Zollgrenzschutz (němečtí financi)

Teďka trochu z jiného soudku.

Zatímco někteří od nás v období protektorátu utekli za hranice, namísto nich přibyli němci, kteří tyto hranice počali střežit. Byli to, jak se u nás říká „financi“.
S otcem jsem často chodíval na blízkou slovenskou stranu za jeho známýma. Vůbec jsem tehdy netušil, že jsou to stezky, které používal k převodům a nejen on. Na slovenských kopanicích předávali osoby na prověřené adresy. Zde hodně žijí lidé s typickými českými příjmeními, jako například Mareček atd. Jsou to vlastně potomci protestantů a jejich předci na útěku zakotvili co nejblíže ke své domovině tedy na hranicích Uher.

Ale abych se vrátil k těm neoficiálním chodníčkům na Slovensko. Jak jsme tak jednou šli, tak mi otec začal vyprávět, že na tomto místě po něm financi začali střílet. Popisoval, jak byla mlha a on se nechtěně stočil zpět na slovenskou stranu. Nešel naprázdno, měl sebou slivovici a sádlo (tehdy to byli celkem strategické suroviny). Narazil v té mlze na hlídku „financů“ . Na nic nečekal a začal pelášit pryč. Jen bylo za ním slyšet cvakání závěrů a nezbytné HALT, HALT. Věřím, že musel běžet jako o život a jelikož mu v té době nemohlo být víc jak 24 let, takže kondičku na to měl. Popisoval, jak slyšel výstřely a ( teď mě napadá, že bych to tam mohl někdy dohledat J) zakopnul o pařez. Němci si asi mysleli, že to dostal a ustali se střelbou. On se však začal plazit. Souběžně hmatal, zda se lahev nerozbila a taky že ne. Následně zdrhal, co mu nohy stačili domů.

Otec byl ročník 1920. Na práci v říši nemohl být nasazen, protože musel dělat na hospodářství. Ani utéct za hranice nemohl, protože děda zemřel ve 44. roce a tak by zanechal mou babičku samotnou. Ostatně já jsem taky něco podobného neudělal v roce 1986 kvůli rodičům, kdy jsem se pravděpodobně omylem dostal k PS (podílel jsem se na stavění železné opony, někdy i 14 hodin denně, dokud to nebylo hotovo) a tak jsem mohl kdykoliv utéct. Možná s tím počítali…

… Uběhli nějaké roky a v roce 1993 vznikla mezi Českem a Slovenskem znovu hranice. Byl by ze mne asi dobrý převaděč, průpravu jsem měl. Dal jsem se ale na druhou stranu - k celníkům (byl ze mě taky financ J), ale to je jiný příběh.

Zajímavé je, že na česko-slovenské hranici některé patníky zůstali původní. Kdy písmeno „C“ je vyvedeno barvou v takovém zahloubeném obdélníčku. Někdy tam je vidět i písmeno „D“, které tam původně bylo. Vysekávali to po válce prý vězni. Našel jsem i zbytek patníku s neporušeným „déčkem“ ( foto v příloze), bylo to v takové nepřístupné oblasti. No, ale jakmile jsem se tam později vrátil, už to bylo fuč. Zůstala mi jen fotka.

Tady posílám odkaz na kop mého kamaráda. Je to „ čepičák financa“

http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&;i=35283&mm=1&vd=1

Je to velký dříč a tak mu to přeju.

Zollgrenzschutz   (němečtí financi)

