Vojenská tajemství hradní studny II

Tak je to tady! U stěny, na krátkém střešním trámku leží lidská lebka. Ve vzdálenosti asi 75 cm od ní, v kožených šněrovacích botách, vidíme holenní a lýtkové kosti. Ostatní kosterní pozůstatky jsou roztroušeny v nejbližším okolí. Opatrně procházíme na konec chodby, kde kromě dřevěné zednické „kozy“ není nic zajímavého. Mezitím přijeli novináři a okamžitě natáčejí a snímkují záhadný nález. Pracovnice soudního lékařství MUDr. Alena Procházková a MUDr. Eva Krejzlíková vyzvedávají části kosterních pozůstatků a ukládají je do igelitových sáčků. Mým úkolem je vzít do péče zbývající dochované předměty. Jsou to především boty, které jsou v relativně dobrém stavu. Opatrně sundávám z lebky dochované části čepice, kožený čepicový štítek a potní pásek. V ledové vodě a kalech prohledávám důkladně okolí. Není to příjemná práce, ale přináší výsledek. Nacházím otevřenou peněženku s kovovým rámem. Je prázdná a putuje za ostatními předměty do igelitových sáčků. Náš úkol je splněn. Zase nasedáváme do těžního okovu a vydáváme se na cestu vzhůru. Následuje několik základních informací pracovnic soudního lékařství zájemcům z řad novinářů postávajícím na nádvoří. Z nich vyplývá zatím předběžné zjištění, že jde o mladého muže a podrobná expertíza bude zpracována během 14 dnů. odcházím s nálezy do laboratoře. Kožené předměty, které ležely dlouhou dobu ve vodě, nesmí prudce vyschnout. Kožená vlákna by seschla, popraskala a předmět by se rozpadl. Přebytek vody ve vláknech je nutno postupně nahradit lihem. Po několika dnech nahrazujeme rychle se odpařující líh zvláčňujícími a dezinfekčními prostředky. Aplikujeme je do kůže asi po dobu dvou týdnů, kdy kožené předměty zůstávají vláčné, lesklé a nepřijímají již zvláčňující přípravky. Je to znamení, že konzervační proces je u konce. V této době již máme k dispozici zprávu ze soudního lékařství. Kosterní pozůstatky patří muži ve věku 20-24 let, vysokému 175 cm, se zdravím chrupem a dobrou tělesnou kondicí.
Sestavení kostry je kompletní, na lopatkové kosti objevily pracovnice soudního lékařství nález jednokrejcarové mince z roku 1858, o které již byla řeč. Kostra mladého muže bez jediné zlomeniny téměř vylučuje pád do studny. Kdo byl tedy onen mladý muž? Za jakých okolností zůstal v postraní štole studny? Výzkumem bohatých archivních materiálů ze špilbertské věznice se zabýval v souvislosti s objasněním tohoto případu pracovník muzea města Brna PhDr. Jiří Čejka. Vesměs jde o podrobná hlášení o počtu vězňů, službách dozorců, o tom, kdo se hlásí nemocen, o příchodech a odchodech vězňů do věznice, o mimořádných událostech apod. po několika dnech nám PhDr. Čejka telefonuje z archívu: Už to asi mám! 5. listopadu roku 1833 se do studny zřítil vězeň Johan Radner z rakouské obce Niedermeukirdher. Odpykával si na Špilberku doživotní trest za prokázané trestní činy loupeže a krádeže. Odsouzen byl v dubnu 1832. Po dvou dnech dostáváme nový telefonát: Bohužel to není on. Radnera mrtvého vytáhli ze studny spoluvězňové v polovině listopadu téhož roku. Další bádání ve spisech věznice na Špilberku až do jejího zrušení v roce 1858 nepřináší očekávaný výsledek. Některé materiály z působení rakouské armády na Špilberku po roce 1858 jsou ve Vojenském archívu v Praze.
Ani tam se však zatím nepodařilo najít stopu, která by vedla k objasnění tohoto případu. Současně s historickým bádáním se obracíme na ing. Petra Hlaváčka CSc. , největšího odborníka na historickou obuv v naší republice. Naše žádost se týká průzkumu a zhodnocení nalezených kožených předmětů, které nesporně mladému muži patřily. Protože se v československých muzeích nepodařilo najít vojenskou nebo pracovní obuv z poloviny minulého století, obrací se na ing. Hlaváček na Vojenské historické muzeum ve Vídní. Přesto, že má toto muzeum ve svých sbírkách obuv až z první světové války, v jejich knihovně se nacházejí předpisy, v nichž jsou uvedeny požadavky na vojenskou obuv druhé poloviny 19. století. Cituji ze zprávy ing. Hlaváčka: bylo zjištěno, že v tomto období platily stejné předpisy, které odpovídají nalezené obuvi téměř ve všech detailech. V závěru předpisu je uvedeno, že obuv pro kadety a jednoroční dobrovolníky je bez podkůvek a podešvových hřebů. Tato výjimka přispěla k přesnějšímu určení obuvi, protože nalezená obuv podešvové hřeby ( cvočky ) nemá. S přihlédnutím k dříve uvedeným faktům je zřejmé, že muž ze studny měl obuv, která dříve patřila kadetovy, nebo jednoročnímu dobrovolníkovi rakousko-uherské armády, který však v době své smrti již kadetem nebo dobrovolníkem nebyl, protože provedená oprava neodpovídá platným vojenským předpisům. Dobu smrti lze pravděpodobně vymezit lety 1871-1880. Pro srovnání čepicového štítku se zachovalými čepicemi rakousko-uherské armády, lze s vysokou pravděpodobností určit, že štítek i polní pásek jsou zbytky vojenské čepice. Tolik tedy část odborné zprávy ing. Hlaváčka. Bádání historiků, ani odborné expertízy specialistů zatím nedaly odpověď na otázku, komu patří kosterní pozůstatky nalezené v boční štole studny v roce 1991 a za jakých okolností přišel mladý člověk o život. Vše nasvědčuje tomu, že to nebylo dobrovolně. Stejně tak mohlo jít o nešťastnou náhodu jako o násilný trestní čin, který se odehrál v období předposledního čištění studny. Průzkum hradní studny přinesl mnoho dokladů a poznatků o životě na Špilberku v uplynulých 130 letech. Největší tajemství, které studna uchovávala celou tuto dobu, se tedy zatím rozluštit nepodařilo. Kriminalisté říkají svým nevyřešeným případům „pomník“. My však věříme, že nové poznatky vědy, společně s dalším archivním průzkumem přispějí k objasněním tohoto záhadného utonutí v budoucnosti, aby se celá záležitost oním pověstným „pomníkem“ nestala.

Převzato z časopisu: Střelecká Revue, Reflex
Napsal: Václav Hanák
Foto: Karel Šabata