Výroba přírodní zápalné hubky

Tradičním řemeslem tady u nás na Valašsku bylo hubkařství. Hubkaři sbírali stromové houby, choroše a zpracovávali je. Jedním z výrobků byla zápalná hubka k rozdělávání ohně, které se také říká amadou. Amadou (nebo také amadouvier) je druh troudu – konkrétně hubka z Troudnatce kopytovitého. V minulém příspěvku jsem předvedl křesání pomocí lokálního rohovce a ve zdejší lokalitě obvyklého nálezu kapkovité ocílky, do práchna. Protože jsem chtěl být více autentický, z hlediska místní historie rozdělávání ohně, rozhodl jsem se vyrobit tradiční metodou zápalnou hubku.

Základem je najít správnou houbu - Troudnatce kopytovitého. Ne všechno, co na stromech najdete, lze k výrobě amadou použít. Troudnatce kopytovitého můžete lehce zaměnit s Ohňovcem obecným, který sice má podle názvu s ohněm něco společného, ale dá se snad použít, v doutnajícím stavu, jen k přenášení ohně. Amadou z něj nevyrobíte. Ty správné houby rostou ponejvíce na bucích, ale já sám jsem nalezl troudnatce na dubu.  Ohňovec preferuje vrby.  

Nejtěžším a také nejdéle trvajícím procesem je zbavení houby horní kůry. Nepoužívejte zavírací nůž jako já. Chce to nůž s pevnou čepelí. Kůra je velmi tvrdá, může být 1-3 mm silná a práce mi trvala 2 hodiny. Dalším úkolem je odstranit z choroše zdřevnatělou část, kterou byl uchycen ke stromu. Pak přejdeme k odstranění rourek ze spodní strany. Někdo volí vyřezávání, ale já zjistil, že rychlejší metodou je postupné vylamování.  Po těchto úkonech nám zůstává vláknitá část, ze které se hubka vyrábí. Tu jsem nechal dva dny na slunci sušit

Další zpracování loužením se už velmi liší podle jednotlivých výrobců. Od metody vaření, přidávání moči, průmyslových chemikálií, jenom bílého popela nebo uhlíků z tvrdého dřeva nebo dřeva z břízy... atd. Všechny tyto metody jsem ve videích zhlédl a nakonec se rozhodl pro tu nejjednodušší. Do nadrceného popela z ohniště, kde jsem pražil železnou rudu, jsem nalil vodu z potoka. Tam jsem vložil vytěžené části choroše, uzavřel, aby se voda neodpařovala, a nechal v klidu.

Po dvanácti dnech jsem části houby z nálevu vybral, opláchl a na dřevěném špalku dřevěnou palicí rozklepal na tenčí plátky. Plátky jsem promnul v prstech aby byly poddajnější a dal sušit na dva dny na přímé slunce.  Pak už jen stačilo odtrhnout kousek vysušené hubky,  načechrat okraj špičkou nože, přiložit na rohovec a zakřesat. Pamatuji doby, kdy jsem se zde na Detektorwebu přel o to, že kapkovité ocílky nejsou povětšinou středověké, ale jsou to nálezy ztracených ocílek kuřáků fajek. Právě na jejich počest jsem nezapálil od první doutnající hubky oheň, jak to všichni ve videích dělají, ale připálil si cigaretu.

ROSSY