Straničák s druhé vontské války

Ahoj. Tak dneska, přesně 60 let po skončení rozhodujcí bitvy o Stínadla jsem při hledání po bojišt poslední bitvy zvané "Bitva o Ježka v lahvi", vykopal tento klopový odznak. Byl to poměrně silný signálek, a tak jsem čekal něco většího. Kopal jsem a pár centimetrů v zemi na mně vykoukla žlutá hlavička. No co řekl jsem si, vontský špendlík vždy potěší. Mám už jich sice šest, ale co by za to někteří kolegové hledači dali... Až když jsem z hlavičky otřel hlínu, nevěřil jsem svým očím. Nejednalo se o klasickej "vonťák" s kulatou hlavičkou. Byl to on, byl to unikát a sen každého hledače, byl to jeden z ŠIŠATÝCH ŠPENDLÍKU. O jednotká ŠŠ je známo, že do nich byly příjmání jen vontové, kteří měly minimálně 300let předky ze Stínadel. Příslušníci se nesměli mýt ani česat, byli to vegetariáni a kouřili pouze jointy z usušených listů ginga. Jejich účast v samotné bitvě o Ježka v lahvi byla ovšem výce než tragická.
Nález jsem pěčlivě očistil a pro neznalé napíšu o co v poslední bitvě šlo.
Po skončení 2.světové války se i ve Stínadlech začalo řešit co s "Německýmy vonty", kteří po celou válku žili ve Stínadelské čtvrti Iglau, kde se povyšovali nad českou vontskou menšinu. Jejich symbolem byla lahev z utajeným obsahem na níž byl obrázek Ježka a číslo 11. Když Stínadelsko opouštěl německé jednotky, zdrceným sudetským vontům bylo jasné, že dříve či později budou muset opustit svůj "německý jazykový ostrůvek ve Stínadlech". Začali proto tvořit jednotky domobrany s vyzbrojené kytaramy a kameny a zvané "Folk šturm". Jejich hlavním úkolem byla ochrana "Ježka v lahvi". Nejelitnější "Folkšturmáci" v počtu jedenácti mužů(symbolické čísl z lahve) vytvořili ochranou jednotku "FC Vysočina".
Pět let trvaly potyčky na hranicích plážové čtvrti Třebeach a sudetské Iglau. Nakonec 1.dubna 1950 došlo k rozhodujcí bitvě známé jako Bitva o Ježka v lahvi.
Sudetští vontové se bránili čím mohli. Když ale jednotkám Folk šturmu praskla i poslední struna, kameny docházely a FC Vysočina propadla téměř na dno tabulky. Rozhodly se češťí vontové nasadit zdrcující úder. Elitní jednotky Šišatých Špendlíků. Jejich velitel J. X.Mažňák bohužel neuhlídal své muže a ti nezřízeně kouřili cigarety z listů Ginga. Proto když jim byl zavelen útok, zmatení ŠŠáci se ze smíchem a za zpěvu písní Boba Marleyho odplužily do svých domovů. Po tomto fiasku zdrcený velitel vontských vojsk Mirek Dušín přestal myslet na čest a na Iglau vyslal svaz 8. těžkých bombardovacích kol Tleskač T-17
Supervelociped. Nepřipravení sudetští vontové začaly za dopadů ponožek velkého vonta(dlouho tajená zbraň) opouštět Iglau a utíkat směrem na jih. Jednotky pravidelné vontské armády ukořistily ježka v lahvi. I pro ně však mělo vítězství hořkou příchuť, jelikož láhev otevřeli a oc hutnali. Většina jch strávila celé týdny na toaletách..
Jedntky ŠŠ se stáhly do Gingových lesů a tam spokojeně žijí dodnes.
Tak to je trocha dubnové historie od Konopka. Mějte se všichni pěkně a aŤ se vám taky zadaří takový nález...