Úvod / Články

Tragická smrt šesti Českých vojínů - 1910

08. 02. 2005 Autor: UC 7891× 2
Je tomu rok co jsem na web dával čapku půdovku viz: odkaz. Jelikož se v tom domě našlo různých věcí a dokumnetů vícero půjčil jsem si od babičky tento víkend památník Antonína Jakubíčka, který sloužil u zeměbraného pěšího pluku Čáslav – 10. setina, 12. regiment. Sloužil od řijna 1899 do září 1902. Památník obsahuje spoustu básní s věnováním od kamarádů kteří s Antonínem sloužili. Většinou je připsáno datům a místo, někdy i přesný čas a počet dní do konce služby.

Někdy se objevuji datumy s rokem 1914 a jsou přepsané na 1904 nebo opačně (nedá se to rozeznat). Nevím jestli pak nastoupil další službu nebo jeho památník putoval dále. Možná se to dozvím, až se jim prokoušu.

Škoda, že to není deník a nepopisuje více situací z té doby. Jediný příběh je o neštěstí v Tyrolích a je uveden níže. Snažil jsem se to přepsat přesně tak jak je to napsáno včetně mnohých pravopisných chyb, ale v té době to tak možná bylo správně. Když bude zájem mohu čas od času uveřejnit některou z básní.

Loučení 36 pluku z Mladé Boleslavi

Jaký nevšední život ryk
zástupy občanstva není zvyk
staví se ve špalír v ulici
mnohým se hrne slza v oku
jaký to nevšední život hluk
Opouští Boleslav 36 pěší pluk.

S kasáren šel na železný most
zástupy občanstva stále rost
tu otec tu matka milenka
šly vyprovodit svého syna
z tisíce hrdel zní
s Bohem, z Bohem vojíni milený

Za zvuku plukovní kapely
Došly sme nádražní budovi,
tu nastal žalostný okamžik
z tisíce hrdel je slyšet křik,
stráž v hustém kordónu
zbraňuje přístupu každému
na pušce s bodákem
loučí se Boleslav s Českým vojákem.

Na posled jsem z Bohem vlasti dal
a již mě vítala Tyrolská zem
tam nad tím dunajem modravým
chci zůstat Čechem upřímným
Český zpěv a hlahol
zaznívat bude od Tyrolských ho
Česká země na shledanou.






Tragická smrt šesti Českých vojínů nad Schulderbachem v Tyrolích 20. prosince 1910

Naše vojíni sloužili u mlado. Boleslavského pěš. Pluku č. 36 jehož část byla přeložena do Tyrol a to tři bataliony do těchto uvedených míst Brunek, Niederdozf, Toblach, Milbach, Francefeste, byly to první smutné vánoce zde.

Několik kamarádů našeho pluku zahynulo na patrole v horách u Schulderbachu na Hoře Monte Piano 2905m. Překvapila je strašná sněhová lavina, která rázem zničila 6. lidských životů, kteří pochováni byli na vánoční svátky, daleko od své drahé české vlasti. Vojínové tyto přidelení byli k hlídce, která na hranicích Italských hledíc znemožniti vyzvědačům všechna pátrání. Velitel patroli poručík Hugo Richling zůstal náhodou neštěstí ušetřen a zaslal svému otci účetnímu radovi p. Richlínkovi v Karlíne dopis, v němž zděluje události celého neštěstí, k němuž přidává také 2. pohlední lístky neštěstí. Hlídka zůstala v hostinci v Schulderbachu přes noc, a 20 prosince ráno v 6 hodin nastoupila cestu do hor.

Měsíc svítil a zasněžené vrcholy nebetyčných hor hořely jako svíce. Majestátné ticho bylo pod úpatím Monte Piano a vojíni zvolna postupovaly za svými důstojníky. K osmé hodině nastalo svítání slunce pozlatilo hřeben Italských dolomit a hlídka postupovala stále a jistě. Pohled na sluncem ozářené hory a stíny, jenž pojednou zavál prudký vítr který srážel sněhové krystaly s obočí stěn a chvílemi příšerně hvízdal v útrobách rozehraných skalních stěn. Vojíni došly až ke skále kde pojednou zavřel úskostný výkřik důstojníků „držte se.“ Ó hrome spousty sněhu laviny řítily se po úbočích skal a vojíni několik kroků od dustojníka byly spoustami sněhu smeteny.

Hrozně vyděšen hledal důstojník pomocí přičemž ztratil líže, těžce se dostal do Schulderbachu, kde přivolal občany, kteří ihned zasipané vojíni počaly hledati. Lavina se teprve na ¼ na 12h zastavila a v 11h telegrafoval do Niederdorfu a do Landra o vojenskou pomoc. Po krátkém odpočinku vydal se důstojník zase k místu neštěstí kde nalezli jen čepice a rozlámané karabiny. Mrtvoly byli nalezeny teprve druhého dne, když na odklízení sněhu pracovalo několik set vojínu. Každý pracoval co síly stačily, aby svého druha vysvobodil.

Po celodením namáhání byla hlídka nalezena bohužel od silných násipu rostrhána. Jaká hrozná správa čekala na jejich staré rodiče, kteří z nedočkavostí čekaly na své drahé syny by společně trávily svátky vánoční.

Právě na štědrý večer ubíral se smůtný průvod pohřebni, za přítomnosti svých kamarádů na hřbytov v Niederdorfě. Jak smutný pohřeb to byl při němž ani Otec ani Matka, bratr ani sestra nebyli přátelé by svému snu na rov kříž vsadily. Nebylo oka v němž by se slza nezableskla. Pěšáku Kořínkovi zaslal Otec telegram který mu byl dán na rakev, telegram zněl „Poslední s Bohem mému synu.“

Ubožáci nemyslely, že složí svá těla v daleké zemi Tyrolské. Jejich druhové na počest jim zbudovati nechaly nad jejich rovem krásný pomník s nápisem.

1.
Odpočívej v dály v zemi cizí
necht spánek jejich je sladký a tichý
Ó spěte sladce druzi milení
Vstříc životnému boji jste hledali
osud váš však tomu chtěl

2.
Biste svou zem nikdy ze Vás
Neuzřel, v tisícero srdcích vaše
jména budou znět. Vy vždycky první
budete se stkvíti v misly
každého z nás po celý život.

3.
Proč tak mladi set již musely zemřít
z Bohem buďte soudruzi mileni
spěte dál svůj krásný sen
jednou příde odplata všem

Zahynuli:
Četař Výborný
Desítník Hořčík

Pěšáci
Kořínek
Lusman
Duchan
Kefurt









 Autor: UC

Komentáře

2010

31. 10. 2009, 09:46

Dragon515

17. 09. 2013, 11:13