Úvod / Články

Jak jsme hledali na Berounce

19. 08. 2003 Autor: Binec M 9499× 4
Od svého otce jsem dostal tip na mělčiny v korytě Berounky, která tam v důsledku letošního sucha vznikly. Otci bylo letos 75 let, zažil válku a podílel se na bojích v Radotíně. Přes Radotín se v květnu 1945 hrnula spousta německých vojáků směrem z Prahy na západ. Je to jediná cesta, kterou mohli tímto směrem kolem Berounky použít a tak si museli cestu přes Radotín probojovat. Je celkem jasné, že se zde našlo mnoho válečného materiálu, odznaků a dalších věcí. Mnoho věcí se prý naházelo právě do řeky.

Sraz jsme měli v celkem nezvyklou hodinu ve 12:00 u Navy centra na začátku Radotína. Počasí bylo celkem příjemné, 29 °C a pod mrakem. Po předešlých vedrech přímo nádhera.

Opět se nás sešla celkem velká banda detektorářů. Já, Petr, Miras, Áda a UC. Sedneme do aut a dojíždíme ke kostelu, kde auta necháváme a vyrážíme od lávky směrem po proudu. Vody je opravdu málo a všude vystupují z vody lysiny. Bohužel je zde velký problém, lidstvo je hrozná pakáž a co se mu nehodí jde rovnou do řeky. Díky tomu je problematické zde cokoliv najít. Neustále kopáme konzervy, poklice, části jízdních kol atd. Po hodině jsme tak znechuceni, že překročíme řeku na druhou stranu. Zde by snad nemuselo být tolik železného šrotu, protože na tuto stranu jsou pouze louky. No není to lepší a šrot je i zde. Asi to budou mít na vině povodně z minulého roku. V sobotu jsem toto konzultoval s otcem a dal mi za pravdu. Koryto se asi muselo změnit a řeka přinesla nové naplaveniny. Docela se divil, když jsem mu říkal, že jsme nic zajímavého nenašli. Byl sám přítomen naházení celého náklaďáku zbraní do daného prostoru a sám tam hodil šest pistolí a samopal MP 40 v padesátých letech ve strachu před komunisty. Holt jsme asi neměli opět to správné štěstí.



Áda tasí lopatku v korytě Berounky




Petr dohledává šrot




In action




Šrot v naplaveninách




Co zbylo v kapsách po hledání v Berounce


Miras je znechucen, a tak se s námi loučí a vyráží soukromě na svou vlastní lokalitu.

My se dohadujeme, že ještě zkusíme štěstí v údolí za Radotínem . Sedáme do aut a vyrážíme na krátkou cestu. Podle mého otce zde byli za povstání zastřeleni a zahrabáni čtyři příslušníci zbraní SS , tak jdeme zkusit štěstí. Zastavujeme u malého potůčku, kde začínáme vybalovat naše nádobíčko. Hned zde máme první konflikt, UC se omylem dostane na soukromý pozemek a je zahnán nerudně vyhlížejícím dědkem. Pozemek nebyl nijak označen a byla to hotová divočina. Je mi záhadou, kde se tam ve slipech vzal, najednou se vynořil z křoví a kopřiv. Udělal však osudové rozhodnutí a šel se podívat na naše auta. Začal auta okukovat a přívětivě se také netvářil. To nastartovalo Petra, který měl od rána špatnou náladu. Pokusím se citovat jak asi slovní potyčka proběhla.

Dědek : Co tu děláte a hledáte, tady nemáte co dělat, koukejte vypadnout ( silným hlasem )

Petr : Co čumíš na ty auta hajzle, koukej vypadnout, takový jako ty já moc dobře znám ( řevem )

Dědek : Zavolám na vás policii ( nejistým hlasem )

Petr : Klidně si zavolej, a ještě jednou ti říkám nečum na ty auta, jestli se vrátíme a něco na nich bude tak tě tímhle krumpáčkem seknu do držky ( řevem )

Dědek : ???? a opět mizí v roští

Petr : Zmiz a už se nevracej + další nadávky……..

( Nějak tak podobně se vše odehrávalo, byl jsem v šoku a přesněji si to nepamatuji )

Já , UC a Áda jsme v šoku, asi nejsme holt na podobné jednání zvyklí. Petr pouze prohlásí, že to je psychologie, a až se vrátíme, tak autům určitě nic nebude. No nakonec měl pravdu. Je pravda, že všude se chováme slušně a počítáme s tím, že i ostatní se k nám budou chovat podobně. Opak je pravdou.

Konečně vyrážíme na cestu, pár metrů od místa konfliktu nalézáme dalšího starého dědu. Spokojeně si sedí na skládací židličce a maluje krajinky. Dáváme se s ním do řeči, ale je trošku vyveden z míry po tom, co před chvilkou zaslechl. Pokračujeme dále do údolí, kde zkoušíme štěstí v malé rokli. Zde nacházíme pár drobných mincí a spoustu vystřílených nábojů různých ráží. Po dalších sto metrech projíždíme okolní břehy potoka a bývalého mlýnského náhonu. Tady se podaří Ádovi vydolovat z koryta potoka pěkný litinový lívanečník. Dal mu v tom korytu sakra zabrat. Opět pokračujeme polní cestou, až ke starému mlýnu. Zde jsou okolní volné plochy upraveny, a tak se neodvažujeme hledat, i když v mlýnu zřejmě nikdo není. Dojdeme až k zarostlému rybníčku, který sloužil k náhonu mlýnského kola. Zde se všude povaluje velké množství vystřílených nábojnic, a tak usuzujeme, že zde bývala asi střelnice a díky tomuto odpadu nemá cenu tady něco dalšího hledat. Nakonec ještě Áda nachází spodní polovinu německého ešusu. Protože se zlepšilo počasí a je opět pěkné vedro, balíme fidlátka a vracíme se k autům. Auta jsou nepoškozená a tak má děda štěstí, že na něj Petr nevyrazí s krumpáčkem v ruce. Balíme a jedeme domů.



Náboje, ešus a drobné z údolí




Balíme fidlátka (minometka je delaborovaný dárek od Ády)


Mezitím nám Miras volá, že na své lokalitě nalezl dvě malé pistole. Docela mu po našem neúspěchu závidíme. Teprve později po očištění se ukáže, že šlo o startovací pistoli a nějakou plechovou dětskou hračku. Škoda, co se dá dělat, nikomu dnes štěstí nepřálo. Třeba příště bude štěstí na naší straně.



Mirasova startovací pistole




Něco, co našel Miras


 Autor: Binec M

Komentáře

MartinS77

05. 12. 2007, 14:24

tomáž

07. 05. 2008, 13:40

ten dědek to muselo bejt zřejmně uchylák z křoví

VYCU

14. 03. 2010, 18:21

Dragon515

16. 09. 2013, 23:27