Jak jsem závodil se stádem krav

Jednoho krásného slunečního sobotního dne šel jistý mrcasník obhlídnout nadějná místa, na kterých by se mohlo nacházet něco z WW2. Lokalita - louky kam oko dohlédne. Kolem les, na louce zbytky okopů, no prostě paráda. Cesta na místo rychle uběhla, ale po výstupu z lesa ztuhl mrcasníkovi úsměv na rtech. Zemědělci oplotili celý prostor luk elektrickým ohradníkem, takže jediné, co nebylo ohraženo byl pro změnu zase zcela zarostlý les různými pichláky. Na té obrovské louce se v klidu procházelo asi 70 krav, včetně asi 3 bejků. Vypadali mírumilovně, takže mrcasník po krátkém zaváhání vykročil na louku a začal mrcasit.
Všechno probíhalo dobře až do pozdního odpoledne. To se mrcasník dostal již poměrně blízko ke kravám, asi 100 metrů od nebližšího ohradníku a krávy nebyly dál, než 10 metrů. Při hledání náhle hlasitěji, než kdy jindy, zapípalo sluchátko. Krávy mají asi lepší sluch, protože celé stádo se splašilo a utíkalo od mrcasníka k druhému konci pastviny. Po chvíli ale zase celé stádo přišlo zpět na pár desítek metrů k mrcasníkovi. Po nějaké době potřeboval mrcasník odstranit velký kámen, takže ho mírně odhodil. Stádo se opět splašilo a zase utíkalo k opačnému konci pastviny. Mrcasník mrcasil dál, ale najednou si všiml, že stádo se vrací zase k němu, ale už ne tak přátelsky. Vpředu kráčel statný bejk, už od pohledu nějakej nasranej. Mrcasník pochopil, že se musí nějak zdejchnout, ale zkoušejte to se stádem krav a nasraným bejkem na dohled. K ohradníku daleko, co teď. I vyzkoušel mrcasník mávnout lopatkou kolem cívky detektoru, aby reproduktor vydal zvuk. Zvuk zazněl, stádo nic, jen bejk přidal do kroku. I vzal mrcasník velký kámen ležící poblíž a metnul před statného bejka. Bejk nic, jen zase přidal do kroku.
Mrcasník na nic nečekal, otočil se a svižným krokem kráčel k ohradníku, bejk zrychlil taky, po pár metrech mrcasník přidal ještě víc do kroku, bejk taky a navíc sklonil hlavu. Mrcasník na víc už nečekal, a  rychlým během se snažil zachránit to nejcennější – detektor. No kdyby ho někdo nafilmoval, jak pádí se zdviženou lopatkou v jedné ruce, s detektorem v druhé ruce před bejkem a stádem krav, tak vyhraje kameru i ve finále soutěže „neváhej a toč“.
Nebudu napínat, u ohradníku měl mrcasník před bejkem náskok pouhé asi 2  metry. Skokem vysokým přes ohradník zapadnul mrcasník bolestivě do vysokého ostružiní. Bejk skloněným čumákem „napálil“ drát ohradníku, ten se prohnul, umělohmotné tyčky ohradníku se naklonily, ale vydržely. Celé stádo se natlačilo k ohradníku a čekalo. Pět minut, deset minut, stádo tupě zíralo. Asi viděli detektor poprvé v životě. V místě, kde mrcasník stál byla velká mýtina, zarostlá vším možným až do výše prsou mrcasníka, ale nedalo se nic dělat a mrcasník se musel prodrat přes tuto mýtinu. Až daleko od stáda se mrcasník odhodlal opět překročit ohradník a vydat se přes louku na cestu k domovu.
Berte tento příběh jako varování před na pohled mírumilovnými stády krav a bejků pasoucích se na českých pastvinách. A přátelé, tento příběh je pravdivý, ten mrcasník se totiž jmenoval Kloss.