Úvod / Články

Tavba železa - hrad Malenovice 2. 9. 2022

28. 09. 2022 Autor: ROSSY 10 komentářů
Před rokem jsem zde zveřejnil příspěvek o experimentální tavbě železa z Fe-Mn pelosideritů ve středověké peci u hradu Malenovice. Pro osvěžení paměti uvedu něco o historii lokality, ze které tato ruda pochází. V knize "Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy" PhDr. Galuška (2013) uvádí u nálezu garnitury avarského opasku z této lokality, že se jedná o podobnost uložení s nálezem depotu votivního charakteru v katastru Babice. Tam se jednalo o votivní dar u stezky, po které se pravděpodobně dopravovalo železo. V té souvislosti zmiňuje práci PhDr. Kohoutka(1995) o odkrytí raně středověkých objektů souvisejících patrně s úpravou železné rudy v ne tak velké vzdálenosti od nálezu. Jak píše historik R. Hurt v "Dějinách Lukova", snad během třicetileté války v této lokalitě vznikají na popud Jana Fridricha Minkvice I. z Minkvicburku, správce a držitele lukovského panství, dva mlýnky a železný hamr s tím, že surovina pro něj byla těžena v blízkém okolí. Jindřich Chylík, hospodářský historik Moravy a Slezska, v článku "Železné hutě na Valašsku" vydaném roku 1949, cituje listinu, kde Jan Bedřich Minkvic z Mikvicburku, pán na Lukově, oznámil moravskému guberniu, že železné doly a hutě byly pro tatarský vpád roku 1663 uzavřeny. O tom, že by je obnovil, nic nevíme. Zprávu z této listiny může potvrdit můj nález v lokalitě. Zvláštní ocílka připisovaná krymským Tatarům, kterou jsem zde presentoval v příspěvku "Krymští Tataři a ocílka". To, že v roce 1663 krymští Tataři s Turky pustošili i zdejší okolí, nám dokládá zápis v kronice z blízkých Vizovic, kam se Tataři přihnali 6. října 1663.