Jednotky německé finanční hraniční stráže (Zollgrenzschutz) spadaly organizačně pod Ministerstvo financí (Reichsfinanzministerium) a zajišťovaly hranice Německa podobně jako tehdejší čs. finanční stráž - to znamená, že byly připravovány i na pomocné úkoly v případě války. Během Zesílené ostrahy hranic (VGAD) podléhaly tyto oddíly velení Wehrmachtu a v roce 1938 se podílely na obsazení Rakouska a pohraničí Československa. Během pozdějších tažení byly jednotky Zollgrenzschutz umístěny také na hranicích okupovaných zemí (Polsko, Skandinávie, Francie, Balkán, Rusko) a byly využívány také v boji proti partyzánům. Po nezdařeném atentátu na Adolfa Hitlera 20. července 1944 přešly jednotky Zollgrenzschutz pod velení Reichsführera SS Heinricha Himmlera, který v té době velel také Záložní armádě (Ersatz Heer). Od listopadu 1944 byly jednotky Zollgrenzschutz, které se musely stáhnout z území osvobozených Spojenci, organizovány do praporů a nasazovány do bojů jak na západní tak východní frontě. Tyto prapory sice nyní organizačně spadaly pod SS, ale při nasazení na frontě podléhaly velení jednotlivých armád a sborů.

( zdroj www.valka.cz)

Více informací můžete najít na: http://www.zollgrenzschutz.de

Němečtí financi sloužili v naší oblasti k ohraně tehdejší protektorátní hranice, aby zamezili pohybu zboží a osob.
Nejbližší osádky v naší oblasti, byly umístěny na Nové Lhotě, Javorníku, Hrubé Vrbce ( u Malé Vrbky) a ve Velké nad Veličkou, bylo velitelství.
V místě stávajícího bývalého celního přechodu směr Vrbovce byla německá celnice. Před výstavbou nové budovy, tam byli vidět zbytky betonových základů.
Při výkonu služby se financi setkávali i na určených místech s hlídkami slovenských četníků. Dle pamětníků si nezřídka zašli na občerstvení i na slovenskou stranu.
Naši obyvatelé někdy využívali znalosti pravidelných cyklů jejich pohybu na hranicích, anebo měli informace přímo od některých z nich. To se pak hodilo k převádění osob a přesunu zboží. Členitost terénu v našem katastru a provázanost s občany tehdejšího Slovenského štátu, byla k tomu přímo ideální.
Pro pohyb v příhraničí bylo nutno neustále nosit při sobě doklady. Na tyto se můžete podívat v příloze.
Každý občan protektorátu obdržel v průběhu roku 1940 Občanskou legitimaci. Od 3.3.1942 tato byla nahrazena Kennkartou.

Zajímavé jsou i legitimace po osvobození ( viz přílohy).

A teď něco o německých financích slovy kronik :

Úryvek z knihy Hrubá Vrbka autora Jarko Pavlíka

…Toto období bylo ukončeno ztrátou samostatnosti 15. 3. 1939, kdy došlo k vytvoření „Protektorátu Čechy a Morava" v rámci „Velkoněmecké říše" a vzniku samostatného „Slovenského státu". Hned 20. 3.1939 přijelo z Německa do Hrubé Vrbky 40 pohraničních finančních zřízenců, většinou Sudeťáků, kteří uměli česky. Byli ubytováni ve dvou světnicích evangelické školy na slámě, ostat­ní po domech. Brzy se všichni přestěhovali do Kuželova, poté byli ubytováni v nově postavených domech na „Sedlištích".

Z kroniky Hrubé Vrbky:

Novostavby:

…Zatím finančníci zde zdomácněli a protektorátní vláda pro ně stavěla na Sedlišťoch baráky, na pozemcích našich občanů, aniž jim za to dali nějakou náhradu a bez jejich svolení. Nikdo nebyl pánem svého.

Z kroniky Malé Vrbky:

Rok 1939 ( psáno v roce 1939)

Po osamostatnění Slovenska k nám přišli pohraniční finanční stráže národnosti německé z říše, kteří hlídali naše hranice, by nebyl k nám převádět veškerý dobytek a jiné zboží. Financi tito ubytováni byli v soukromých domech, které měli uprázdněné světnice. Majitelům platili nájemné.
Financů zde bylo asi 15. Ze začátku se stravovali u Tomeška Aloise, pak u Fuksa a posléze v obecní kanceláři. Kde měli společnou kuchyň a také svého kuchaře. …

… Za obcí naší v katastru Hrubé Vrbky se provádí stavba obytných dřevěných baráků pro finanční stráže německé. …

…Němci u nás : (psáno po osvobození)

… A známky jiného režimu překvapivě brzy. Hned druhého dne, 16. března zaburáceli vesnicí motory a první němci vtáhli do naší vesnice. Zaprášené vojenské motocykly zastavily před školou. Z nich vystupují ti, o nichž z dějin víme, že jsou odvěkými nepřáteli Čechů. Jsou to ubytovatelé posádky,
jež v počtu asi 20. mužů přichází za nimi. Vcházejí do čísla 95 k sousedu Horňáčkovi. Jeho dům svou výstavbou jim padl do oka. U něho zřizují první velitelství německé branné moci u nás.

