Úvod / Články

Dědeček

04. 03. 2010 Autor: hynek0_0 6051× 17
Leutnant Ladislav Petružálek Můj dědeček se jmenoval Ladislav Petružálek a narodil se 19.5.1882 v Mladé Boleslavi. První světová válka jej zastihla v Praze, kde studoval medicínu na Universitě Karlově. Měl nedostatek financí a proto studium přerušoval aby vydělal potřebné peníze a mohl ve studiu pokračovat. V době vypuknutí první světové války mu bylo 32 let.
Povolán byl v předvečer vyhlášení války Srbsku dne 27.7.1914 k Pěšímu pluku číslo 102 ( Infanterieregiment Nr. 102 ) do Benešova u Prahy. Protože měl za sebou sedm úspěšně absolvovaných semestrů na lékařské fakultě, postupně po řadě vojenských kurzů získal titul válečného doktora. Následně byl odeslán bojovat na Srbskou frontu, dále na Ruskou, kde v roce 1915 velmi těžce onemocněl následkem zimy, nedostatku jídla a všeobecně špatných podmínek. Z tohoto důvodu byl odeslán do vojenského lazaretu v Opavě ( MILITÄRBARACKENSPITAL der K.K. Schlesien Landesregierung ), kde se léčil několik měsíců se zánětem pohrudnice. Během léčení se zde děda stihl i oženit s Emmou Jüttner, dcerou místních sudetských Němců, která v opavském lazaretu pracovala jako zdravotní sestra. Po rekonvalescenci se vrátil k náhradnímu praporu Infanterieregimentu Nr.102, jehož náhradní prapor byl mezi tím přesunut z Benešova do maďarské Bekescaby.
Odsud pak putoval na rozkaz rakousko-uherského ministerstva války na Italskou frontu, kde mu byla dne 23. listopadu 1917 udělena bronzová Vojenská záslužná medaile Signum laudis s meči, kterou přebral od velitele IV. praporu 51. pěšího pluku. Jak je patrné z identifikační karty, konec války zastihl dědečka v Hartbergu ve Štýrsku u náhradního praporu 102. pěšího pluku v hodnosti Leutnanta. Po rozpadu monarchie se dědeček v listopadu 1918 vrátil do vlasti a již v lednu 1919 byl zařazen do stavu čsl. 48 pěšího pluku ve funkci šéflékaře a účastnil se bojů na Těšínské frontě proti Polákům a také proti Maďarům, kteří vyhlásili republiku rad a ohrožovali Slovenské území. Bohužel situace v tehdejší Československé armádě pro bývalé důstojníky rakousko-uherské armády nebyla dobrá a tak i vojenská kariera mého dědečka končí. Z armády odchází v roce 1923, jako praporní lékař III. praporu 25. pěšího pluku dislokovaného ve Zvoleni v hodnosti kapitána. Ještě jednou se pokusil do armády vrátit a to v roce 1938 před obsazením Československa Hitlerem, kdy hrozil ozbrojený střet s Německem. Bohužel ani v této krizové situaci nevyužil tehdejší režim zkušenosti, které nabízel pro obranu republiky a odmítl jej. Po druhé světové válce moje maminka s babičkou vzali všechna vyznamenání, která dědeček získal a protože symboly R-U armády byly velmi podobné těm nacistickým, zakopaly je v lese.
Bohužel se nedochovaly ani deníky, které si dědeček psal a zachránit se podařilo jen pár fotografií. Ladislav Petružálek Leutnant rakousko-uherské armády v.v. zemřel 21. srpna 1969 v Dolním Podluží ve věku 87 let a urna s jeho popelem byla pohřbena na pozemku jeho domu, kde odpočívá nedaleko svých vyznamenání, která získal v boji.
Pokud někdo vlastníte fota, pohlednice, texty či jiné informace týkající se Infanterieregimentu Nr. 102 ( Beneschau ), které bych mohl využít pro tvorbu článku, který připravuji, prosím kontaktujte mne prostřednictvím mých webových stránek:

http://hynek.domalip.sweb.cz/index.html

S pozdravem Hynek Domalíp

 Autor: hynek0_0

Komentáře

cherche

04. 03. 2010, 10:29

dobre spracovane!

psotek

04. 03. 2010, 10:36

Ahoj, zkus si přečíst knížku Po zapadlých stopách českých vojáků od Jozefa Vričana. Ten popisuje boje v Julských Alpách a samozřejmě jsou tam i Benešováci. Doporučuji i Benedekovi, jestli už četl, tak ví o čem je řeč.

DFC

04. 03. 2010, 13:18

Zajímavé čtení

Fenek

04. 03. 2010, 14:22

HynekO-O, Jsem z Benešova zajímám se o vojáky který tu sloužili , kdyby jsi měl ještě něco pošli ať si počtu

pliza27

04. 03. 2010, 15:48

Moc pěkné ať se ti daří v pátrání po dalších informacích.

Kajman1

04. 03. 2010, 20:28

Na čtvrtý fotce vypadá tvůj děda jako jeden pán ,který velel jinejm pánům v černých uniformách a po kterých hrozně rád nacházim věci. teda až na ten knír

pavlos77

04. 03. 2010, 20:31

Tak přesně v tomdletom kasínu jsem v 97 r. sloužil u 4. BRN - minometná rota. (hned vpravo vod těch schodů). V podstatě se toho na tý budově od dob tvého dědy asi moc nezměmilo . Shodou okolností můj praděda byl taky v 1. sv.v. - Itálie - Pijava. Prej to bylo dost hustý, co řikala moje babička (3 X vošklivě raněnej). Taky mám někde fota, ale musel bych to vyštrachat. No... zkrátka dobrej příběh...

Willys

04. 03. 2010, 21:04

Můj praděda bojoval taky v italii, mám pouze pár fotek, čepičáků atd. Lze podle jména někde po archivech dohledat více nebo je to zabitý a nelze více zjistit? Jinak díky za článek, pěkný

psotek

04. 03. 2010, 21:37

Willys: Obrať se na Voj. hist. archiv v Praze, tam ti dají informace. Ale asi ti dají adresu na Vídeňský vojenský archiv. Tam to budou mít tutově.

pavlos77

04. 03. 2010, 22:40

zkus to na http://www.vuapraha.army.cz/ - databáze legionářů a dále padlých ve 2 . sv.v. (svýho prdědu jsem tam kupodivu taky našel)

Smirtak

05. 03. 2010, 05:18

Taky se chystám na něco podobného, praděda byl za 1. války legionář. Přes Rusko do Kanady a zpět

claudius

05. 03. 2010, 08:25

dobre citanie..

lebkoun

05. 03. 2010, 11:43

Moc pekny clanek a hlavne pekne uvedeme zivotni(vojenske)peripetie Tveho predka.

fil

05. 03. 2010, 16:37

Čest jeho památce, jako můj praděda bojoval na správné straně, bohužel vše dopadlo jak dopadlo a je to dnes podle toho v naší republice vidět

Krokus

07. 03. 2010, 16:29

hezkej článek... a hezký webovky, napiš sem i o dědovi Domalípovi, co ten dělal za 1. republiky?

colerko

15. 08. 2013, 18:49

No a muj dědeček bojoval s babičkou.

Honza.1944

01. 03. 2019, 16:16

Pane Domalípe,
skrze Vaše webové stránky jsem Vám odeslal zprávu.
Bláha Jan