Z pomlázky místo vajíček vařič

Velikonoce jsou príma svátky, zvláště přinesete-li si místo vajíček apartní vařič. Letos jsme s Juniorem vyrazili poprvé na klasický šmigrust. Měli jsme sice jen jednu zastávku, ale stála za to. Skřítek si vykoledoval obligátní vajíčko, a taťka něco mnohem hezčího - benzínový vařič. Kamarád mi kdysi donesl pozůstalost - nějaké uniformy, odznaky a vyznamenání, doklady a pár diplomů - po svém dědečkovi, který býval politrukem v ČSLA od padesátých do sedmdesátých let. Tohle je asi jedna z posledních věcí, kterou po něm ještě dohledal.
Po telefonu mi tvrdil, že má pro mne český vařič, ale nápis "Nur für Benzin" napověděl, že pokud je skutečně český, museli ho před válkou vyrobit tak maximálně v Liberci, Brně nebo Karlových Varech. No, možná ještě ve Svitavách... V Německu se moc nevyznám, tak jsem oslovil kamaráda Googla a vyčenichal jsem, že existovalo několik výrobců, kteří dodávali před válkou, během i po ní vařiče pro německou brannou moc. Jedním z nich byla i firma Arara. Její vařiče ale měly (aspoň podle většiny fotek) na víčku prolisovaný nápis Arara 37, což ten můj nemá. Naopak jeho víčka spíš odpovídají obrázkům vařiče Wiktorin. Viděl jsem i různé typy klíčů na regulaci plamene, který tady taky chybí. Navíc má na nádržce dírku, která tam nejspíš nepatří. Každopádně ať už je to nekompletní bastl nebo ne, rozhodně mi udělal větší radost, než nějaké Kinder vejce.
Stalin