A lidé naši? Nejdříve jen okny, později z povzdálí hledí nedůvěřivě a plni obav na ty, jenž se tváří povýšeně, pohrdavě, tak jako v nepřátelské zemi. Zacházíme do chalup, abychom nebyli nuceni odpovídat na jejich hartusivé otázky.

Tato první německá posádka u nás tvořila finanční pohraniční stráž na nové státní hranici Slovensko – Protektorát (tehdy bylo již Slovensko samostatnou republikou).
Ubytováni byli nejdříve v soukromí, stravovali se u obchodníka Aloisa Tomeška č.82, později u Josefa Fuchse č. 33. Měli, co hrdlo ráčilo, neboť úprava naší měny 1 říšská marka za 10 našich korun umožňovala jim koupiti si všecko. Této úpravy využívali také měrou vrchovatou. Skupovali všechno jídlem počínaje a vysokými botami konče a posílali svým rodinám do Německa. Tolik balíků nešlo z obce, co stojí. Občanstvo chovalo se k nim zdrženlivě ba až na malé výjimky cize, což posádka velmi nelibě nesla a snažila se, nešlo-li to dosavadním způsobem, získati lid nebo aspoň děti dary a dárky (čokoláda atp.) leč, jak uvedeno, až na malé výjimky marně.

Přítomnost německé finanční stráže změnila do značné míry život v obci. Lid stává se uzavřenějším a ostražitějším. Našli se však i takoví občané, kteří ať z počátku nedůvěřivě hleděli na nové, německé tváře, později snažili se využívati dostatku u Němců. A poněvadž sama obec je chudá, bez příležitosti k výdělku, nabízeli financům ke koupi různé životní potřeby. Brzy však i tito lidé se přesvědčili, že nic nevyváží škodu a nesoulad, jež do vsi byl přinesen.

Baráky dřevěné:

V roce 1939, v měsíci říjnu, byla obec překvapena zvláštním počinem Němců. Začali se, sice v katastru hrubovrbeckém, ale v těsném sousedství malanském, budovali obydlí pro finanční stráž. Zatím jen dřevěné, ale v takovém rozsahu, že všichni my, kteří jsme stále nemohli se smířiti s novou českou skutečností, pokyvovali hlavami. Tato stavba jasně naznačovala, že se zde chtějí usaditi na trvalo. Na stavbě bylo zaměstnáno též mnoho našich občanů, byla to příležitost k výdělku. Po dokončení stavba přestěhovali se všichni němci do „ baráků“, jak jsme všichni nové stavbě začali říkat. Vesnice si alespoň z části oddechla.

Poměr k financům :

… A ještě by zbývalo zmíniti se o tom, jaký byl poměr obecního a školního úřadu k německé posádce.

…Poměr tento vyjadřuje nejlépe tato příhoda: V roce 1943 urodilo se neobyčejně mnoho trnek. Ovoce muselo býti odváděno do sběrny do Velké. N a osobu bylo ponecháno 25 kg. Toto nařízení oznámeno bylo bubnem občanstvu. Ovšem odevzdávají-li do sběrny či ne to už byla věc lidí. Lidé ale neodvedli nic a ohromné množství sudů, bylo plněno doma kvasem. Financi chtěli koupit ovoce též na pálení. Dali to vyhlásit, ale nikdo nechtěl prodat. Proto předvolali starostu Čambala na velitelství. Ten v obavě s možných následků návštěvy a proto, že nerozuměl němčině, požádal řídícího učitele, aby šel s ním. A to čeho se obával, bylo by se pomalu splnilo. Financi nejen křičeli, zuřili, vyhrožovali a návštěva byla by bezmála skončila modřinami. A výsledek: „ Nebudeme-li míti do zítřka večera 5q trnek, odnesete to „! To bylo ultimatum financů. Aby k tomu nepřišlo, občané donesli těch 5 q.

