Srdce kovaných pastevních zvonců

Již od období neolitu se kromě obdělávání půdy věnovali lidé chovu domácích zvířat. Vlastně v té době nad nimi přebírají kontrolu, domestikují je a vytváří se mezi nimi vzájemný vztah. Problém získávaní potravy pro zvířata se řešil pastevectvím. To se většinou soustředilo do míst, kde se jen těžce získávala orná půda. Velmi často to byly pastevní lesy. Jen v několika zimních měsících byla zvířata přikrmována. Že byl dobytek na pastvě časem opatřen i zvonky nám dokládají archeologické nálezy z 3.-4. století z Rumunska. A právě pastevci z oblasti dnešního jižního Rumunska kolonizovali od 14. století Valašsko. To, s hornatým povrchem a neúrodnou půdou, bylo pro pastevectví jakoby předurčeno. Některé se zde nalezených zvonků ovcí a koz můžeme tedy považovat za přímý doklad pastevectví na Valašsku minimálně od pozdního středověku.
Z kovaných pastevních zvonců, u kterých se po staletí neměnila technologie výroby, jsou tato, mnou prezentovaná srdce.
ROSSY