Tak tedy po roce jsme stáli opět v areálu hradu Malenovice, kde jsme loni provedli první experimentální tavbu železa ze železo-manganové rudy. Pece, typově vestavěné s tenkou hrudí, byly od loňska ve velmi dobrém stavu a stačila jen jejich oprava. Na tu jsme tentokrát použili šamotovou hlínu s ostřivem nakoupenou od firmy Tichý- keramika Tupesy. Už během rekonstrukce se pec postupně vysoušela klestím, opravovaly se nově vznikající praskliny a po instalaci pecního štítku s předem vymodelovanou dyznou pro přívod vzduchu docházelo k předehřevu pece. V mezičase také došlo k instalaci dmýchacího měchu. Pomalé vysoušení a předehřev trvaly přibližně tři hodiny. Takto připravená pec se začala plnit dřevěným uhlím a začal zhruba půl hodiny trvající ostrý předehřev při kterém se dmýchacím měchem začíná do pece vhánět vzduch.
Snad ještě něco k samotným surovinám přichystaným pro tavbu. Napraženou a nadrcenou rudu, Fe-Mn pelosiderit, jsme měli v zásobě od loňské tavby. Dřevěné uhlí bylo obstaráno znovu od firmy pana Černocha z Kašavy a opět bylo vyrobeno v retortě, které od poloviny dvacátého století nahradily výrobu dřevěného uhlí v milířích. Museli jsme ho jen nadrtit do přiměřené velikosti a zbavit uhelného prachu. Novinkou u této tavby bylo použití okují ve směsi s napraženou rudou. Ty jsme získali z kovárny Viva ze Zlína. Jsou to okysličené plátky kovu (oxidy železa), které vznikají za vyšších teplot při zpracování železa. Jsou běžným vedlejším produktem procesu kování železa. Z mineralogického hlediska je struktura okují obecně charakterizována vrstvami FeO (wüstitu), Fe3O4 (magnetitu) a Fe2O3 (hematitu). Jejich přidání do naší tavby nebylo samoúčelné jen pro zvýšení množství vytaveného kovu, i když se právě proto přidávají při experimentálních tavbách do rud chudších na železo. Mimo výtěžnosti zlepšují také tekutost strusky, ale mají i své archeologické pozadí. Okuje se objevují při archeologických vykopávkách v areálech souvisejících s výrobou a zpracováním železa. Existuje hypotéza, ke které zatím neexistují žádné archeologické doklady, že byly dávnými hutníky do tavby přidávány stejně jako odpadové železo vznikající při zpracování železné houby a železité strusky. Okuje byly takto pravděpodobně recyklovány. Jsou známy studie o okujích nalezených při archeologickém průzkumu už v římských kovářských dílnách.
Důležitým okamžikem tavby byla první vsázka směsi okují s rudou a dřevěným uhlím do pece po vzplanutí kychtových plynů, které je důkazem zdárného náběhu teploty. Na 10 kg rudy byly použity 2 kg okují. Jednotlivá vsázka obsahovala půl kilogramu této směsi a půl kilogramu dřevěného uhlí. Do pece byla vsypávána tak, aby pec byla stále zaplněna až po okraj za neustálého dmýchání vzduchu. Během tavby, při které byla měřena i povrchová teplota pece, bylo provedeno 24 vsázek směsi a spotřebováno přibližně 20 kg dřevěného uhlí, které bylo potřeba nejen k samotné tavbě, ale i k ostrému předehřevu a před zakončením tavby k dohořívání. Přibližně po dvou hodinách po první vsázce byla tavba ukončena vypuštěním strusky a následným vylomením štítku s dyznou. Je to vždy okamžik, na který všichni čekají. Díky zvolenému postupu a velké zkušenosti všech aktérů, kteří tavbu prováděli, se úspěch dostavil. Už samotná železná houba překvapila svou velikostí a při jejím zhutňování byly od kovářů slyšet pochvaly na kvalitu. Zhutněný produkt, vlastně už železná lupa, měla při převážení 3,6 kg. Na rozbor materiálu, který se nám podařilo vytavit, musím počkat, až bude lupa dále kovářsky zpracována, pokud v tomto stavu nezůstane jako muzejní exponát.
Druhý den byly prováděny ještě dvě tavby pro veřejnost. Těch jsem se neúčastnil. Odjížděl jsem na dovolenou. V jedné peci se tavila už známá ruda z Ostrožské Nové Vsi společně s okujemi. Výsledek výborný. V druhé peci probíhala tavba mých Fe-Mn pelosideritů bez okují. Předpokladem bylo získat litinu jako minulý rok. Bohužel se uprostřed tavby ulomená dyzna vsunula do nístěje, do místa kde vzniká, při nejvyšší teplotě, železná houba (i to se stává) a tavba nedopadla podle očekávání. Přítomný pan doktor D. Talla přesto odebral několik vzorků právě vznikající litiny na rozbor. Pelosiderity s vyšším obsahem manganu se staly tady pro hutníky zajímavými a už 24. 9. 2022 byla provedena další experimentální tavba v Napajedlích. Tam byla vsázka složena z 12 kg napražené železo-manganové rudy plus 3 kg okují. Výsledný produkt dosáhl úctyhodných 4,34 kg. O všech tavbách byly vedeny přesné protokoly, týkající se jednotlivých časů, množství a důležitých okolností, které tavbu provázely.
A na závěr poděkování všem, kteří se na tavbě 2. 9. 2022 u hradu Malenovice podíleli. Vedoucímu experimentální tavby ing. Josefu Hausnerovi s manželkou Ludmilou Hausnerovou a jejich pomocníkům, Lukáši Loveckému DIS. - konzervátoru kovů, Lucii Valouškové-konzervátorce keramiky, Anice Grabec BCA. - konzervátorce dřeva a Vojtěchu a Michaele Sousedíkovým ateliér Sousedík - umělecké kovářství. Největší poděkování opět patří paní Mgr. A. Dovicové, kurátorce mineralogických sbírek muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, která odvedla velký kus práce před samotnou tavbou i při ní a celou akci zorganizovala.
ROSSY

Komentáře