Odchod financů :

…fronta postupuje. To bylo znamení pro naši posádku financů. Nařídili starostovi připraviti vozy s potahy a s formany, kteří by odvezli je a jejich výzbroj a vše co za svého pobytu zde nashromáždili. Ač každý s nás měl radost s toho, že tito nevítaní naši občané nás míní opustit, neměli radost ti, na které padl los odvážeti je. Nebylo však vyhnutí, byli jsme v bojovém pásmu, zatím bez ochrany a sami bezmocní.
Ti kdož byli určeni tušili, že není jisto, vrátí-li se s povozy, ba vrátí-li se sami. Vybráni proto mladí chlapci odhodláni ku všemu. … Jeli až do Strážnice. Odtud měli býti puštěni, ale s německy vedené rozmluvy poznali chlapci, že puštěni nebudou a proto v noci za pomoci finance Marka utekli. Koně s výstrojí a vozy zůstali ovšem němcům. Marek, který chlapcům pomohl k útěku sám dezertoval a skrýval se v naší vesnici.

Z kroniky Kuželova:

…Dne 27.III. 1939 byly zřízeny hlídky finanční a toho dne se zde ubytoval oddíl Gast (pohraniční stráže), který se později změnil na Zast (celní stráž).

Z kroniky Velké nad Veličkou:

Brzy po březnu 1939 německých financů přibývalo. Někteří celníci ( financi) mluvili plynně česky, což nabádalo naše lidi k opatrnosti. A tak ve Velké bylo zřízeno okresní celní komisařství (BezirksZollkommissariat) a pro tento účel němci postaven polodřevěný barák s několika místnostmi – naproti stávající měšťanské školy, kdež úřadovalo až do dubna 1945. ….

… Německých financů ve Velké a okolí bylo 150 až 200. Jejich služba spočívala v hlídání hranic, dozor nad pašeráky ze Slovenska a na Slovensko, - a vůbec pozorovali lid, jeho chování, a smýšlení, okolí apod. …

… Dne 13. Dubna 1945 poslední němečtí financi opustili Velkou.

Obrazová příloha:

           01 - původní dřevěné ubikace financů ( zajímavé je i písmeno „ V“ - německá propagace )
           02 - skupina financů s velitelem
           03 - financi době volna
           04 -   Malanští muži při výstavbě Německých baráků
           05 - 10 -   foto jednotlivých financů
          11 - Možná financ Marek se psem
          12 - Slovenští četníci

Na fotce 2 a 10 je vidět, že nebyli vybaveni puškami K 98, ale dle sumek a bodáku lze usoudit, že do služby nosili pušky Mannlicher M95.
Na fotce č. 12jsou vidět dvě krátké četnické pušky (karabiny) vz.33.

         13 -     občanská legitimace z protektorátu - obal
         14 -   občanská legitimace z protektorátu - vnitřek ( můj děda)
         15 -   občanská legitimace ( mojí babičky) - zajímavé je rumunské razítko z 26.4.1945
         16 -   Kennkarte
         17 -   policejní přihláška
         18 -   potvrzení
         19 -   poválečný občanský průkaz
         20 -   cestovné povolenie z dubna 1945
         21 -   Orelská legitimace mého otce
         22 -   cesty čs. Občanů do zahraničí v letech 1939-40
         23 -   pohled od hranice na „německé baráky“ – ty úplně vpravo u silnice
         25 -   „ Déčko“ na patníku
         25 -   dnešní podoba patníku
         26 -   Rancířov – dílo mé a mých kolegů – PS 5343 – ženijní rota
         27 -   já u značky s plácačkou na šichtě – čs. hranice rok 1994
         28 -   já čs. Hranice rok 1996
         29 -   návrat z mrcasu a vyzvednutí osobní šoférkou ( v nohách mám cca 15 km)