Úvod / Články

Jak jsme hledali u Děčína

22. 11. 2003 Autor: Binec M 9121× 5
Tady v Praze nedělní ráno vypadalo hrozně. Všude se válela mlha a nebylo vidět na více jak sto metrů. S Perkinsem čekám na Palackého náměstí, pokuřujeme a dopujeme se slivovicí, protože je opravdu velká zima. Naštěstí nemusíme dlouho čekat a už je tu Citroen AX, ve kterém sedí Michal, George a Martin. George vyzvedli už dřív a teď jsme na řadě my. Celý kufr je už zaplněn detektory a začínáme se soukat do vnitřního prostoru vozidla. Docela se nám to i daří, ale mám dojem, že po cestě k Děčínu z auta už asi nevylezeme. Cesta ubíhá v pohodě a je si o čem povídat. Na řadu se dostávají i pikantní detaily o štětkách, které tu kluci na své poslední cestě potkali. Ještě se zastavujeme u pumpy pro palivo a nějakou skvělou bagetu k obědu. Je neděle ráno a obsluha pumpy po noční je značně nevrlá. Výběr baget je mizerný a jsou většinou prošlé. No nic riskujeme to. Docela se podivím, že u pumpy nemají pivo, a tak mám špatnou náladu. Znovu se na soukáme do auta a konečně vyrážíme na poslední úsek cesty. Ve vesnici jsou všude zákazy vjezdu a tak necháváme auto za místním statkem. Doufáme, že se mu nic nestane, je šikovně ukryté za rozpadajícím se Trabikem. Začneme vybalovat naše stroje a soukat se do všemožných svršků oblečení.



Michal u AXa soukající se do svršků




Já, George a Martin při začátku akce


Pořád je ještě zima a sluníčko ne a né prorazit nízkou oblačnost. Vnoříme se do lesa a obloukem pokračujeme kolem vesnice na místo určení. Zde nic zajímavého nenacházíme až na pár vystřelených světlic, které na místě necháváme. Ještě musíme čelit útoku rozzuřeného jezevčíka a konečně jsme na správném směru. Sluníčko konečně prorazilo mlhu a dělá se nádherné počasí. Zastavujeme u rozcestníku a dáváme si krátkou rauchpauzu. Chvilku debatujeme s místním domorodcem, ale bohužel neví, zda by se tu dalo něco zajímavého najít. Pokračujeme podél cesty směrem k hranici. Je zajímavé, že zde v lese není nikde žádný bordel, tak jako jinde. Asi jsou zde lidé pořádnější. Kousek za rozcestníkem nacházím malý odznáček ve tvaru vlaječky s písmeny F.T.C. Potom delší dobu chodíme po lese a nikde nic. Je tu opravdu tak čisto, že detektory nevydají ani jeden signál. Konečně Michal nachází německou ID známku a přezku SS. Vše na jednom místě. Bohužel přezka je plechová a v moc dobrém stavu se nezachovala. Vlévá nám to novou energii do žil a znovu se vrháme do hledání. No, nicméně je les opravdu čistý a nikde nic. Jen George zaboduje a nachází námořnický knoflík. Nakonec Martin nachází kousek od cesty plný zásobník do MP 40. Jsme celkem znaveni, je teplo, a tak dáváme odpočinek ve vysoké suché trávě.



Já, George, Michal a Perkins při odpočinku v trávě




Zde něco poslouchám






Perkins kouří




George relaxuje


Pomalu to otáčíme a vracíme se oklikou zpět. Zde zaboduje Perkins a nalézá odznak, který se nám zatím nepodařilo určit. Podle tvaru jde jasně o německý vojenský odznak. Odznak je tvořen dubovým věncem a uprostřed je jezdec na koni. V dolní části odznaku je HK. Bohužel se odznak moc nedochoval a je značně poškozen. Zadní strana vypadá lépe a je na ní značka výrobce: L. CHR. LAURER NŰRNBERG - BERLIN. V druhé části je nápis : SESETZLICH GESCHŰTZT. Pomalu se vracíme zpět k místu nálezu známky a dlouho opět nic. Konečně taky zaboduju i já - nalézám odznak za generální ofenzívu ve velmi slušném stavu. Opět nám to přidává na náladě a pročesáváme okolí. Je zde v okolí pouze munice, a tak kopeme náboje a ostatní šrot. Cestou na zpět ještě Martin vyhrabe několik námořnických knoflíků. Důkladně prohledáváme okolí nálezu známky a až na pár knoflíků opět nic. Zde se nám stane alespoň zajímavá historka s babičkou, která jde o dvou sukovitých holích kolem. Nejdřív na nás vyjede, co že prý tu děláme s tím křovinořezem, ale po vysvětlení, že jde o detektor kovů se uklidní. Nakonec se s ní dáváme do řeči a dovídáme se, že jsme na špatném místě. Sekli jsme se prý asi o čtyři kilometry. Žije zde od roku 48, a tak jí i věříme. Je už dost pozdě, a tak to necháváme na příště. Mezitím se vrátí Michal a tajemně se uculuje. Jen co je babča z doslechu vytahuje za pasem zastrčenou Parabelu. No jsme překvapeni, nalezl jí kousek od cesty, kudy jsme už šli. Nicméně je v celkem dobrém stavu, a tak to tedy ještě jednou zkoušíme. Bohužel už nic dalšího nenalézáme. George se nám v zápalu hledání někde ztratil a pomalým krokem procházíme vesnici. Za chvilku nás dohání a my se ženeme na pivo do hospůdky, která má stále ještě otevřenou zahrádku. Michal trochu protestuje, protože jako řidič musí pít colu. Mají výborného Březňáka, a tak si pro jistotu dáváme dva kousky.



Já, Martin, Michal a Březňák




George s nožem v ruce


Konec, sedáme do auta a hurá k domovu. Na toto místo se určitě ještě vrátíme, na to, že jsme se nedostali na to správné místo, to není až zas tak špatné. ENDE



Nálezy co jsme nezahodili a zůstalo nám v kapsách


 Autor: Binec M

Komentáře

pogo

13. 04. 2007, 19:37

P08

daniels44

09. 02. 2011, 17:06

superrrrr

drdla2

17. 03. 2011, 06:45

rudko-nr1

12. 10. 2011, 00:30

Dragon515

16. 09. 2013, 23:30