Cufflink pro jezera
Přispívat do diskuze a hlasovat pro vybrané komentáře mohou jen registrovaní. Prosíme, zaregistrujte se nebo se přihlašte!
Nejoblíbenější
| ZÁCHRANA PŘED KAMNY | |
| Identifikace kovové součástky u bývalého letiště | |
| Lesní skládka v sudetech 2 | |
| Dýka HJ | |
| Moje R.A.F. sbírka |
Doporučené detektory
|
Rýžování zlata
|
Nejkomentovanější
| Přísežná stráž | |
| Moje R.A.F. sbírka | |
| Dýka HJ | |
| Lesní skládka v sudetech 2 | |
| Identifikace kovové součástky u bývalého letiště |
Outdoorové vybavení
|
Kopací nástroje
|
Autor: Rossy
2003 - 2025 © DetektorWeb.info - Detektory kovů, detektor web | info@detektorweb.cz
Vytvořilo: Plugo - tvorba e-shopů, tvorba www stránek
Komentáře
jezero
20. 06. 2011, 11:55Knoflíky jsou opravdu manžetové a jsou ze 17 století. Mám ten samý, ale vzor obrazu, jsem nikde nenašel popsaný. Najdi ještě jeden a můžeš jít do šumu dělat parádu.

Rossy
20. 06. 2011, 14:59To:jezero. Díky za potvrzení mého odhadu.
Rossy
20. 06. 2011, 15:04Jen ještě jedna taková perlička. Do armády prý nechala zavést manžetové knoflíčky Marie Teresie v druhé polovině 18.století, protože se ji nelíbilo když vojáci smrkali do rukávu.
jezero
20. 06. 2011, 20:15Tak je hlavně pořádně umej, aby na nich nebyli vozdry.

Rossy
20. 06. 2011, 20:34Krutor
22. 06. 2011, 11:31Rossy: To nebyli knoflíčky, takhle vznikl kapesník...
Rossy
22. 06. 2011, 15:32To:Krutor. Já na tu informaci narazil někde na internetu a pochopil jsem to tak, že museli nosit konce rukávů sepnuté aby do nich nemohli smrkat. První český kapesník vznikl v okolí Jilemnice ve druhé polovině 19. století. Zhotovovali jej čeští tkalci na ručních stavech. Byl ze lněné příze nejprve celobílý, později zdobený a také barevný. Mnoho žen v Podkrkonoší bylo zaměstnáno jeho obrubováním a ažurováním. O rozvoj kapesníků se zasloužil Josef Gasner z Jilemnice, který je jako první exportoval.
Kapesník má opravdu bohatou historii. Ve starém Římě byl lněný šátek, tedy nikoli kapesník v dnešním smyslu, přepychovým doplňkem. Nazýval se sudarium. Otíral se jím pot a nosil se viditelně uložený v záhybech roucha nebo na ňadrech. Byl totiž znakem urozenosti. Později, když se zvýšila kultura stolování, dostal jméno mappaa a sloužil jako ubrousek či ubrus. Býval bohatě protkán zlatem nebo zdoben třásněmi. Tento přepych si mohli dovolit opravdu jen ti nejbohatší. V pozdní antice byl šátek znakem odlišnosti a důstojnosti. Nosil se v levé ruce nebo byl přehozen přes levé předloktí.