Torzo přísežné stráže

Tak jsem v neděli vyrazil s manželkou do lesa i přes její nevelkou radost jsem si na záda hodil batoh s detíkem. Nejdřív jsme jen tak procházeli lesem, po dvaceti minutách jsem to nevydržel a sestavil jsem detík. Jen samý alobal od cigaret a pár víček od pivka a minerálek, za chvilku už následovaly velice vtipné poznámky "tak dneska asi nic, to mě mrzí". Bez sebemenšího povšimnutí jen mával detíkem dál, za chvilku přišel totalitní desetník a ke mně pocit spokojenosti kolečko:-). Radost mi vydržela až na konec lesa, ještě jsem si párkrát máchl podél lesa a nádhernej signálek kopal jsem asi do 35 čísel, abych vytáhl malej kus totálně zmuchlanýho plechu (což mou drahou polovičku notně pobavilo). Při očišťování doma však přišla malá euforie zmuchlanej plech bylo torzo přísežné stráže, chtělo to velkýho panáka a samozřejmě doutníček. Všem super tóny pod cívkou.