pravidel se nevyplácí, jak jsem se dočetl z novin, které mi s úsměvem podal kamarád. Jeho kámoš mrcasník totiž našel zlatou mincičku, průměr tak 9-10mm raženou v Trevíru, vzácnou, ještě nikdy nenalezenou. Okamžitě ho začala svrbět v kapse a nenapadlo ho nic lepšího, než zkusit prodat někomu, kdo by z ní měl ještě větší radost než on sám. V elektronické aukční síni ebay se cena však neočekávaně rychle vyšplhala za půl dne na nějakých 14.000Eur a už u něj zvonili státní. Výsledek? minci neprodal (tu dostalo muzeum) a licenci mu sebrali, takže si může najít jiného koníčka. Navíc musel zaplatit celkovou pokutu 4.500Eur státu a dalších 600Eur byla pokuta od ebay za nabízení ilegálního zboží.
Na to, jak málo času jsme měli, se mi podařilo najít na polích a deponii alespoň několik střepů a na rozloučenou jsem od kamaráda dostal bronzovou mincičku s vyobrazením CONSTANTINA, taktéž raženou v Trevíru.

Přikládám pár foteček a přeji všem hodně hezkých nálezů, Reservoirdog